Pokračování textu ze strany 13
“Tady se podvádí”, řekl jsem. “Volba je neplatná, musíme hlasovat znovu.” Pronesl jsem vřelou řeč pro Toma Barneye, uváděje všechny důvody, které jsem si mohl vymyslet pro jeho zvolení, avšak, rozumí se, nemohl jsem zahanbit soupeře, jenž tu seděl. Předložil jsem napřed svou vlastní kandidátku, abych strhl neodvislé.
“A teď” řekl jsem “hlasujte poctivě. Všichni kdo jsou pro Toma Barneye jako druhého náčelníka, ruce nahoru.“
K nému úžasu se zvedly jen dvě ruce – Barneyova a jeho bratra.
“Kdo je pro Toma Sewita?” Čtyřicet rukou se zvedlo. Nebylo nejmenší pochyby o tom. Velmi nerad jsem oznámil, že byl zvolen Sewit. “Tome Sewite, přistup blíže a slož slib úřadu druhého náčelníka.”
Tom vystoupil. K mému úžasu to nebyl vůbec tlustý hoch. Byl to omyl, do něhož jsem upadl náhodou. Sewit byl svalnatý hoch, který se mohl odvážit zápolit s Velkým náčelníkem. Bylo-li třeba a docela se hodil na to místo.
Nyní byl zvolen třetí náčelník a Rada dvanácti. Ještě byl vybrán jeden jako strážce táborového ohně – jedině on zažíhá oheň, kronikář a strážce wampumu (pokladník). Nakonec jsem se mezi nimi octl i já jako medicinman. Všichni ostatní byli prostými členy kmene.
Když byla zformována a ustavena organizace, dal jsem jí ze své autority ještě zákoník a ústavu (stanovy), kterou jsem pečlivě připravil se zkušeným právníkem. Pamatoval jsem v ní na všechny případy, které nejsou obsaženy v zemském zákoníku. Můj zákoník zakazoval vzpouru proti Radě, střelné zbraně v táboře, zakládání volných ohňů, kouření, visku, ničení zpěvného ptactva nebo veverek, porušování pravidel hry, míření zbraní na kohokoliv a prohlašoval rytířství, laskavost, odvahu a čestnost za hlavní cnosti.
A nyní jsme se shodli na tom, co mělo nabýt dalekosáhlého významu pro chlapce na venkově, pro mne a pro tisíce hochů kdekoli jinde.
