Pokračování textu ze strany 15
V každém ohledu přinášelo toto schema něco zdravého, neboť v něm byla malebnost, učilo chlapce starat se samy o nebe a nabízela jim určité náměty co dělat. Kromě toho nikdy neopomíjelo hlavní pohnutku mladého divocha – ctižádost. Na tu bylo stále pamatováno. Ta je prazákladem, popudem a hnací silou v převádění chlapců na nové cesty života a myšlení.
Úspěch tohoto schematu překonal všechna moje očekávání. Statut dával i takovou možnost, aby hrubí a divocí hoši mohli se postavit proti učiteli i vysmát se mínění starších, museli však odůvodnit všem spoluhráčům svůj postup ve veřejném projednávání a přijmout se všemi důsledky rozhodnutí tohoto pléna. Nemohli zlehčovat veřejně usnesené mínění svých kamarádů, ani mu vzdorovat a ochotně uznávajíce autoritu pléna, museli ukázněně přijmout udělený přiměřený tělesný trest. Neukáznění jedinci učili se tak uznávat autoritu party a nakonec i autoritu zákona vůbec.
Podle těchto směrnic jsme hráli společně své hry. A když přišlo pondělí ráno, měl jsem místo dvaačtyřiceti malých vyvrhelů, kteří mi prováděli různé rošťačiny, dvaačtyřicet spolehlivých přátel. A mám je ještě všechny kromě čtyř, kteří složili své kosti ve Francii.
Konec konců se ukázalo, že ani jeden z nich nebyl špatným chlapcem. Všichni se obrátili a jsou dnes dobrými občany. Hank Martin má velkou garáž a autodopravu. Malý dareba, který zpronevěřil vklady, je nyní pokladníkem místního sboru celonárodní organizace. Malý patolízal, který roznášel pomluvy a klepy, je dnes státním návladním města. Tlustý hoch, který nedovedl než plovat, je správcem velkého natěračského koncernu v blízkém městě. A chlapec, který kradl paštiky, je nyní předsedou obchodního výboru.
Ani jeden nesešel s cesty. Všichni se osvědčili. Co by se bylo stalo, kdybych byl použil donucovací vojenské metody místo vývojové woodcrafterské cesty?
