Pokračování textu ze strany 19
… své přesvědčení býti v rozporu se společností lidskou, musí-li to být.“ Je tedy buřičem (ve 14 letech!). Slyšme však, jak v 16 letech (str. 121): „Není buřičem. Není-li spokojen s nějakým příkazem, neprotiví se, ale hledí mírným způsobem domoci se pravdy.“ Není nad „důslednost“. Str 124: „Podřizuje se ochotně svým povinnostem (podle svého svědomí)“ Str 125: „Zákon svého státu zná a poslouchá jej, pokud je spravedlivý.“ Rozeznání „spravedlivosti“ zákona je ovšem individuelní a tak se dočkáme, že ve Společnosti, vychované zásadami Seifertovými, jedna skupina uzná zákon za spravedlivý, jiná za nespravedlivý, třetí za spravedlivou jen část, část za nespravedlivou atd. a vyvodí z toho důsledky. Bude to pak radostné soužití, pravé bratrství Inu, jednotící princip!
Proti Setonovi, který poslušnost nazývá „základem veškerého zákona“ a má ji za „hrdinovu první povinnost“, praví Seifert, že „poslušnost je nebezpečný mravní zákon, jehož už často bylo zneužito“. S tou věcí vypořádal se už dr. Chalupný a správně poukazuje, že třeba to byl ryze český princip, zřejmě vycházející od Husa, přece se nehodí pro nedospělé, kteří se musí mravní autonomii teprv učit.
Ukázal jsem na třech podstatných prvcích skautingu, v čem se liší Seifert od nás, v čem od Baden-Powella a v čem od Setona. V otázce brannosti, se kterou se pojí tělesná výchova, stojí na stanovisku naprosto neudržitelném. V otázce náboženské nás úplně zklamává. V otázce občanské a mravní výchovy vede k mladickému anarchismu.
Měl bych provésti podrobný rozbor jeho organisace skautingu s ohledem na organisaci Setonovu, Powellovu a naši, aby bylo vidět, jak Setonova organisace je Powellově vlastně poměrně velmi blízka a jaké Seifert vytvořil monstrum, jen aby byl originelní, svůj. Ano, připouštím, příliš mnoho organisace skautingu škodí, ale příliš málo jej zabíjí. Viz „skauty divoké“!
Na. str. 552. své knihy odříká se S. nesmyslů své prvé příručky „Kapesní knížky“. Až vydá příští publikaci, odřekne se opět těch názorů, jimiž naplnil knihu přítomnou. Takhle ovšem československý skauting netápal ani v začátcích, ani v dobách nejtěžších a má-li někam dojít, musí jít cestou bezpečnou a ne experimentem bezhlavým. Ano, vývoj, evoluce, ale na zdravých, logických a mravných základech. A hlavně musí mít věc na zřeteli a ne osoby. Na mne vše, co jsem si dosud jako celkem neutrální pozorovatel uvědomil, dělá dojem — a já myslím, že se nemýlím, — že kdyby Svojsík byl zavedl skauting Setonův, byl by se vyzdvihoval Powell a Seton zavrhoval jako mravně mělká, nám naprosto cizí indiánština.
Mám za to, že už teď splnil jsem svůj úkol, který jsem si předsevzal: osvědčiti vůči knize svoje stanovisko a obhájiti náš program. Je však v knize ještě řada logických salt, která ukazují nedomyšlenost ..text pokračuje
