Pokračování textu ze strany 18
… dělá v tom táboře po celý život takový junák? Studuje přírodu? A náhled svůj dotvrzuje větou: „Náš národ musí stavěti své základy na Setonovi a nikoli na Baden-Powellovi.“ To rád uvidím, jak to Seifert do důsledku a podrobností provede. Dosud se sám o to ani nepokusil a skauting, který on řídí a vede, v čem pak se liší od našeho? Nějakým tím jménem, odznakem, vnějškovostí. Nějakého zvláštního vnitřního povznesení jeho junáků jsme nikdy nikde nepozorovali a jeho hoši jsou stejní hoši jako naši. Ale S. je povinen jíti do důsledků, když sám praví: „My Čechové nesneseme nedůslednosti ve své povaze.“ On však dobře ví, co i my víme, že do důsledku provozovaný skauting Setonův není u nás dobře možný. A proto hned výhrada: „Ani tu se nesmí kopírovati a ztrnouti na pouhém amerikanismu.“ A aby si to nějak sám u sebe omluvil, hledá u Setona slabinu a nachází ji: „Setonovi chybí jednotící náboženský princip.“ A hned si sám ten náboženský princip, jak jsem výše ukázal, slátá — a systém československého skautingu je tu.
Baden-Powell dívá se skutečnosti přímo do očí a vidí, že lidstvo potřebuje něco více než prostý návrat k přírodě. Vidí, že potřebuje mravní základy lidskosti, na kterých spočívá jeho společenský život, že potřebuje ideál spravedlnosti. A to hledá v onom „řádném občanství“ a to mu poskytuje ta velká tradiční anglická úcta k zákonům. Každý z nás musí se uplatniti jako člen státu, ať už positivně nebo negativně. Ač stát není posledním a nejvyšším cílem lidského bažení, je přece nutným prostředkem kulturního života. Jak by vypadal ten náš život, kdy bychom vzali tedy Setona doslovně, utekli z měst a jejich „falešné“ kultury, kdybychom žili celý život v táborech? Kdybychom se neřídili zákony, nýbrž kdyby nejvyšší autoritou byla jen ta různá „vlastní svědomí“? „Anarchismus, bezstátnost a protistátnost jsou už dávno a znova zase poválečným vývojem překonány“, praví Masaryk. A mělo by S. být známo, že nejvýznamnější čeští anarchisté (Habrman, Vrbenský) přimkli se k idejím socialistickým a hledají vyřešení svých cílů ve formě státní.
Projdu letmo knihou Seifertovou, abych ukázal, kam spěje svou negací občanství. „Junák nebude především otrokem žádné autority, nebude přejímat předsudky a hloupé tradice svých otců.“ A přece Seton praví: projevuj uctivost k těm, kteří jsou starší tebe. Inu ovšem, hloupí otci! Seifert radí mládeži: „Svoje mladistvé, bujné, všednímu životu se vymykající touhy živte, svoje podnikání nekroťte.“ Na, str. 53. šlápne si Seifert sám do své osnovy: „Jinoch se připravuje k úloze otce a občana.“ Nu tak přece, ovšem, když to povídá B.-P., „není v tom mravní hloubky“ (str. 17.). Ačkoliv cituje si S. na str. 71. Buddhu: „Jen ten, kdo plní zákon, má právo slouti mým vyznavačem“, přece na str. 113: „Podřizuje se ukázněně rozkazům svého vůdce v družině a svých představených jinde, předpokládaje, že nejsou proti jeho vlastnímu svědomí.“ To má rozhodovat 10letý chlapec. Str. 117.: „Nevěří v právo většiny, chrání menšinu.“ A to i když to menšina je v neprávu? Str. 119.: „Nebojí se pro ..text pokračuje
