Pokračování textu ze strany 26
Pomyslíš-li, že nedaleko Skautského domova byla prodejna junáckých – tábornických potřeb – množství věcí z I. světové války, feldflašky, ešusy, US-torny, různé bodné zbraně — o ty měli zájem trampové –, nože všeho druhu, píšťalky atd, bylo to hotové klukovské blaho. Koupil jsem si tehdy US-tornu, i s chlebníkem, a byl jsem šťastný, že na ní byla skvrna od krve. – To bylo zcela jiné prostředí, než v podbabském Sokole. Ale jeho výchova mi byla prospěšná. Byl jsem zvyklý na rozkaz, na kázeň, a to náš vůdce Buk vyžadoval. Náčelník Míla o něm často říkal s úsměvem: “Bukovanský, to je náš skaut!” a myslel tím styl, způsob, jakým nás vůdce Buk vedl, i jeho orientaci na město a na junáckou pomoc v městě. Po létech jsem se dočetl, že bratr Karel Bukovanský měl dříve vlastní junáckou organisaci “Děti ostražitosti” – asi později splynula s Psohlavci. – Hodně jsme hráli, hodně zpívali při mandolině, a hodně diskutovali. Vůdce Buk přinesl několikery noviny, přečetl nám něco a potom jsme o tom mluvili, co si kdo myslel. Učil nás, abychom uměli vyjádřit vlastní názor. Jak jsem již jinde zmínil, když zemřel vynálezce Edison, koupil K. Bukovanský množství novin, a udělal každému z nás na památku sešitek s vystřihanými články o Edisonovi, kterému jsme věnovali celý večer. Vůdce Buk opakoval “Edison – to byl junák! Pamatujte si to! To byl junák, protože pomohl a posloužil lidem“. Buk měl rád, když jsme některému námětu věnovali třeba řadu večerů. Vzpomínám na jeho výborný seriál o sexuelní výchově. To bylo asi pět večerů. Chodili jsme do přírody – Prokopské údolí, to měl vůdce Buk rád. Někdy přišel mezi nás náčelník Míla. Vyprávěl nám o mládeži v Sovětském svazu, a jednou nám promítal film, tajně ze SSSR dopravený. Mílův způsob byl jiný a vzpomínám, když bratr náčelník mezi nás přišel, že byla atmosfera jiná. Mnoho toho nenamluvil - spíše jen tiše pár slov. Měl autoritu, ale nedával ji znát. Přesto jsme ji všichni cítili.
Na družinové schůzky ve Skautském domově, nebo na výlety, jsme chodili v kroji – ve woodcrafterské haleně. Buk ji měl ozdobenu perleťovou spínkou – kotulou, s přívěskem sagamora – bojovníka, dle “Vatry” r. VII, čísla 3., jak mu to náleželo. Woodcrafterskou halenu jsem nosil tak rád, že jsem v ní chodil i do školy. Když jsem jel el. drahou ze školy domů, dělal jsem přestávku na nám. krále Petra Osvoboditele a zdržoval jsem Buka od práce, protože jsem si s ním rád povídal. Několik členů družiny Rysů bylo u něho zaměstnáno. Byli jsme dobrý kolektiv.
