Pokračování textu ze strany 52
Ale nyní? Jsme ve Waldenu a je večer. Doba, kdy zpíváme. Smrekovica je temná, Bielá ladí svou ukolébavku, při které se tak pěkně usíná! „Dobrú noc, má milá, dobre spi…” Ale tu zpíváme obvykle jako poslední. Všecky tři sloky. Ľuďo zná dlouhou baladu o Jánošíkovi. Připojujeme se.
„Bou by Jánošík bojovau, keby sa bou merkovau”
pozor však nedával a špatně to dopadlo:
„Čudujú sa páni u Oravské brány,
že už vedú Jánošíka pod karabinami…”
přesto, ještě pod šibenicí ukázal, že je zbojnický kapitán:
„Štyry centy železa na svojich nohách mau
a ešte si kol šibeně, ej, zahajduchovau”
Někdy je s děvčetem trápení, i když je tatínek rychtář:
„Hoci som já rychtárova dcéra, predsa mám Cigána
za frajéra.
Cigán sa mi prevelice lúbi, bo má také pekné bielé zuby…
Cigán má mňa a já mám Cigána,
bude zo mňa Cigánova žena.”
Ale to už je tu jiná píseň, s krásnou melodií:
„Pri Kubíne na doline čierny havran vodu pije…”
a hned jiná:
„Prší dážď, prší dážď, drobná rosa padá…”
je tu však ještě jiná o dešti:
„prší, prší, len sa leje, nezatváraj, milá dvere,
milá má, duša má, nezatváraj pred náma.”
Na téma „milá” je řada písní, Vili rád zpíval smutnou
„Zamiloval som si dievča s čiernýma očima,
ale mi ju bráni celá má rodina…”
Zde se uplatní česká:
„Co to máš, má milá, co to máš za krásu,
když na tě pohledím, celý se zatřesu…
Co to máš, má milá, co to máš za oči,
když do nich pohledím, svět se mi zatočí…”
Zvláštní půvab mají zbojnické písně. Známe jich několik.
„Éj, hore háj, dolu háj, hore hájom chodník,
moj otec bol dobrý, já musím byť zbojník.
Já musím byť zbojník, bo krivda veliká!
Nepravosť u pánov, pravda u zbojníka!”
Nebo jiná:
„Na Kraľovej Holi jasná vatra svieti,
okolo tej vatry dvanásť hôrných detí.
Ej,švarná to junač – ako jeden všeci,
valaška im v pësti, karabín na pleci…”
