Hradec Králové
byla naše další životní kapitola. V Praze byl tatínek zaměstnán na ředitelství stát. drah Praha-Sever. Často jezdil na inspekční cesty do Děčína a jiných stanic. Když došlo k spojení ředitelství Praha Jih a Praha Sever v jedno ředitelství Praha, vzniklo nové ředitelství st. drah v Hradci Králové, a tam byl tatínek přeložen. Byl to důležitý krok pro moje rodiče – maminka, rodačka z Podbaby, tatínek z Vinohrad. Oba spjati s Prahou. Ujišťovali se – až půjde tatínek do důchodu, tak se do Prahy samozřejmě vrátíme. Tatínek se do Hradce těšil – měl tam kamaráda z dětství, Ing. Aloise Červenku v hradecké Škodovce. To bude pěkné – budou opět spolu. – Že byl Hradec “městem Psohlavců”, to jsem se dočetl až později.
- Junácká jednota “Psohlavců” v Hradci Králové předkládá junácké obcí Psohlavců a Horních chlapců své vyjádření: Souhlasí se spojením se Svazem na základě uznání úplné samostatnosti a zachování rázu výchovného, od kterého ni krok neodbočíme. V Hradci Králové 11. XII. 1921
K. L. Bukovanský-Hradecký, náčelník Langer Karel - Juraj, jednatel Brunclík Jar., vzdělavatel Ruda Čermák, místonáčelník
Pro mne byl Hradec Králové důležitý v prvé řadě tím, že tam bylo pěkné sdružení českobratrské-evangelické mládeže, s výbornou předsedkyní, Olinkou Jarkovskou, a pod vedením pana faráře Dr. Štěpána Šoltésze. Olinka byla činná i v YMCA, a dva synové pana faráře byli horlivými skauty. Jestliže mám dětství a chlapectví spojeno s Prahou, – mládí mám spojeno s “Hradečkem”, a v prvé řadě se sdružením. Rozuměli jsme si –, tam jsme byli “doma” – sdružení nás ovlivnilo doživotně. Scházeli jsme se v Rokytově síni Husova domu (na Kavčím plácku). Nepoznal jsem nic z toho, co tak chmurně Seton popisuje v Duchu lesů, když mluví o své náboženské výchově. Církev – mládež v církvi – to byla pro mne radost. Před časem jsem si na to “literárně zavzpomínal” (seriál “Dvanáct chudobiček” v Kostnických jiskrách). S Olinkou si dosud píši – žije od 1938 s manželem v USA.
