Jesete zdráv?
Tak se mne na uvítanou ptala maminka Dr. Valoviče, když jsem přijel poprvé na návštěvu do Lehockého 6. Jak k tomu došlo? Podrobnosti si již nepamatuji. Dr. Valoviče – tehdy MUC – jsem poznal v létě 1931 ve “Waldenu” a začali jsme si psát. Zaujalo jej, když jsem řekl, jak je krásná idea woodcraftu a pro tuto ideu, že jsem v Lize. Odpověděl mi, že v Lize převažují praktičtí chlapci a děvčata – ženy a muži – „Touží dobře a romanticky tábořit, a Liga, woodcraft, jim to umožňuje. O ideu se příliš netrápí. Byl mezi námi rozdíl, byl jsem chlapec, student, ale vznikla mezi námi korespondence, která, s přestávkou málo let, trvala do konce života Dr. Valoviče. Pozvání přišlo někdy 1933. Jel jsem. Poprvé v Bratislavě – tehdy více dunajské než slovenské. Dr. Valovič mi byl naproti na nádraží a maminka, brněnská rodačka, mne uvítala, jak jsem to napsal. Poznal jsem Valovičovu rodinu. Tatínka, který býval cukrovarským mistrem a zachoval si autoritu, jakou míval. Maminku, tichou, usměvavou, Micku (Marii), krásnou dívku, která byla rok před tím ve “Waldenu” a – vzpomínám-li dobře, jednoho bratra. Večeře byla trochu slavnostní – byl jsem přece host –. Vzpomínám, jak jsme všichni seděli u velkého stolu. A pak – se to se mnou všecko zatočilo, omdlel jsem – a nevím, jak dlouho to trvalo, než mne přivedli k vědomí. A tak rychle do postele… a spát a spát,jako ti Karafiátovi Broučci. Rychle domů, abych se vymarodil. Byl to slabý zápal plic. Dlouho jsem ležel. Dr. Valovič mi dal něco na cestu, aby mi stonání lépe uteklo. V tmavých deskách, tkaničkami svázaných “Archiv Hlasatele”. Poklad! Měl jsem čas čísti každý list, každý papírek – staré ligové oběžníky, ideové prohlášení ISAWu, a Hlasatele, jak čísla šla jedno po druhém. Mezi čísly vždy něco navíc. Kolikrát jsem to tehdy pročetl, od začátku do konce, a seznamoval se s dějinami hnutí, s cestou Ligy. Byla to pro mne důležitá škola a jsem vděčný, že jsem tu možnost měl a mohl každý papírek studovat se zájmem zvídavého chlapce. Tak to tedy začalo. Jediná maminka poznala tehdy na první pohled, že se mnou není něco v pořádku. A měla pravdu.
U Valovičů jsem byl častěji. Jako vzpomínám vděčně na návštěvy u prof. M. Seiferta, tak vzpomínám vděčně na návštěvy v Bratislavě. Je pěkné si psát – ale osobní kontakt je ještě něco jiného. Poznal jsem Dr. Valoviče při jeho práci, znal jsem jeho pracovní ..text pokračuje
