Stránka:wo1991.djvu/93

Z thewoodcraft.org
Tato stránka byla ověřena


Pokračování textu ze strany 92

… studovat v originále. Neměli jsme překladatele. Tak jsme sami hledali a doplňovali mezery. Došlo to tak daleko, že nás někteří obviňovali, že dáváme woodcraftu nesprávný výklad, který nese pečeť bratislavských vykladačů, a není ani woodcrafterský, ani setonovský, ani seifertovský”. Nemohli jsme se bránit. Neměli jsme autentické prameny, o které bychom se mohli opřít. Šli jsme však dál, důvěřujíce zdravému instinktu a zdravé logice. Ovšem, musíme přiznat, že nás boj již unavoval. “Stará garda“ na nás střílela různými zbraněmi. My jsme však kráčeli vpřed. A přišel konečně den, kdy z úst nejpovolanějších zazněla slova, která nás naplňovala radostí a sebedůvěrou. Při výkladu Černého Vlka jsme mohli konstatovat, že náš program, který jsme sestavovali s krvavým potem, je totožný s programem Setonova woodcraftu. Chcete větší zadostiučinění? Chcete lepší balzám na utrpěné rány? Vývoj našeho života nám potvrzuje: “Věř v sebe, waldenská školo – tobě patří přítomnost i budoucnost”. S modrou oblohou
Manoki, Bratislava 14. I. 37.
Sagaweesi - O POBYTU ČERNÉHO VLKA V PRAZE
Rušné a velké dni návštěvy našeho čestného náčelníka jsou za námi. Nyní můžeme v klidu vzpomínat, jaké to bylo krásné. Jistě nikdo z těch, kdo byli přítomni, nezapomene na hodiny pobytu s Černým Vlkem, zvláště při jeho návštěvě na naší výstavce a při našem sněmu. Chci stručně vyprávět, dle možnosti chronologicky přesně, jak celá návštěva probíhala. Začnu úplně na začátku, abych ukázal, jak bylo málo času k přípravě.
4. XII. mi píše Woowotanna, že není vyloučena návštěva Setona v Praze. Je prý v Londýně. 9. XII. píše znovu, ale tentokrát o hotové věci. Současně píše i Manoki. Je nutné přichystat výstavku. Za 12 dní. Seton totiž oznámil svůj příjezd na 20 večer. Pařížským rychlíkem večer v 21,35 h. Výstavka. Na tu bylo třeba sehnat věci. V Bratislavě máme sice dost, ale je toho přece jen málo. Tak – shánět. Téhož dne odesílám dopisy – 2 obyčejné a 9 expres. Byl jsem zvědavý, jak vykonají “postihnutí“ svůj úkol. A hned poznamenávám, že všichni vykonali, co jsem od nich žádal, tak přesně, že to lépe být nemohlo.
16. XII. cestujeme – můj kufr a já – (první ne o mnoho lehčí než druhý) do Prahy. Na nádraží radostné setkání s udatným ..text pokračuje