Tato stránka byla ověřena
Pokračování textu ze strany 95
- … Dnes nemůže již nikdo říci, že jsme si to či ono vymysleli.
- 24. XII. měl Seton volno. Štědrý večer trávil na amer. konsulátě. My jsme mu dali oplatku s medem – Setonovi se ten zvyk velice líbil. Celý den jsme připravovali výstavku u Wahpetonců. Pan Švehla, otec nadějného Bobříka, nám dal k disposici všecky místnosti své jazykové školy “Universa” na Národní třídě, v VI.poschodí. Tam jsme prožili Štědrý večer. Manoki, Wajikani, Duška a já. Manoki obstaral stromeček. Potom přišel i Kopčánek.
- 25. XII. ráno jsme šli, Šíp a já, pro Setona a jeho paní. Přivezli jsme je na Národní třídu – Bobr již čekal s klíčem od výtahu, který jen pro nás dali do provozu. Budova je totiž nová a ne zcela hotová. Jen horní poschodí jsou již v pořádku. Závodil jsem s výtahem. Vyhrál jsem. Byl jsem nahoře dříve. Uvítání bylo prima. Mlčky. Potom jsme kolem Setona a jeho paní tančili “Heja-ha” – ovšem ne mlčky (nedalo by se to totiž poznat). Potom jsme ukázali výstavku. Seton řekl: “Ooooo…” – líbila se mu. Poučoval nás, co by mělo jak správně být. To bylo prima a čas utíkal. Na oběd jsme je odvezli k americkému sekretáři YMCA. Po obědě jsme pro ně opět šli. Konal se sněm. Jednoduchý. Seton nás opět opravoval a mnohému jsme se naučili. Bobr byl jmenovaný junákem. Duška přijata za členku. Je z Brna. Bude hospodářem tábora. Dále jsme Setonovi odevzdali diplom čestného náčelníka naší Ligy, a náš dar: album s našimi nejlepšími fotografiemi. Musím ještě poznamenat, že jsme jim při příchodu podali – jak se sluší – chleba a sůl, na ozdobných talířích, které byly také naším darem. Keramika. Podobně jako české sklo, na kterém jsme jim podali med a oplatky. Po sněmu byla beseda, která byla hodně hlučná a veselá. Hrály se různé hry. Křížem – nekřížem (z toho měl Šíp, občanským jménem Kříž, skutečně kříž – ale konečně na to přišel), kreslit měsíčky atd. Potom nám Seton a jeho paní ukázali mokasinovou hru. Jedinečné. Ani ne tak hra, Jako způsob, jak nám ji předvedli. O tom budu vykládat ještě svým pravnukům! Myslím, že ostatní na to též nezapomenou. Po besedě se podával čaj, který obstaral Sůva. Tím se velmi zasloužil o zdárný konec. Potom nás manželé Setonovi opustili. Opět jsme je – Šíp a já – odvezli domů, totiž do hotelu. Opravdu domů by bylo trochu daleko – nějakých 15.000 km. Odměřte to – ovšem na mapě. Večer opustili Prahu Wahpetonci – jeli do “Waldenu” lyžovat. S bubínkem, a s “písní ke hře”, kterou se naučili od paní Setonové. Je to veselá píseň.
