Pokračování textu ze strany 102
… Indiáni, než zabili dotěravého kazatele. A někdy můžete nalézti dýmku, která má hlavičku ještě naplněnou duchem tabáku, ba dokonce troškou ducha ohně, prozrazující nám, že bojovníci měli na spěch a ani sněm nedokončili. Kdekoliv v lese najdete tento přízrak dýmky, buďte ujištěni, že nedaleko uzříte buď poleno, pařez nebo skálu, na které sněmovníci seděli, když hovořili.[1]
Rohatý červ purpurovým králem lesa.[2]
Hu, slyšte! Setkali jste se někdy již s rohatou housenkou? Nikoli? Nuže, já ano, a ulekl jsem se. Podívejte se na obrázek. Pravda, není tak veliká, jak jest namalována a také já jsem nebyl tak malý, ale zdálo se mi to tak. A měl jsem dojem ďasa, poťouchlého, jedovatého.
Neznal jsem tehdy její historie; teprve hodně později jsem se ji dozvěděl a mohu vám ji tedy teď vyprávěti.
Jednou za onoho času byl malý zelenavý, žlutě kropenatý červíček. Měl rád hezké věci a trápilo ho, že sám jest ošklivý. Byl tak prostý, nepatrný, že nikdo si ho nevšímal a byl pořád sám jako ubohý malý vyvrženec. Stěžoval si trpce Matce Starosti a žádal ji, nemohla-li by mu milostivě pomoci z jeho trápení.
Rohatý červ purpurovým králem lesa
(Batolec duhový)Matka Starost řekla: »Malý ošklivý červíku, máš tak trpké časy, protože v předešlém svém životě, než jsi se vtělil v tuto podobu, byl jsi ducha velmi zlého, plného nelásky. Musíš snášeti svá utrpení, dokud nepřijde Velký Spánek; pak se staneš tím, co sám ze sebe uděláš.«
