Nach a zlato podzimu.
Byl kdysi starý pán zvaný Otec Čas a měl čtyři překrásné dcery.
Nejstarší slula Zimní Čas. Byla štíhlá a bledá. Nejraději se odívala do bílých vlněných šatů, ozdobených nádhernými krajkami. Byla mnohými velmi obdivována, avšak jiní měli ji za velmi chladnou a nepřístupnou. A většina shodovala se v tom, že jest ze všech sester nejméně veselá.
Druhá se zvala Jarní Čas a odívala se krásným zlatým a zeleným hedvábím. Její povaha byla jemná, slunná. Někteří ji měli za nejmilejší.
Třetí byla Letní Čas a šat její byl z tmavozeleného sametu. Byla srdečná a velmi milá, plná života a odvahy, a nejstarší sestře naprosto nepodobná.
Nejmladší byla Podzimní Čas. Byla zajisté nádhernou bytostí. Tváře měla růžové, tělo silné a mysl dobrou, bouřlivou. Šaty její byly skvostné, ale trochu zvláštní, neboť každý den nosila jiné a ze všech, jež měla, nejraději měla a nejpozději nosila nachové a zlaté. Můžeme si v říjnu vyjíti ven a uvidíme nach a zlato, a můžeme si nasbírati kousky šatů, neboť na všech cestách a na všech kopcích jich najdeme.
Proč sýkorka uhelníček dvakráte ročně třeští.
Před dávnými časy, kdy v našich lesích bylo stále léto, žily sýkorky vesele se svými příbuznými a po celý rok ..text pokračuje
