Pokračování textu ze strany 114
… žertovaly. Avšak jednoho dne Matka Starost poslala malým ptáčkům výstrahu, že se musí stěhovati na Jih, až listy budou padat se stromů, neboť krutý mráz a sníh přijdou a mohli by i hladem zemříti.
Všichni soudruzi sýkorek naslouchali varování a připravovali se, že odejdou. Avšak Tomtit, vůdce sýkorek, se pouze smál a udělal tucet veletočů kolem větvičky, jež mu sloužila za hrazdu.
Velmi brzy na to listy padaly se stromů a brhlíci i králíčkové měli tolik starostí, aby byli připraveni na odchod, že sýkorky na chvilku přestaly žertovati a kladly otázky. Odpovědí, které se jim dostalo, nebyly potěšeny, neboť zpravodaj pravil, že všem jim jest se vydati na dlouhou, dlouhou pouť, jež potrvá dny, a mnohým že je letěti až do Italie a severní Afriky. Kromě toho měly letěti v noci, aby se vyhnuly nepřátelům, krahujcům a sokolům, a počasí v té době jistě bude bouřlivé. I řekly sýkorky, to vše že je nesmysl a odlétly, zpívajíce a honíce jedna druhou lesem, svedeni Tomtitem samotným, jenž zpíval novou píseň, aby potěšil pocestné:
Tom Tom Tiddy — malý
v domě svém se skryl,
bratry v sklepě zavřel,
chytrý všudybyl.
Avšak jeho příbuzní byli vážní. Shromáždili se kolem moudrých vůdců a utvořili tlupy. Naučili se sledovati svého vůdce, štěbetali, když letěli tmou, takže ti, co byli vzadu, věděli, kde jsou vůdci. Poznali, že je třeba držeti se velikých řek, k jihu tekoucích, že musejí čekati, až bude úplněk a pak vyraziti, a nikdy že nesmějí cestovati ve dne.
Povídavé, neposedné sýkorky si tropily ze svých příbuzných žerty, když je viděly, jak se shromažďují v lesích podle řek. Když pak měsíc byl veliký, jasný, úplněk, vznesli ..text pokračuje
