Pokračování textu ze strany 131
… larvu, třetí, při tom vůčihledně rostouc, až vyplní skoro celou komůrku — když přichystané jídlo už je snědeno.
I uloží se ku spánku a na jaře vylétne jako dospělá vosa Hrnčířka, aby zase dělala to, co její matka, ačkoli ji nikdy neviděla a nikdy se jí od ní nedostalo poučení, aniž od kohokoli jiného o podivných věcech, jež musí prováděti, aby zachovala své pokolení.
Odešel jsem dnes do své veslařské chaty, 20. listopadu 1919, abych si opatřil hnízdečko z bláta ke kreslení. Bylo jich na stěně 86, některá nacpána 8 i 10 larvami a nedaleko nich bylo několik papírových hnízd vos společenských. Hnízdo, jež jsem vzal domů, mělo dvě komory, jednu otevřenou a prázdnou, druhou víčkem z bláta těsně uzavřenou. Tato obsahovala dlouhou jasně hnědou schránku, v níž byl vzhledem k ní opravdu malý červíček. Larva spala jako buk a byla by se probudila příští jaro jako krásná žlutočerná vosa Hrnčířka, kdybych ji byl nechal na pokoji. Avšak poněvadž je dost vos, nakrmil jsem jí cikádu, což by Matka Starost byla asi udělala také.
Cvrček a kobylka.
Kdysi před dávnými dávnými časy ptáci, jejichž zaměstnáním bylo rozveselovati lesy svým zpěvem, usnesli se, že budou stávkovati. Řekli: Zpívali jsme celý den po celé jaro a půl léta, ale nyní pelicháme, jest příliš vedro, potřebujeme odpočinku, přestaneme zpívat, chceme míti prázdniny.«
Tu Matka Příroda, jež bývá někdy nazývána Matkou Všech či Matkou Starostí, řekla: »Pro bůh, to se nesmí ..text pokračuje
