Pokračování textu ze strany 133
… státi! Bez zpěvu ptačího, lesy tiché po všechny suché dny? Kdo bude stávkokazem a dobrovolně zastoupí hudbou ptáky, dokud zase nedostanou náladu?«
Na tuto otázku vystoupil hnědý křídlatý cvrček a zelená krovkatá kobylka a řekli oba najednou: »My je zastoupíme.« Mezi lesními ptáky bylo slyšet bručení: »Ničemové! Darebáci!«
»Vy? A já se nepamatuji, že bych vás byla obdařila vůbec jakým hlasem?« divila se Matka Starost.
I řeklo hnědé křídlaté stvořeníčko, jehož jméno jest cvrček: »Pravda, hlas můj není valný, ale vynalezl jsem znamenitou chřestačku. Poslouchej!«
Spustil podivuhodné hrčení jako budíček nebo mlátička a řezající pila, vše dohromady. Naplnil háj svým hlučením a rozesmál všecek lesní národ svým zábavným výkonem. Nemyslel ovšem, že je to jen zábava; myslel, že je to umění.
Když cvrček přestal, Matka Starost řekla kobylce zelené: »Tak co ty dovedeš?«
»Ani já nemám hlasu, matičko,« odpověděla, »ale umím dobře housti na housle.«
A nadzvedla svůj plášť, pod kterým nosila housličky a všichni skoro by bývali ohluchli jejím drsným skřípáním.
Nebylo tedy pochyby, že tito dva mohou nadělati tolik hluku jako plný les ptactva; oba ale chtěli míti solo a tak se dali do hádky čí myšlenka je první.
Leč Matka Starost to rozhodla, rozdělivši je dle času. »Ty,« řekla kobylce, »budeš se starati o hudbu ve dne, a ty,« řekla cvrčkovi, »musíš se o ni starat od slunce západu místo slavíka, až rozbřeskne jitro, a oba tak dlouho, dokud nepřijde mráz, nebo dokud ptáci budou mít prázdniny.«
