Pokračování textu ze strany 151
V únoru 1885 jednoho jitra, když lehounce padal sníh, toulal jsem se lesy severně od Toronto, když jsem přišel na něco, u čeho se vždy zastavím a podívám: čerstvé stopy zvířete. Byly to stopy amerického králíka. I sledoval jsem jejich kličky se vzrušením a zájmem. Začínaly pod malou haldou chrastí (a); lože z hnědého listí prozrazovalo, že zde odpočíval, než začalo sněžit. Vyskočil ven, když sníh přestal padati (b), neboť stopy jsou velmi ostré a nápadné. Vizte obě dlouhé stopy zadních nohou a vpředu malé dva otisky předních nohou; za nimi je znamení ocásku, prozrazující, že na něm seděl. Pak se něčím poplašil a utíkal (c), neboť nyní zadní jeho nohy jsou otištěny před předními, jako u většiny skákavých čtvernožců. Čím rychleji zajíc utíká, tím dále vpřed dostanou se tyto zadní nohy.
Viz dále jak kličkoval sem a tam, křížem krážem mezi stromy, jako by se namáhal uniknouti nějakému obávanému nepříteli (c, d, e, f). Ale jakému nepříteli? Není tu jiných stop a přece tak divoký trysk.
Myslil jsem už, že králík se zbláznil, že prchal před vymyšleným nepřítelem, snad jsem byl na stopě březňáčka (březnového králíka). Ale v »g« jsem nalezl na stopě po prvé několik kapek krve. To mně napovídalo, že králík byl ve skutečném nebezpečí, ale nikterak nedávalo klíče k jeho poznání.
V »h« jsem nalezl více krve a v »j« byl jsem znovu vzrušen, neboť zde, právě po obou stranách stopy králíkovy, viděl jsem otisky podoby roztažených prstů a bylo mi jasno, že to jsou otisky velkých křídel. Králík prchal před orlem, sokolem nebo sovou.
Asi dvacet metrů dále — v »k« — nalezl jsem ve sněhu zbytky nešťastného králíka, z části sežraného. I poznal jsem, že orel to neudělal, neboť by byl odnesl tělo králíkovo ..text pokračuje
