Pokračování textu ze strany 153
… prvé a nesnědl by ho zde. Musil to být sokol nebo sova. Ohlížel jsem se po něčem, co by mi o tom více povědělo a odpovědi se mi také dostalo. Právě u zbytků králíkových byla velká ptačí stopa se dvěma prsty dopředu a dvěma dozadu (l), jež mi pravila, že tu byla sova, a že ona tedy byla tím vrahem. Kdyby to byl sokol, stopa byla by, jak vidíte ji nakreslenu v levém rohu, tři prsty vpřed a jeden vzad, kdežto sova obyčejně klade nohu s dvěma prsty vpřed a dvěma vzad, jak na náčrtku je vidět. Tedy byl jsem jist, že to bylo dílo sovy. Ale které sovy? V tomto údolí žily dva, snad i tři druhy sov. Chtěl jsem to věděti přesně a hledaje další vysvětlení, nalezl jsem na stromečku vedle velké, měkké prachové pero soví (m) se třemi hnědými příčnými pruhy. Což mně dosvědčilo, že tu byla nedávno Pruhovaná čili Křiklavá Sova a že ta pravděpodobně byla vrahem králíčka.
Tragedie v lese, kterou můžeme čísti ze stop a znamení ve sněhu
(u g a h krev, v rohu v levo dole stopy sovy a jestřábu)Vypadá to jako vypravování nějakého Sherlocka Holmesa zvířat — povrchní povídání, jehož zřejmost je podmínečná. Avšak, právě co jsem si dělal tyto poznámky, kdo nepřiletěl lesem zpět jako sova sama, aby se zřejmě znovu nasytila. Snesla se na větev právě nad mou hlavou, sotva tři metry nad zemí a podala mi nejlepší důkaz, jako bych byl očitým svědkem, že vskutku, co jsem shledal ze stop a znamení ve sněhu, bylo úplně správné.
Neměl jsem tenkráte s sebou kamery, ale měl jsem svůj náčrtník, a když si sova sedla, nakreslil jsem si obrázek, který dnes visí mezi mými obrazy, jež neprodám.
Zde tedy máte kapitolu divokého života, který žádný člověk neviděl, který nemůže člověk viděti, neboť přítomnost člověka by tomu zabránila. A přece víme, že je pravdivá, neboť je napsána králíkem samotným.
