Pokračování textu ze strany 159
… Matka Starost zpívala píseň smrti červených listů; zpívala měkkým hlasem, jenž doléhá do nejzazších kopců:
»Odešli ptáci letní.
Skryj se, skryj se, ty noho klidná,
skryj, metelice už jde.«
A Matka Země, jež jest Matka Ina, křičí na své dítě: »Pojď, skryj se v mém klíně, maličký!« A moudrý svišť nečeká, až přijde metelice, ale skryje se, neboť se může dobře ubytovati a spáti po tři dlouhé měsíce. Ale vždy druhého slunce měsíce hladu (a to jest šesté tajemství) vstane a odváží se ven. A je-li slunce na obloze a sníh na klíně jeho Matky Země, takže stín jeho se objeví na ní, vrátí se, aby opět spal půldruhého měsíce déle — šest dlouhých týdnů. Ale je-li obloha zatemnělá mraky a země již všecka zbavena sněhu, takže stín se neobjeví, řekne si: »Čas metelic již odešel, bude potrava, poněvadž země jest volná« a končí svůj spánek.
Svišťův den: studené počasí
»Být či nebýt«To jest pověst, ale toto, pokud vím, jest pravda: Na Severu, když se odváží na Sviští den ven, vidí i slunce i sníh, lehne si opět. Na Jihu, kde není ten den sníh, nejde již spat; a v zemích mezi tím spí za zimy studené a za zimy mírné vstává, aby žil svůj život.
Ty věci jsem viděl a shodují se se zvěstí Monapiniovou — i vidíte, že pověsti říkaly pravdu.
