Pokračování textu ze strany 164
… prvý rok. Třetí rok pachole-borovička měla kruté časy a div že neumřela. Snad bylo suché léto, takže malý stromek vyrostl pouze půltřetího palce výše, kdežto kruh dřeva, který připojil, nebyl silnější než lístek papíru. Následující rok, čtvrtý, vedlo se mu lépe. A po té přišel jeden z nejlepších roků, neboť vyrostl sedm a půl palce vysoko a přibral tučný kruh dřeva, jak vidíte.
V jedenáctém svém roce měl nové starosti; buď že bylo suché počasí, nebo stromy kolem příliš stínily, nebo naň přišla nemoc. Neboť vyhnal na vrcholku jen maloučko a dřevěný kruh na pařezu je jeden z nejtenčích.
Ovšem, řez pilou druhým článkem jeví pouze třináct kruhů a třetím pouze dvanáct, kdežto řez špičkou stromku jediný kruh, který rostl tento rok.
Tak borový stromek sám zapsal celý svůj život. Snadno to čteme, je-li stromek malý. V pozdějším životě zmizí dolní články, a jediný, úplný zápis jest v kruzích růstu na pařezu. Ty nikdy neopomenou říci pravdu.
Ovšem, nesmíte jíti a řezati stromky pouze proto, abyste četli jejich kruhy a jejich dějiny, ale měli byste se podívati na kruhy, kdekoli nový pařez vám k tomu skýtá příležitost. Pak listnaté i jehličnaté rozevrou před vámi kapitolu svého života, jeden kruh za každý rok, který žili.
Znamení.
Lovci a Indiáni dávají znamení, aby lidé poznali, kudy šli. Některá ta znamení jsou na stromech. Malounko se seškrábe kůra, až je vidět bílé dřevo; to znamená: »Tudy jsem šel, nebo tu je to místo.« Jiné znamení je tvaru šipky a znamená: »Tudy čili tímto směrem jdi!« Ať mluví kdo ..text pokračuje
