Pokračování textu ze strany 36
… modrou hlínou, a aby bylo vidět, že jde z říše Slunce, namaloval naň Červené slunce. Na zemi uvnitř rozprostřel kousíček své vlastní bílé pokrývky, místo ohně pak rozdmychal jiskřičku života a řekl: »Zde, jemný hlásku, je tvůj wigwam.« Jemný hlásek vešel a usadil se v něm, ale Nana-bo-žu rozdmychal jiskřičku života v něm. Kouřová křídla se začala hýbati a mávati sebou a malý wigwam se proměnil v krásného Ptáka Modráčka s červeným sluncem na prsou a světlým proužkem na bříšku. Ulétl, ale každý rok se vrací, když zima přejde, Modráček jara. Hlas onen ještě je v něm, a cítíme, že nepozbyl ničeho ze své původní síly, když jej slyšíme zpívati: »Probuď se, jaro přichází!« Miluje vodu a vyhýbá se horám. Snad někdo z vás bude tak šťasten, že někdy uvidí tohoto překrásného ptáčka. Od té doby, co lidé jsou zlí a nepřejí života divoké přírodě, je vzácnější a vzácnější a uchyluje se víc a více na sever, kde hlásku jeho rozumějí.
I u nás byl viděn, ale má bílou hvězdu na prsou místo červeného slunce.
Ptáček, jenž staví ze záliby
Střízlíček jest z našich nejznámějších ptáčků. Je vedle králíčka nejmenší náš pěvec, celý hnědý a tmavěji kropenatý s význačně zdviženým ocáskem. Je to něžný ptáček, velmi milý, takže někde ho lidé chovají ve zvláštní úctě. S červenkou jsou to nejdůvěřivější ptáčci našich křovin. Když všechno umlklo uprostřed zimy, bývá to jediný střízlíček, který si zanotuje, A nikdy smutně. Jeho zvonivý zpěv je vždycky plný radosti. Zpívá-li ptáček stále, kromě ..text pokračuje
