Pokračování textu ze strany 50
… lidé viděli, třeba že věděla, že v kraji je mnoho loupežníků, kteří jistě ukradnou jí její šperky, jak budou jen moci. Vymyslela si chytré opatření: podržela na sobě své drahokamy, kterými ráda se vyšňořovala, ale přes svůj šat přehodila černý sametový smuteční plášť, který nikoho ani nenapadne ukrásti. Pak mohla chodit ulicemi a po silnicích, jak jí bylo libo.
Nuže, povídka tato nemusí býti docela pravdivá, ale trochu pravdivá jest, neboť krásná ta paní jest dnes známa pode jménem Babočka Osyková. Jak vidíš, má černý smuteční plášť, avšak vykukuje zpod něho zlatá obruba a také několik modrých diamantů, které uvidíš, podíváš-li se dobře.
V severních lesích, kde já jsem ztrávil svoje dětství, bylo vždy viděti na jaře jako prvního motýla Černopláštníka čili Babočku Osykovou, a příčina toho, že jsme ho tak brzy vždy spatřili, někdy i za sněhu, jest, že je to jeden z motýlů, kteří mnohdy celou zimu přespí a žijí tak ve dvou letech.
Vajíčka klade na vrby, jilmy, břízy nebo topoly brzo z jara. Mladí se hnedle vylíhnou, a mnoho jedí i tloustnou, takže pět týdnů po nakladení vajíček a tři po vylíhnutí jich jest housenka dorostlá a zavěsí se jako kukla pod nějakou ochrannou deskou neb mříží. Ve dvou týdnech stane se zázrak, dokonalý motýl vyleze; a tak máme Černopláštníka jiného než v povídce, ale přec těšícího nás svou na půl skrytou krásou.
Zvonečky Šalamounovy Pečeti.
Pojď se mnou do lesa a hledejme Šalamounovu Pečeť — kokořík mnohokvětý. Jest květen a nalezneme jej na některém ..text pokračuje
