Hrotnokřídlec chmelový.
O motýli Hepialovi (či Hrotnokřídlci) se toto vypravuje: Jednou před dávnými časy spadla perla se zeleného šatu víly. Uvázla na listu chmele, až teplého jednoho dne Matka Starost, jež zná všecky divoké věci a miluje je všecky, dotkla se jí svým kouzelným proutkem. »Otevři se,« vyzval ji proutek a ze zrnka perly vyšel podivuhodně ošklivý malý skrček, po mnohá nohách se plazící. Byl tak nenasytný jako ošklivý, i zalézal rád pod zemi, kde chmel měl své masité kořínky, i ztučněl tolik, že mu praskla kůže. Pak mu vyrostla nová kůže a jedl dále a praskal, až byl hodně veliký. Pod zemí při tučné hostině se mu tak dobře vedlo, že ani v zimě neustal v prohrabování země chmelových záhonů. Ale jak rostl, zmoudřel a zušlechtil se; všelicos poznal a přestával být takovým nenasytou.
Matka Starost, Matka Všech, měla jej na zřeteli stále a věděla, že nyní jest schopen nového života. Řekla mu, aby si udělal kolébku v zemi. I zahrabala se housenka hlouběji do země a zhotovila si tu obdivuhodnou komůrku. Hlínu a písek slepila v cement a vnitřek svého sklípku vyčalounovala ještě jemným hedvábným tkanivem, velmi čisťounce.
Pak Matka Starost se jí dotkla svým proutkem, tímtéž, kterého použila, když Spící Krásku uspala v dlouhý její spánek. Malý skrček usnul zdravým spánkem, leže ve své kolébce. Housenka stala se kuklou, zahalena v slabou jen kůžičku, ale utažena řemeny. Když se blížilo léto, Teplé Větry vanuly a na nich přišla Matka Starost. Zastavila se a políbila spící dítě jako ..text pokračuje
