Pokračování textu ze strany 91
Avšak Zlatá Tanečnice toho nevěděla — věděla jen, že jest to velkolepá věc žíti, létati, tančiti v měsíčním světle.
Dejte si pozor, abyste poznali krásné motýly Hrotnokřídlce, o nichž jsem vám tuto vypravoval.
Zlá Ropucha a Malý Žlutý Dráček.
Jednou za onoho času byl krásný malý Žlutý Dráček, jenž žil šťastný a nevinný život na vysokých březích žvatlavého potůčku. Dráček sám byl němý, měl však rád veselý hluk a nic ho tak netěšilo, jako bublání vody. Někdy tento roztomilý malý Dráček šel proti proudu vzhůru, kde potůček byl lomozivý, a někdy šel po proudu dolů, kde byl velmi tichounký a kde odpočíval nějaký čas v malých zátočinách. Zde to bylo, co se setkal se svým prvým nepřítelem, bradavičnatou Ropuchou se závistivýma očima. Tato žába si myslela, že zátočiny jsou jejím majetkem, neboť „se v nich koupala každého jara a ačkoliv Dráček byl malý a laskavý, Ropucha ho nenáviděla a začala pletky proti němu.
»Ho! milý Žlutý Dráčku,« řekla, »jsi velmi podivuhodný na pohled, a jistě také velmi chytrý; ale nedostalo se ti asi všeho, co potřebuješ, viď že ne?«
Dráček se usmál, zavrtěl hlavou, a dal několik tichých znamení svými rty.
I pochopila Ropucha, neboť řekla: »Aha, rozumím, ty nemůžeš mluvit. Ale jsi šťasten?«
Dráček se usmál sladce a přikývl, pak ukázal na potůček.
To Ropuchu ještě více rozvzteklilo, neboť si myslila, že Dráček si dělá nároky na celý potok. I řekla Ropucha: ..text pokračuje
