Pokračování textu ze strany 137
… v době trvání výmarské republiky, využívala mládež jen jako nálepky a úderného oddílu v boji o moc ve státě. Glorifikace mládeže a heslo “být mladý” nebyly vynálezem nacionálních socialistů. Mládežnický styl, hnutí mládeže (Jugendbewegung), mýtus “nového národa”, mládežnická ideologie italských fašistů, vědomí “misijní úlohy mladého pokolení” byly deformacemi tehdejšího obecného vědomí. Jenže žádnému hnutí se nepodařilo zapřáhnout mládež do uskutečnění cílů politiky síly. Nacionální socialismus se angažoval proti všemu, co mělo údajně být překážkou na cestě mládeže. Svět měšťanského života, “výmarský systém”, odpovědnost bývalých politiků za katastrofální stav národního bytí – to všechno bylo odmítáno jako staré a zpuchřelé.
Tato taktika slavila úspěch: v roce 1931 bylo v NSDAP až 31% členů mladších 30 let. Tato mládež byla nejaktivnější částí Hitlerových přívrženců.
Aby byl co nejdůkladněji zamezen vliv samostatného myšlení mládeže, nacisté vybudovali obrovský systém techniky klamání mládeže, nejprve poukazem na nutnost neustálé aktivity, což se projevovalo nejvíce demonstracemi politické zvůle. Nacistická propaganda se postarala, aby “bohatýrské činy” mladých hitlerčíků byly dokonale rozpropagovány v denním tisku a časopisech. Mládež sloužila jako nástroj k zajišťování politických schůzí a apelů. Účastnila se zejména v akcích bojůvek, přičemž totální odpoutání mladých lidí od mravního kodexu nebylo by možné bez její neustále se zesilující aktivity bezohlednou propagandou pobuřování. Oblíbenou metodou bylo zesměšňování, pomlouvání osob a institucí, spojované s vyhrůžkami.
K prostředkům nacistické techniky klamání mládeže náleželo mimo jiné zjednodušování situace ve prospěch vlastního zájmu, zásadní negativní postoj, odvolávky na dějinné události, různé slogany a do nekonečna opakovaná vykonstruovaná falešná tvrzení.
Nacistická ideologie stala se pro mládežnické hnutí smrtelně nebezpečnou především proto, že nebyla vnucena shora, ale vytvářela se postupně v německém národě a zejména v mládeži tak, jak se Hitler krok za krokem chystal uchopit otěže vlády. Tato ideologie pronikala cestou infiltrace rovněž do organizací mládeže typu “svazového mládežnického hnutí” (Jugendbewegung) a to dokonce do takových, jakými byl Svaz nových německých skautů (Bund deutscher Neupfadfinder B. D. N.) a Německé volné sbory (Deutsche Freischar D. F.). Nelze se zde zbavit dojmu, že odpovědnost za uchopení moci Hitlerem a za všechno, co následovalo, padá rovněž na členy svazového hnutí, jimiž byli i noví němečtí skauti a jiní, sdružení v organizaci Deutsche Freischar, a to tím více, že viděli před sebou propast, do niž se řítí Německo a že byli z mnohých stran marně varováni.
Z druhé strany však hluboko zakořeněné ideje členů svazového hnutí, jako apolitičnost, pacifismus, rozhodná akceptace etických norem, kladení za vzor rytířů kruhového stolu krále Artuše, nekryly se naprosto se světovým názorem nacistů. Námitky profašistických postojů, sporadicky se objevující ve svazech a dedukované z ojedinělých a ohraničených zjevů, byly často neprávem zobecňovány.
Více věrohodný zdá se být závěr, že svazoví členové byli prostě nacisty “svedeni”, za což ve značné míře vděčí vlastní lehkomyslnosti a důvěřivosti, jakož i díky všeobecné politické a hospodářské situaci v tehdejším Německu. Přitom velkou roli ..text pokračuje
