Pokračování textu ze strany 63
… plnění orlích per, vigilie. Řada kmenů vydávala vlastní kmenové časopisy, z nichž nejvíce vynikla Stopa pražského Sovího kmene. Učitelé činní v Lize zavádějí prvky woodcraftu ve svých školách a dalších výchovných zařízeních. Jsou udržovány čilé kontakty se zahraničím, včetně Setona a Americké Ligy. Pravidelně vychází Vatra i Hlasatel. O tomto období více hovoří další citované práce⁸⁾¹²⁾¹³⁾¹⁴⁾¹⁵⁾.
V roce 1928 představitelé LLM i mezitím M. Seifertem založená Liga pro výchovu přírodou dospěli k názoru, že je nesmyslné, aby v ČSR existovaly dvě organizace s podobným názvem a totožným cílem. 21.10.1928 na radě důvěrníků v Praze došlo ke sloučení obou organizací v jednu s novým názvem: Liga československých woodcrafterů (LČSW). Náčelníkem byl opět zvolen Miloš Seifert.
Liga pro výchovu přírodou
Po odchodu z LLM a nástupu na reálné gymnázium v Příbrami na podzim 1924 usiluje profesor Seifert o založení nové organizace, která by lépe naplňovala jeho ideální představy o Setonově woodcraftu. Z LLM odchází jen pár nejvěrnějších členů a tak se Seifert obrací k novým zájemcům. Vydává první vzorové číslo časopisu Lesní moudrost (zůstává ale jen u jednoho tištěného čísla), ale především oslovuje některé spřízněné a tehdy již význačné spisovatele (G. Jaroš - Gamma, J. Uzel), přírodovědce (J. S. Procházka), redaktory a učitele, aby pro vznikající organizaci vytvořil silné intelektuální a mravní zázemí.
8.11.1925 je v Praze skutečně založen Klub Woodcrafterů, záhy přejmenovaný na Ligu pro výchovu přírodou - Moudrost lesa (LPVP). Předsedou se stal přírodovědec, pracovník Národního muzea Jan S. Procházka, jednatelem a hlavním organizátorem však zůstává Miloš Seifert. S Karlem Langrem - Jurajem na jaře 1927 obnovují tábořiště Walden ve Svatojánské dolině v Nízkých Tatrách, kde vzniká významné woodcrafterské centrum. Letní tábor 1927 navštíví dokonce spolupracovník M. Gándího, dr. Jesudason z Indie, což byl důsledek Seifertových aktivit na poli pacifistickém.
Táborový program ve Waldenu je veden ve snaze o prohloubení duchovního přístupu k woodcraftu: jsou zavedeny duchovní promluvy a četba, meditace v přírodě, vigilie apod. Po vigiliích v roce 1928[1] získává M. Seifert sněmovní jméno Woowotanna.
Na jaře 1927 se konečně podaří zdárně dovést do konce řízení o úřední registraci LPVP. Začíná vycházet cyklostylovaný časopis Moudrost lesa. Před spojením s LLM má LPVP kmeny asi v deseti městech ČSR, celkem 200–300 členů.
Nejvýznamnější je kmen Deti Slnka v Bratislavě, jehož členy jsou V. Valovič - Manoki, F. Dvořák - Wajikani a další budoucí velké postavy čs. woodcraftu. Všechno, co jejich náčelník Ligy M. Seifert říká a píše, přijímají s vážností a bezvýhradnou oddaností svého mládí. Zvláště libě jim zní, že oni jsou u nás jediní praví následovníci Setona, jediná pravá Liga v ČSR. U prof. Seiferta studují veškerou tehdejší junáckou literaturu a stále častěji kladou otázku po “skutečném Setonovi“, po pravém Setonově woodcraftu, který v Seifertových překladech není zcela zřetelný. Nabývají přesvědčení, že jedině ve stoprocentním přiklonění k Setonovi je budoucnost Ligy a čs. woodcraftu; nechápou ještě, že Setonovo dílo je jen základem, na kterém je nutno tvůrčím způsobem stavět podle místních podmínek a podle založení každého jedince.
