Pokračování textu ze strany 11
… tohoto pokladu a nahrazovat ho cizím projevem. Indiánské písně lze studovat, občas – jako zajímavost – i zpívat; nejsou však v našem mateřském jazyku, v naší melodice a rytmu, což obojí je odvozeno z vlastní řeči, jíž mluvíme a v níž i sníme. K srdci lze proniknout jen hlasem rodné řeči! Vše ostatní je jen hra, plynoucí ze zvědavosti, z neurčité touhy po něčem zvláštním, neznámém. Cizí písně se můžeš naučit, můžeš je i obdivovat; rodné písně však mohou být řečí tvého srdce. Je mi líto těch mladých lidí, kteří toto nepoznali, kteří to necítí. Jsou chudší o celou jednu dimenzi své identity!
KDE VŠUDE HLEDAT VZORY
Náš život v přírodě a náš poměr k ní musí vyrůstat z rámce té krajiny, té země, ve které žili naši předkové a ve které jsme se narodili my. Obcházet či znevažovat zde tradice našich předků, kteří vyšlapali tyto stezky a vyhloubili svými povozy tyto úvozové cesty, neznat se vůbec k nim a nahrazovat je zdánlivě lepším importovaným životním stylem velmi odlišných národů, životními zvyky nebo dokonce náboženskými rituály lidí, kteří po tisíciletí žili jinde a jinak – to je pochybené!
Indiánů, zvláště těch ze severoamerických plání a lesů, si vážíme. Zdá se, že některé skupiny těchto přírodních lidí dosáhly pozoruhodně vysoké míry sžití s přírodou, což je jeden z ideálů Lesní Moudrosti, kterou dnes znovu hledá bílý člověk. Je však nesprávné úzce se omezit jen na tento jediný vzor. Je třeba se ptát, jak žili naši vlastní předkové, oni dávní lovci, pastevci a rolníci – neboť dodnes chodíme po jejich stezkách, pokud už nejsou zahlazeny inženýrskými stavbami cest a silnic, narýsovanými nejdřív – bez vztahu k logice a kráse krajiny – u zeleného stolu. (Všimněte si v nových sídlištích, kolikrát vyšlapou lidé zcela jiné pěšiny přes různá prostranství, než vystavěli stavbaři podle plánů z rýsovacích prken!) Naši předkové žili s přírodou v souladu a míru a neškodili jí. To až poslední generace, zvláště pak ta naše, přivedla celé životní prostředí na pokraj záhuby.
Pochopit hodnotu vlastních tradic a vzoru znamená postavit se na stranu Miloše Seiferta v hledání pravé – naší – Lesní Moudrosti. Těch, kdož toto pochopili, bude přibývat!
