PROBLÉM PUDY.
Nechceme se vrátit ve stav barbarů, Vracíme-lí se k mnohému, čeho vzorem neb učiteli nám mohou býti divoši, je to jen proto, že jest nebezpečí, aby zdravé instinkty v nás nevyhasly a že civilisace nekontrolovaná uvádí snadno v nesoulad bytost tak jemně založenou jako je člověk, Lidstvo učinilo nesmirné pokroky oprotí věkům mi- nulým. Civilísace nakupila obrovské množství úspěchů a výhod, takže život dnes prostoupen jest tisícerými novými zájmy, kterých dříve nebývalo a hmotně i duševně jsme se vysoko povzneslí nad původní úroveň zvířete Jenže civilisace nepokračovala stejnoměrně také v ohledu mravním, „Složitější společnost naše žádá vyššího svědomí, jasnějšího smyslu pro spravedlnost, vřelejšího bratrství, širšího, po- výšenějšího, oddanějšího ducha pospolitého. Nemůže se udržeti pří etice divošské, Neboť civilisace připoutává lidi těsněji a těsněji k sobě a neustále směřuje k tomu, podřizovati jednotlivce celku a činiti so- ciální poměry stále důležitějšími“, (H. George.) Že sociální otázka je otázkou mravní, o tom není pochyby. Ba, je snad i otázkou náboženskou, aspoň by se nejsnáze daly sociální problemy řešit, kdyby lidí nebo určité massy lidí spojovala nábožen- ská idea tak hluboce chápána, že by odložili sobectví nadobro. To dosud dokázaly jen malé obce komunistické a často také ne na dlouho, Nábožensky není lidstvo ještě probuzeno. Se svědomím lidí musíme však počítat, neboť jinak všechno úsilí je zbytečno. Dnes světem vládne myšlenka socialismu namnoze nemravného. Socialismus nenávisti, socialismus pomsty, socialismus nové touhy po majetku (jednomu vzít, druhému dát) není socialismus pravý Jedině pravý socialismus jest socialismus, pro nějž platí slova evangelia: „A tak ve všem, jak chcete, aby činili lidé, tak čiňte i vy jim“, (To hlásají jako zásadu svého sociálního smýšlení též Woodcraft Kindred v Anglii). I jest první věcí lidí, aby pochopili, čeho jest jim potřebí, Faleš- nými hlasateli socialismu jest dnes dělnictvo úplně zmateno. Myslí, že je jim třeba zmocniti se továren, výrobních prostředků, zased- nouti do vlády a zatím kořen vší společenské bídy tkví docela jinde. My, junáci, kteří jsme se dovedli oprostit města, tradic, předsudků, hledajice svůj přímý vztah k životu, uvědoměli jsme si onu velkou bolest: puda, louky, voda, pole, lesy jsou soukromým majetkem!? Jak může někdo říci o zemi, že je jeho, když je to dilo boží? Soukromé vlastnictví půdy je největší krádež a loupež na světě možná, největší špatnost, kterou zaviněna je všechna lidská bída. Tady musí začíti socialismus a tady musí začít také naše práce. Spatnou věcí jest míti půdu soukromým vlastnictvím a špatné jest pomáhati komukoli, kdo tu půdu drží. Všechna půda může na- nejvýš náležeti jen společnosti celé, národu, státu. Tolstoj ve svých „Sociálních úvahách“ vyzývá dělnictvo, aby zanechali dnešní své politiky a svoji spásu hledalí jiným směrem: „zříkali se účastenství ve vojsku, jež znásilňuje jejich bratry, i práce na pozemcích statkářů a nájmu jejich pozemků, ne proto, že jest to nevýhodné pro dělníky a má to za následek zotročení jejich, ale proto, že účastenství toto jest špatnou věcí, jehož se má zdržo- 142
