… Hanče nad Vrbatou. Více slní jednání Hančovo v závodě, nežli Vrbatovo mimo závod; víc duse uchvacuje sebeobětovnost pro záchranu své sportovní a národnostní cti, nežli sebeobětovnost pro záchranu života druhého člověka.
| ⁎ |
V tom nadhodnocování Hanče nad Vrbatou vidím právě ethické nebezpečí; ba spatřuji je i ve stejném hodnocení obou. Ozval se tehdy (v letošním březnu) v jedněch novinách také hlas muže velmi opravdového, jehož si vážím (Aleš-Lyžec je to) a ten napsal o Hančovi, kterak nechtěv dopustit, aby Němec stal se vítězem, „v té své umíněnosti zašel až za hranice sebecitu, zápase do posledních tepů srdce s nepřítelem silnějším jakékoli závodní konkurence, s povětrnostním zvratem. V tom je tragická chyba i krása jeho ctižádostného zanícení: „i ve hře vlast v srdci“, praví Aleš-Lyžec důrazně proloženým písmem. A potom píše o obou. „Naši krkonošští Němci, cítíce jen se svými a jen svoje uctívajíce, uznávají jen obětavost Vrbatovu, namítajíce, že Hanč měl ustati včas. Avšak Čechu se nesluší pozastavovati se (dí výslovně Aleš) nad Hančovým důvodem vytrvalosti až k vítězství ve — hře. Oba argumenty sebeoběti, Vrbatův i Hančův, byly z citů povznešených nad rozumářské úvahy. Tytéž city daly české síle a ctnosti směr, krajní obětavost a konečný zdar v letech světové vojny. Nebýt v národě našem lidí rázu Hančova a Vrbatova i v době předválečné, kde byla naše nynější samostatnost?“
Mám za to, že Aleš nemá pravdy; shledávám v jeho stejném hodnocení obou, Hanče i Vrbaty, tím větší ethické nebezpečí pro mládež, protože právě jde o slova muže opravdového, který nerad poví slovo nadarmo. Stavím proto proti nim názor svůj. Ne abych mládež k němu přemlouval, nýbrž aby mládí samo myslilo o obojím a samo se snažilo opravdově se domyslit pravdy. Stojí za to, myslit o tom; neboť důsledky myšlení a domyšlení, či nemyšlení a nedomyšlení i v této věci zasáhnou jedenkrát do pozdějšího, ještě opravdovějšího života dnešní mládeže a dají jeho běhu buď směr pravý, přímý, nebo bludný a zkřivený.
Je třeba pozastavit se Čechu nad tím. Zrovna proto, že jde o Čecha, patrně o Čecha, jenž byl nadán vynikající odvahou a silnou vůlí, tedy vlastnostmi velmi potřebnými v naší zemi, kde hemží se tolik mátoh bez vůle a bez odvahy. Každý úbytek pevné vůle v zemi české je proto ztrátou citelnější než kde jinde. Nad to: neztratila se pospolité naší věci české jen silná vůle i odvaha Hančova, nýbrž ve zmaru i Vrbatově ještě jiné vzácné síly mravní, kterých stejně je v Čechách svrchovaně potřebí a stejně nedostatek. Dva životy zhubené pro chiméru, dva životy svým způsobem hodnotné a proto zřejmě určené k něčemu plodnějšímu, kladnějšímu, ..text pokračuje
