Stránka:vatra-25-5.djvu/21

ŠIMSA: VELETUCLET HER. 69. Výprava za vlajkou (hledání pokladu): Náčelník kmene ukryje v _lese vlajku nebo „poklad“, prostuduje podrobně cestu a označí ji v 10—15 dopisech s přesnými pokyny hledačům pokladu, dcpisy ukryje na vhodných místech. (První dopis popíše místo, kde je ukryta druhá ztpráva atd.), Úkolem kmene je vypátrati dopisy, provést všechny úkoly, a najít les a vlajku. Obyčejně se „porazí sQrom“, t. j. ováže se mot-ouzem, a v kruhu o průměru 10—15 kroků od něho je vlajka ukrytta. Dopisy jsou napsány tajemně: některé třeba obrászVým písmem in- diánským, jiné smluvenou šifrou, někdy se místa nejmenují7 upozorní. me na zvláštnosti krajiny a na význačné stromy. Hra se dá zpestřiťi ještě zvláštními úkoly (orientace, odhad času, vzdálenosti a p.). Vý- prava si zvolí 'svého vůdce, který rozdílí úkoly a řídí hledání. Vy- zkoušíme tak nenápadně některého šikovného hocha, jak by dovedl chodit v úloze náčelníkově. Požadavek je, aby hledání, zvláště kolem poraženého stromu, řídil plánovitě, promyšleně. Hru si přirozeně upraví každý náčelník sám; měla by se hrát na každém táboře a každý kmen by měl vzpomínat, jak hledal po prvé a po druhé svou vlajku. 70. Hledání sůviček. („Sbírání vlny“.) Když hrál Stwíw kmen hru 69., dostal tuto úlohu: na cestě bylo rozsázeno dvacet sůviček, malých papírků se sůvami, očíslovanými a měl jich aspoň polovic najít. Kdo jlich najde nejvíc? „Kousky vlny“, papírky, plíšky, peníze a pod. možno položit buď na zemi, nebo přivázat na strom nebo zastrčit do zdi a pod., ale vždy' tak, aby byly vidět; s počátku se hledání usnad— ňuje, později ztěžuje. Chlapci jich napoprvé našli 18. jak se má správně hledat, mineme-li jeden „kousek vlny“? 7x. Zloděj v táboře má ukrást během denního zaměstnání v určené lhůtě na př. náčelníkovu čelenku. zavěšenoou na nápadném místě, do- nést ji na místo, které mu náčelník určil a proplížit se kruhem pro- následovatelů zpět do tábora. Podobná pravidla stanoví náčelník tá- bora sám. 72. Čísla. Část kmene hlídá tábor, druhá se do něho plíží; obojí hráči mají za čelenkou nebo za šátkem na čele zastrčeno „číslo“ t. j. pa- pírek s tnojciferným číslem. Čí číslo je odpůrcem přečtěno, je mrtev; vzdálí se potichu z 'hry. Číslo se nesmí přikrývat, hráč nesmí jít po- zpátku, může se však krýu a vrtět hlavou. Vítězí skupina, jež je na konec početnější; hra končí dobytím tábora. 73. Raněná liška. L0vci, ozbrojení pešky, dráždí lišku, raněnou na noze, aby vyběhla z doupěte; ta vyběhne, skákajíc po,jedné a útočí na lovce,- koho třikrát škrábne, stává se liškou a je zahnán lovci do doupěte. Stloupne—li si liška na obě nohy, je také zahnána,— kdo je za- háněn, nesmí se peškem bránit. 74. O skalpy a kladení značek. Část kmene odejde, utáboři se aoznačí tábor, který má hájit před útočníky. Ukolem druhé části (větší) je vyhledat tábořiště a zatknout v táboře značku, t. j. kolík a uvázal! naň „iskalp“, t. j. šátek, visící volně za pasem každého hráče. Plí- žíme se opatrně k táboru, smluvíme plán přepadení. Kdo je zbaven skalpu (hráč jej nesmí přidržovat rukou, ani uvazovat k pasu), je mrtev. Položí—li útočníci aspoň tolik značek, kolik je obránců, ví- tězí; obě strany si vymění úlohy a hru možno opakovati. 75. Honba na vlka. Kmen vystopuje a pronásleduje jednoho nebo dva vlky, kíteří utekli do hloubi lesa, zanechávajíce za sebou stopu (ře- zanka nebo barevné papíry); střílí naň míčky, urobenými z novino. vého paoíru. Každý hráč má tři, také vlci; vlci se brání také míčky, prchají a skrývají se: vlci smějí sbírat míčky, hráči ne. Hráč je zabit, jednou ranou vlkovou, vlk třemi ranami lovců. Při první části hry je úplně ticho, plížíme se, vlastní hon je bojovný. 83