kou představou, ale božstvo, které se zjevovalo v těle krás- ného, mladého Helléna, jenž před čtyryadvaceti stoletími stál nahým modelem antickému mistru pro 50chu slunečného 'boha, žije pro nás dnešní stejně, jako žilo tenkrát pod sluncem athénským. Rýha, součást oné kr'ásy fysické, otvírá nám a stále bude otvírati výhled na cestu, na dobrou cestu: Tudy jde se k bohu!
Velkým kladem této antické rýhy dále je: to nebyl pří- vlastek pouze nepatrné menšinky v národě, to byl rys obecný, snad veškerému národu hellénskému. Krásný, dokonale rez- “vitý člověk je tam trvalou ideou národní, po řadu pokolení _ pokuste se přemyslit, co to znamená, když všechen národ ve své totalitě po kolik století chce býti krásný, zdravý, silný, harmonicky vyvinutý. Rýha tato je výmluvným znamením koli- kastoleté celonárodní vůle, nejen udržet svou krásu fysickou, nýbrž ještě ji stupňovat vědomou, ustavičnou péčí o tělo. Proti těmto velkým kladům stojí však izápory: Rýha, jakožto zkrlatka celkové fysicke kultury hellénské, byla sice nepochybně rysem všeho národa starořeckého, ale dokonce ne rysem všech členů státní pospolitosti. Byl to přívlastek jen pánů, odznak jen panské vrstvy, vládnoucí podmaněným a otrokům, jejichž sílu ta vrstva vystřebáva'a a na ní budwOvala veliké dílo své kultury. Byla znamením kulturního sobectví, jež osobuje vyšší lidské bytí jen sobě; byla i silně viditel- ným znamením politického, sociálního a hospodářského násilí.
