Pokračování textu ze strany 11
Nyní bylo dvaačtyřicet uchazečů o tuto funkci. Každý měl nejpřesvědčivější důvody, proč právě jeho zvolení je jedině možné. Spor vzrostl až v bouři, až jsem řekl: “Přestaňte, můžeme to snadno vyřešit jinak. Kdo z vás přemůže všechny ostatní?”
“Ó, to by nebylo spravedlivé,” dotčeně volali sborem. “Jedině Hank Martin to dokáže. Je starší, větší s silnější než kdokoli z nás.“
“Nuže, dovede-li Hank každého spořádat, je to správné. Ale třeba si někdo z vás myslí, že může napráskat Hankovi.”
“Ano, já. A právě teď”. A povstal jiný, silný hoch, zdatný výrostek, avšak jiného ražení. Zřejmě to chtěl riskovat se zřetelem na získání možné pocty.
“Velmi dobře, jsem rád, že to vím,” řekl jsem, “Teď však to zkoušet nebudeme, až někdy jindy.”
Nyní jsem vyhlásil volby. Martin získal volbu velmi snadno a jeho vůdcovství bylo nesporné.
Ó, jak mi kleslo srdce, když šlo o Hank Martina. Byl ramenatý, s hranatou čelistí, šestnáctiletý, šedých očí, silný jako mladý býk, energický, samostatný a nebojácný – byl by mne mohl porazit v prvním kole. Byl to nejhorší kluk “v okrese”. Byl všeho darebáctví schopen, jeho činy už přestávaly být klukovskými výstřelky, začínaly to být zločiny. Hank dospíval určitě pro káznici a tlupu chlapců sváděl sebou. Jeho otec choval krávy a Hankovým ranním zaměstnáním byla roznáška mléka. To mu dalo mnoho příležitostí k darebnostem, které si nedal ujít. Docela dobře jsem věděl, že Hank byl umělcem, který mi pomaloval vrata. Děsil jsem se Hanka Martina. Nicméně byl zvolen vůdcem tlupy – vládl po svém božském právu a stejně nebeském neprávu. Chtěje zůstat věren svým zásadám, snažil jsem se jej získat.
Často se stává, že hoši překypující vlastní energií a také hoši svedení se tváří jako zlí, ačkoliv tak jen zakrývají své dobré ..text pokračuje
