Pokračování textu ze strany 24
Dodatečně připisuji.
Přál jsem si, aby k uctění Seifertovy památky vznikl při Muzeu Šumavy v Sušici “Seifertův koutek”. Našel jsem porozumění u pracovnice muzea, paní M. Rožánkové, dokumentátorky. Poslal jsem do Muzea Šumavy postupně knihy, které jsem získal od JUDr. Čížka i jinde. Chybí málo „aby – kromě novinových článků – měli v Sušici Seifertovo literární dílo kompletní. Doufám, že někdo pomůže a doplní, co ještě chybí. To bylo v létech 1979 až 1985. Děkuji pracovníkům muzea, že mne za to odměnili členstvím v Klubu přátel muzea Šumavy. Členský průkaz č. 16 dosud mám. Je to milá památka.
“Seifertův koutek” jsem si přál i při muzeu keramiky v Bechyni. Tam jsem však mohl poslat jen méně knih – bylo velice těžké získávat takovou literaturu dvojmo. O co bylo méně knih, o to větší porozumění měla paní ředitelka Marie Pospíšilová, věrná junačka-skautka, která věřila, že prof. MS bude i v Bechyni – kde kdysi zemřel jako neznámý cizinec – znám a vážen. Po čase však musela z politických důvodů místo ředitelky opustit a tím – věřím, že dočasně – idea “Seifertova koutku” v Bechyni padla. – Vděčně vzpomínám na ochotu a pomoc paní učitelky v. v. Marty Šubrtové z Přerova, životní průvodkyně bratra Quido Friedricha, Seifertova přítele a zahraničního tajemníka Ligy. Dala mi k tomu účelu knihy z jeho pozůstalosti. V seznamech jsem je označil, aby byly k uctění jeho památky.
“Seifertovy koutky” v Sušici a Bechyni… Shledal jsem, že bylo nad mou možnost, aby bylo literární dílo MS na obou místech kompletní. V Sušici však mnoho nechybí. Aspoň tam —
Motivace?
Tu kdysi pěkně a prostě vyjádřil obětavý bratr Ladislav Matějka - Sonny z Českých Budějovic: jsme vděční za to, co nám dal MS svými knížkami.
Tak prosté to je. Trochu vděčnosti. Za knížky.
