Pokračování textu ze strany 58
… t.j. nevyvinul-li se harmonicky po stránce rozumu i citu, nenašel-li v sobě nové náboženství, kterým žijeme. (str.63)
To jsou závažná slova – dvojnásob v době, kdy se prof. MS snažil prostřednictvím J. Šimsy, který již byl tajemníkem YMCA v Praze, aby byla Liga jako náboženské společenství přijata do svazku YMCA. Nedopadlo to – ale patří to do historie hnutí, a má to mít na paměti, kdo posuzuje prof. MS jako osobnost. ISAW vznikl v nejbližším Seifertově okolí, v nejužším jeho kruhu – založil jej věrný Seifertův junák Prokop Koudela - Jánošík (jeho otec, prof. Koudela, byl Seifertovým kolegou na gymnasiu). Isawané protestovali, a dovolávali se E. Th. Setona! V závěru “Rolfa zálesáka” říká Indián Quonab Rolfovi – Nibowakovi:
- “Moje moudrost je lesní moudrost, ale lesy rychle mizejí; za několik let nebude stromů a moje moudrost bude hloupostí. Do této země přišla nová, silná věc, které říkají obchod, která pohltí všecko krásné a nakonec lidi samy. Tys dosti moudrý, Nibowaka, abys dovedl pádlovati s proudem, a zahnul jsi tak obratně, že mohutný proud tě unáší a jeho síla tě činí velkým. Ale pro mne to není; stačí mi, mám-li co jíst, mohu-li se pohodlně vyspat, a spokojím se pozorováním ranních červánků“. (str. 482–483).
Lesní moudrost patří minulosti, jako jí patří dávný svět Indiánů a bisonů. Přišel nejen obchod, ale přišel i průmysl. ISAW postavil vedle WOODCRAFT něco nového: MACHINECRAFT. To je moudrost moderního člověka, městského, dělníka-dělnice, tovární učenky nebo učně: zde být doma, zde se nejen osvědčit, ale mít svou fabriku rád – a — doslova – vidět krásu rampouchů na okapech továrních domů či pracovních hal. Samozřejmě, že to ISAW říká provokativně. Že chce zlobit a ironisovat pana profesora MS, kterého dobře zná. Ale v tom to není. Jistě je ISAW inspirován komunismem (“říkali jsme socialismus – s ohledem na úřady”) a tehdejším zaměřením mladé sovětské literatury. Ale jde o zásadní protipól – proti Moudrosti lesa Moudrost průmyslového člověka, který žije mezi stroji, vdechuje pach jejich olejů a ví: zde pracuji, zde sloužím a dosloužím, a zde chci žít nejen z donucení, ale uvědoměle. Patřím sem. Chci vidět krásu strojů – i toho rampouchu, který jsem už zmínil. Samozřejmě, že jdu do přírody, abych se tam opálil a nadýchal čerstvého vzduchu – ale vím, že patřím mezi stroje a že se ke strojům vrátím. Seifertův junák je srdcem – duší v lese. Les opouští z donucení. V lese se modlí. Isawan je doma v městě, mezi stroji, a ..text pokračuje
