Translations:Leonard S. Clark: Interview/123/cs
Z thewoodcraft.org
Mimochodem, všichni jsme měli přezdívky. Joe Burns, který mi právě přišel na mysl, byl Eel Scout. A jak přišel ke jménu Eel Scout?[1] Způsobil nám další potíže, protože mohl udělat něco, co nikdo z nás nemohl udělat. Pan Seton se spřátelil s prodavačem jízdenek na železniční stanici v Cos Cob, a tak pan Seton, než jsme přišli do tábora, sebral nějaké věci a dal je tomu prodavači jízdenek v Cos Cob. Jeden z chlapců byl vybrán, aby byl skautem, dostal desetiminutový náskok od ostatních v táboře a čekalo se od něj, že půjde dolů na železniční stanici, tam dostane jednu z věcí, které tam odnesl pan Seton a přinese ji zpět.
- ↑ Historka o tom "Jak si skaut 'Úhoř' vydobyl svou přezdívku" vyšla česky v Praze roku 1919 v útlé knížce Povídky táborových ohňů. Z textu je zřejmé, že svůj úskok poprvé využil 10.8.1906, a příběh byl podrobně sepsán až r. 1912. Bohužel nevíme z jakého zdroje ho překladatel, jistý James, z hlavního stanu Baden-Powellových skautů převzal – Joseph Burns má v tomto textu jméno Jack Brown. Ovšem zmínka o jeho přezdívce se objevila již ve 5. vydání svitku z r. 1906 a hra Skautský posel (The Scout messenger), byla popsána v první The Book of Woodcraft roku 1912. Tj. ve stejné době, kdy byl kdesi popsán celý příběh. S ohledem na podrobnosti, které zde nejsou, ale v překladu ano, je víc než jisté, že tehdy musel vyjít ještě někde jinde.
