Translations:Leonard S. Clark: Interview/123/cs
Z thewoodcraft.org
Mimochodem, všichni jsme měli přezdívky. Joe Burns, který mi zrovna vytanul na mysli, byl Eel Scout (Skaut Úhoř). A jak k tomu jménu Eel Scout vlastně přišel?[1] Dost nás tím potrápil, protože zvládnul udělat to, co se nepodařilo nikomu z nás. Pan Seton měl tehdy dobré vztahy s prodavačem jízdenek na železniční stanici v Cos Cob. Domluvil se s ním, a než jsme přišli do tábora, odnesl k němu nějaké věci. A pal když jsme přišli byl jeden z chlapců vybrán, jako zvěd–skaut, dostal desetiminutový náskok vyrazil dolů k železniční stanici, kde mu ten prodavač jízdenek v Cos Cob měl předat jednu z těch věcí, které tam odnesl Seton, aby ji přinesl nazpět. Ostatní pak vyrazili z tábora a číhali na něj, až se bude vracet.
- ↑ Historka o tom „Jak si skaut ‘Úhoř’ vydobyl svou přezdívku” vyšla česky v Praze roku 1919 v útlé knížce Povídky táborových ohňů. Z textu je zřejmé, že svůj úskok poprvé využil 10.8.1906. Příběh vyšel tiskem roku 1912 v anglickém časopise „The Scout”, který přeložil Karel Šváb, který byl aktivním členem Baden-Powellových skautů – Joseph Burns má v tomto textu jméno Jack Brown. Ovšem jeho přezdívku uvádí již v 5. vydání svitku z r. 1906, které Seton poslal Baden-Powellovi do Anglie. Hra s názvem Skautský posel (The Scout messenger), však byla popsána až v první The Book of Woodcraft roku 1912. Tj. ve stejné době, kdy vyšel (v Anglii) tiskem i zmíněný příběh.
