Vatra r. 1 č. 8 (časopis LLM)

ROČNÍK I. – VATRA ZÁLESÁCKÉHO JUNÁCTVÍ – ČÍSLO 8.

ZÁVODY KMENŮ V KVĚTNU.

Moudří junáci ucházejí se o tyto zkoušky, Jste moudří? Jest kmen váš moudrý? Rozdělávání ohně: Závody o získání rekordu v rozdělávání ohně třením. Všíchní členové se súčastní, Troud musí býti z dívo- kého materiálu. Myslící ruka: Předměty, které každý junák kmene vyrobil od předešlého května do letošního, se vystaví v domácí výstavce, Všechny musí býti zhotoveny zálesácky, to jest jednoduchými ná- stroji, pěkně popsáno, kdo je dělal, stáří, kdy, čím a k čemu jich možno použít, Hodnocení třídit dle věků, od 12 do 18 let jedna třída, po 18ti druhá. Závody lesního zpěvu: Všichni se súčastní. Každý napíše slova i hudbu. Přejimá-lí nápěv z jiné písně, aspoň slova musí být původní. : Tance: Při soudu hledí se k předvedení, původnosti, prostotě působívosti obleku (dekorace), počtu účastníků atd. I zde jsou dvě třídy dle věku. Černý VIk. JAK ŽIJEME, Kmen ve Veleslavíně vzchopil se k radostné práci. Mají klubovnu, kterou si sami vymalovali a zařídili. - Nový kmen založen byl v Benešově a Ouvalech, Kmen ve Skvorci ožil s jarem, povzbuzen návštěvou pražských bratří. V Praze založena byla nová jednota, Čítá 80 duší, Kmen „Inků“ v Královém Hradci hlásí novou programovou práci. Je důležito soustředit se k jednomu cili a vybrat si ten vzne- šenější — a to je jistě Lesní Moudrost, Kmen „Lučanů“ z Loun připravuje si o zelených svátcích tá- bořiště u Báňské Bystřice a je v horečné práci, V Moravské Ostravé „Táborité“ scházejí se pravidelně ve své klubovně, aby se učili poznávati podstatu Lesní Moudrosti. Pra- cují věrně dle knihy „Přírodou a životem k čistému lidství,“ Jeden z prvých pionýrů českého Wooderaftu v Berouně, bratr J. F., posílá nám dopisy plné vzpomínek na táboření v Brdech ze svého nynějšího pobytu v Chicagu a hlásí se k spolupráci. Všem našim junákům přeje mnoho zdaru, lásky a bratrství v letním tá- bořiští! Velmi slibně roste zájem o náš Woodcraft v Holandsku u našich holandských mladistvých přátel, Doufáme, že tam brzo vznik- ne kmen ryzího lesního bratrstva za pomoci naší, kdyžtě holandští vudci sami nedovedou učiniti konec povrchnímu skautingu anglické- mu, Na květnovém sněmu Kibbo Kiftu bude se jednat o vyloučení vůdcu holandského hnutí Lesního Bratrstva, Byli dosud v obou or- úanisacích. . , , Z DOPISU NAŠÍCH JUNÁKŮ NÁČELNÍKOVI. w— —- — Jaro přírody vneslo se i do srdcí a radostně žíjeme. Balú, mám takovou radost! Někdy jsem si myslel, zmořen a znaven, že jsem otrokem všech, ale vidím, že jsem zahradníkem, který právě zasil — a musí pracovati, aby byla dobrá sklizeň —"“ (Praha.)ROČNÍK L VAT R A ČÍSLO 8, ZÁLESÁCKÉHO JUNACTVÍ Řek každý skutečným je člověkem, a každý člověk možným hrdinou, -—- Buď jist, že žádná práce poctivá, již vážně koná kterýkoli tvor, byť sláb byl, mdlý a nedokonalý, řak není marna, aby alespoň Jak zrnko písku nerozmnožila svou silou úhrn lidské činnosti, jež za božími cili působi. E, B. Browningová. (Z románu „Aurora Leigh“.) ŽENY LESNÍ MOUDROSTI. Lesní Moudrost jest moudrost překonávání dennich překážek života a pravé Zeny Lesni Moudrosti všech dob jsou ty, které znaji a bez bázně háji velké a významné věci života. Jest to duch Grace Darlingové, která konala hlidku na ma- jáku v Longstone a svůj život s neochvějnou odvahou vystavila nebezpečí uprostřed hrozné bouře, aby zachránila životy mužů, žen a děti ze stroskotaných lodí. Jest to duch Frances Willardové, jejiž socha stoji ve Slavinu Washingtonském, vznešené ženy, která živoť svůj věnovala dobru národa a lidstvu vůbec, neboť bojovala za mir a pokrok. Jest fo myšlenka, která povzbuzovala Florence Nightin-galo- vou, když za krymské války vykonávala obdivuhodné dilo ošetřo- vatelky a organisovala ošetřovatelky, stavši se tak průkopníci, první zakladatelkou Červeného Kříže. Jest to duch Nancy Hanks Lincolnové, která vychovala svého syna Abea pro bezúhonný život a vyvolala všecky ty vzácné a ušlechtilé mravni rysy, jež daly Lincolnovi povahu ryzí a pověst nezapomenutelnou. Je to duch Susan B. Anthony-ové který ji vedl k neúnavné práci za ulehčení tvrdých a těžkých podminek, jež sviraji život žen a za vymožení rovného práva mužů i žen pro všechny okolnosti domácího i veřejného života. Byla tak činnou, že již r. 1869 po- dala kongressu washingtonskému návrh, aby zřizena byla Fede- race pro osvobození žen, která dnes nese její jméno. Jest to duch Elizabeth Cady Stantonové, která dlouhý a skvělý život svůj věnovala dobru žen. Mladá duše jeji hořela vzpourou proti nespravedlnostem, jež se ději ženám, slyšic o tom v advokátní kanceláři svého ofce a zakusic toho sama na sobě, když se ji ne- dovolilo studovati na universitě, ač byla lepši žačkou než její bratři. Ona prosadila, že r. 1848 bylo v Americe prvni shromáždění za Ženská Práva. Setonův „Woodcraft Manual“, 113BRATRSTVU V ČESKOSLOVENSKU!) Myslím, že nebude bez významu, vysvětlím-li vám, co se událo v Anglii a jak myšlenka Lesní Moudrosti (Woodcraft) se vyvinula, Předně musíte mne omluviti, vypravuji-li vám něco o sobě, poněvadž jsem velmi úzce spjat s hnutím Lesní Moudrosti zde. Jako hoch doprovázíval jsem svého otce, krajináře, na vý- pravách jeho, když chodil malovat odlehlé dědiny a vzdálené hory. Velmi záhy jsem se sblížil s venkovem a slesy a vrchy a šu- mícími potoky a duch Volného Vzduchu a Otevřené Přírody zůstal se mnou na vždy. Ale to nebylo vše. Velmi časně jsem také musel opustiti školu a pracovat. Byli jsme chudí lidé a nebylo peněz. Musel jsem začít pracovat jako umělec a prodávat své dílo. Tato nutnost mne pudila blíže a blíže k Londýnu a dále a dále od milovaných mých hor a údolí divokých Severních hrabství anglických. Ale Duch Hor, Divočiny, kde větry dují svobodně, vstoupil do mne a Hlas Lesů šeptal mi, říkaje: „To není dobré,.. všechno toto mechanické kolotání; všechen tento chvat, zvaný Práce, jest bídný, mrtvý způsob života; tato civilisace měst není vůbec civilisací... jest to sprostá rvačka, v níž se každý namáhá, aby druhého ošidil.“ Čím více jsem měl co dělat se životem měst a velkoměst, tím více jsem poznával, že to je pravda. A zatím co jsem zápasil o život psaním a kreslením, něco docela mně neznámého se událo v Americe. Jeden z největších přírodopisců světa vymyslel a propracoval soustavu Lesní Moudrosti, která městský lid má přivésti k životu na Volném Vzduchu a kznalosti Přírody. Muž tento byl Ernest Thompson Seton. V naší zemi nikdo nic neví o tom, co zamýšlel a nebo co dělal ve svých táborech Indiánů Lesní Moudrosti (Woodcraft Indian Camps). Pak r. 1908 přišlo velké hřímání Hochů Skautů (Boy Scouts). „B.-P,“ vystoupil, ověnčen hrdinstvím z Mafekingu (burské války), se svou myšlenkou Hochů Skautů a mládež anglická byla uchvácena, jako nikdy ještě. Všude hoši v Anglii se oblékali do krátkých kalhot a cow-boy-ských klobouků a odcházeli v malých hloučcích stopovat a tábořit. V této době byl jsem chlapcem čtrnácti nebo patnáctiletým a byl jsem zlákán tábornictvím a studiem přírody, které se zdálo býti části této výchovy skautské. Nevěděl jsem tehdy, že většina tohoto tábornictví a studia přírody (woodcraft) bylo vzato z díla Ernesta Thompsona Setona. Jako každý v Anglii, myslel jsem, že to je myšlenka Baden-Powellova. Začal jsem se zde činně účastniti hnutí skautského. Vyhýbal . 9) Toto poselství napsal John Hargrave junákům českosl. Ligy Lesní Moudrosti, zároveň jako předmluvu k českému vydání svých spisů, jež Liga chystá. Redakce. 114jsem se vždycky vojenskému výcviku, oddílům s trumpetami a vojenského rázu parádám a inspekcím starých jenerálů armády a ad- mirálů námořnictva na odpočínku, Neměl jsem zájmu na ničem takovém — ani žádný z chlapců, kteří vstoupili do hnutí Během času jsem poznal, že jsem byl vlastně skautem osamělým (Lone Scout) pra- cujícím po svém, snažícím se prodělati zálesáckou stránku výcviku a nedbajícím o polovojenskou stránku „Čest vlajce“, „Bože krále chraň“. Poznal jsem, že tu byli i jiní, kteří usilovali o totéž a r. 1911 jsem si dělal poznámky pro knihu, jež by prospěla těmto Osamělým Skautům. Tu dobu jsem doslechl o Ernest Thompson Setonovi jako po- zoruhodném přírodopisci a velkém táborníkovi — ale dosud jsem si ani nepomyslel, že myšlenky jeho byly vlastně jedinými pravými, původními mvšlenkami z nichž vzešlo utvoření „B.- P.“ (Boy Scoutů) R. 1910 jsem udělal a postavil svůj vlastní Totemový kůť (který ještě stojí zde v mém táboře) a byl jsem nazván „Bílou Liškou“ svými bratry skauty v kraji, kde jsem tehdy žil. Můžete si představiti mou radost, když jsem slyšel o Ernest Thompson Setonovi jako o „Černém Vlku“ a později o jeho tote- mových kůlech a indiánských wigwamech atd, Vlastní mé úsilí těmito směry bylo výsledkem rozličných mých návštěv v Britském Národopisném Museu a té okolnosti, že můj otec, vedle toho, že byl malíř, byl neobyčejně sečtělý a vzdělaný muž, jenž měl živý zájem na vývoji lidského plemene z primitivních stupňů. R. 1912 jsem měl to potěšení, že jsem se setkal v Anglii s panem Setonem v domě přítelově a vyprávěl jsem mu zde o svých úsilích Stezkou Lesní Moudrosti Byl jsem tehdy členem Skautského hnutí a Seton byl náčelníkem Hochů Skautů v Americe (Boy Scouts of America) — neboť skautská soustava „B.-P. se rozšířila z Anglie do Ameriky a zastínila (převahou číselnou pouze) původní myšlenku Indiánů Lesní Moudrosti (Woodcraft Indians), kterou Seton založil před lety a z níž jenerál Baden-Powell převzal skoro všecko z výchovy přírodou pro své hnutí. Po tomto setkání s panem Setonem jsem se rozhodl, že se pokusím obvyklý výcvik Hochů Skautů navrátili opět původnímu rázu, to jest: vůdčím myšlenkám a methodě Setonově. „Síla Samoty“ byla uveřejněna a ihned boykotována oficielním hnutím Boy Scout. Poznal jsem hned, že proti celé myšlence Se- tonovy Woodcraft byla velká oposice a netrvalo dlouho a pře- svědčil jsem se, že většina této oposice spočívala na žárlivosti a omezeném duchu, který nemohl uznati cenu díla Setonova Čím více jsem se snažil prosaditi myšlenky Setonovy, tím více oposice rostla, Shledal jsem, že všichni hoši byli se mnou, ale že „oficielní"“ Hlavní Stan v Londýně se namáhal, jak mohl (ne právě nejslušněji), aby znehodnotil mou knihu a zesměšnil „všechnu tu indiánskou a rudokožskou veteš“. Jediný výsledek toho boykotu byl, že se Lonecraft víc a více prodávala. To byla situace r. 1914, 115Pak jednoho krásného letního dne, když jsem tábořil v buko- vých lesích 20 mil za Londýnem, došla mě zpráva: „Vyhlášena válka!" Za týden či dva připojil jsem se k armádě jako šikovatel v lékařském sboru, poněvadž, ačkoliv jsem byl tehdy (jako jsem dnes) na smrt nepřítelem války, myslel jsem si, že musím jíti po- máhati nemocným a raněným. Také jsem tak činil. Není třeba, abych zde vzpomínal nějak války, leda že jsem se stal invalidou armády r. 1916, když jsem sloužil v Dardanelích u zátoky Suvla. Vrátil jsem se do Anglie a k své práci jako malíř a spisovatel a přirozeně ohlížel jsem se, co je s hnutím skautským. Byl jsem nyní dospělým mužem. Byl jsem tehdy vyzván offi- cielním Hlavním Stanem, abych pracoval jako kommissioner a to mne znova uvedlo ve větší styk s hnutím. Viděl jsem najednou, že Skautské hnutí pozbylo svého kouzla a že teď nebylo ničím jiným než Brisádou Chlapců chodících po- chodem ulicemi, vyšňořenou odznaky, troubící na trubky, tlukoucí bubny a cvičící k vůli inspekcím.

Viděl jsem, že všechna ta Lesní Moudrost z něho vyprchala

a že nebylo ničím, než suchou slupkou obdivuhodného svého zrození. Umínil jsem si vyzkoumati, co tu bylo chybného a abych to mohl učiniti, začal jsem psáti články do časopisu „The Scout“, v němž jsem zažíhal jiskřičku Lesní Moudrosti. Mělo to takový úspěch, že v Hlavním Stanu začali mít strach, Byl to týž strach, který je přepadl před válkou. Polekali se, že by na konec myšlenky Setonovy nastoupily místo oddilů, trubek, odznaků a výborových schůzí starých pánů; a nyní se zhrozili, že by bratr „Bílá Liška“ mohl způsobit tutéž věc. Poznav, že tato „Bílá Liška“ nezavře ústa, když se mu to poručí, Hlavní Stan vymyslel plán, jak by ji mohl držet v šachu. „Když jste tak zamilován do myšlenky woodcraftu“, řekli, „pojďte a pracujte jako komissioner pro tábornictví a lesní moudrost“. „Dobrá!“ řekla „Bílá Liška". "To mi dalo příležitost vejíti v úzký styk s vnitřní prací v skautském hnutí v Londýnském Hlavním Stanu. Během týdne jsem přišel na kloub celé té motanici Zde nebylo vůbec žádného zastoupení členstva ve správě a celé hnuti bylo spoutáno a zakleto dokumentem zvaným „Královský List“ (The Royal Charter 1912), který měl za následek udušení každé revise jednání a každého pokusu o kontrolu členstvem. Začal jsem veřejně ukazovati na věc. Uveřejnil jsem v listo- padovém čísle ročníku 1920 časopisu „The Trail Ilistu tehdy vy- dávaného Hlavním Stanem) článek, v němž jsem jasně vytkl, co bylo chybou a také jak by se to dalo napraviti, V lednu 13tého 1921 jsem byl „vyloučen“ z hnutí Boy Scouts, za to že jsem napsal tento článek! Dotýkal se slabin hnutí — ato byla poslední věc, kterou by mohl „loyvální člen" dělat, Ale toto vyhození „Bílé Lišky“ mělo opačný výsledek, než bylo jejich přáním. Vyneslo celou otázku na veřejnost a přivodilo rozštěpení skautského hnutí v několik táborů. Poněvadž jsem žil podle skautského hesla 16„Buď přípraven“, předvídal jsem, že londýnský Hlavní Stan ztratí náladu a zvolá: „Vykopněte ho!“ Proto jsem byl připraven se svými plány o utvoření Kibbo Kift Kindred, kteří by byli nositeli a pokračovateli myšlenek Seto- nových, jak je před lety vyslovil. V té době jsem uveřejnil „Lonecraft“, „Tribal Training“, „Totem talks“, „Wigwam Papers“, „The Great War brings it home“ atd, které všechny byly napsány, když jsem pracoval v skautském hnutí; všecky psány pro skauty o skautech, aby vyvedly skautské hnutí z jeho vojáčkování, parádování a mávání praporky ven do zele- ných polí a k lesnímu Taborovému Ohni Tyto knihy měly a ještě mají žádoucí účinek v obrovském dosahu. Ale hoši jsou dnes ovládání Hlavním Stanem, místními sbory, sekretariáty, zpravodaji, skautskými vůdci a celou tou mašinerií, která zabila hnutí, takže r. 1920 jsem byl nucen vystoupiti a říci nahou pravdu, i kdyby mě to stálo členství. Učinil jsem tak. Skautské hnutí bylo infikováno Lesní Moudrosti, Od roku 1913 do 1921 Ilednal očkoval jsem dávku sera Lesní Moudrosti po dávce, Mělo to svůj účinek, avšak mělo to ještě větší účinek teď, když „Bílá Liška“ byla „vykopnuta“ a teď když Kibbo Kift Kindred byli pevně založeza. Tolik o mé práci během těchto let. Teď přicházíme k roku 1920—1923. Bylo příliš jasno, že Setonova forma Woodcraftu se snadno dala zkřiviti, že mohla býti zneužita k výchově chlapců pro boj „za vlast a krále“, že mohla býti přizpůsobena úzkým cílům a sobeckým zájmům imperialistů a válečných dravců. Bylo jasno, že jenerál Ba- den-Powell byl schopen r. 1907—8 použítí hlavní myšlenky Lesní Moudrosti a přizpůsobiti ji svému vlastnímu názoru. Tento názor byl názorem vojáka a loyálního občana britského císařství — zcela přirozeně, jinak to nedovedl. Japonsko mohlo přijati skautskou methodu, zaměnivši jen trochu názvy, aby se to hodilo na jejich mikada a jejich ci- sařství, Skutečně „B.-P.“ skauting, (jehož mízou byla Setonova wood- craft) se mohl uzpůsobit, aby se hodil na každého krále, kaizra, khana, cara, prince, císaře a císařství! Ale nač se nehodil, to byla světová touha po Světovém Míru a organisování Federace Lidského Plemene. Na to naprosto nestačil. Setonova původní myšlenka Lesní Moudrosti nevyslovila jasně žádný určitý způsob, jak vybudovati Lidskou Společnost. Seton je prvotřídní znalec ssavců, ptáků a lesa; ví všecko o táboření a jak v divočině se zaříditi Zajisté se tím táhne jako stří- brná nit překrásná přírodní filosofie spočívající na všeobecné hu- manitě... ale přes to bylo možno, že voják přišel a všecko toto pominul, vybíraje jen to, co potřeboval — to jest ony praktické návody a hry, zkoušky a zálesáctví a upekl z toho velmi pěkně vonící císařský řízek. Tento řízek chutnal výborně od r. 1908 (když šla Anglií mocná vlna patriotického cítění) do r. 1918, kdy jsme se počali ptáti, k čemu vlastně na zemi se dělají lidské jatky; proč 117to začalo; zda bychom se tomu nemohli vyhnouti, zda jsme vy- hráli a jestliže ano, co z toho máme; a také — zda by se to zase podruhé podařilo; a když ano, jak asi by vypadala příští světová válka. Když národové si kladly otázky toho druhu, nadšení pro im- perialistické myšlenky a pro císařství počalo vyprchávati. Ale jaká škoda, že vždy bylo možno někomu chopiti se Lesní Moudrosti a zamířiti s ní mezi úzké břehy národnosti! Kdyby jen se Lesní Moudrost prohlásila sama za Světové Mírové hnutí pro sociální a průmyslovou rekonstrukci... A tak když bylo založeno Bratrstvo Kibbo Kift, rozhodli jsme se, že musíme zdůrazniti věci se stanoviska světového a že nikdy nesmíme dovoliti, aby nás něco odlučovalo od ideálu, na kterém hnutí je stavěno: bratrství lidí. | Věříme, že Lesní Moudrost jest studium Přírody vůbec — i s Člověčenstvem — a že všecko to táboření, cestování a stu- dium přírody nic není, nevede-li k uskutečnění lepšího bytí Lid- ského Plemene dnes; lepšímu pochopení problemů, které se týkají Lidstva jako celku a není-li v něm snaha podati ruku každému, kdo usiluje o Světový Mír a Bratrství. Tak možno říci, že jenerál Baden-Powell znetvořil Woodcrait aby sledoval svou myšlenku Císařství — a my jsme se chopili M podoraltu a spojili jej s našimi představami Světové Federace a íru. Nestačí jen utíkati z měst a tábořiti a provozovati woodcrait podle směrnic přírodního studia a zálesáctví -- studium Vzpříme- ného Živočicha — Člověka — musí býti v tom; a musíme se po- staviti bok po boku pro Sjednocení Světa, chceme-li přežíti pomalé malátnění, kterému celý svět dnes spěje vstříc., Věříme pevně, že Seton se s námi v tom shoduje a uznáváme velkolepé vnuknutí, které dílo jeho dalo nám v Evropě. Avšak to nás nemůže zaslepiti, abychom neviděli fakt, že Lesní Moudrost musí býti založena na základech sociologických schopných vývoje, stávajících se jednotícím činitelem v Mechanické Civilisaci, která se bortí a hnije před vlastníma našima očima. Pokud jsme se shodli v Anglii, nemůžeme býti sbratření s těmi, kterým se nejedná než o táboření; s těmi, kteří byli zlákáni pouze děláním pohárků z březové kůry a postelí z vrbových proutků; těmi, kterým je rozkoší sledovati stopu zvířete, ale kteří, až se bude jednati o mír nebo válku, budou váhati; budou váhatí do- jde-li k otázce volby mezi hrabivostí a spoluprací (kooperací); dojde-li k otázce loyality a lidskosti; a dojde-li na nějakou zvláštní víru a nějakou zvláštní sektu uctivající svého zvláštního Boha nebo víru ve Velkého Boha všeho lidstva — Gitche Manitou Mocného, jenž nemůže býti zapleten v osidla žádné náboženské sekty nebo žádné lidské organisace vůbec. Čítíme, že přišel čas, aby vykřikla Sjednocená Mládež Celého Světa, a že urazi-li nebo srazí tento výkřik „kývaly“ a ty, kteří si nejsou jisti, že mají hráti pro Světovou Metu a žádnou jinou, ne- 118může jim býti pomoci, Pravda není nikdy radostnou těm, které ni- kdy netrápilo její hledání. Člověk může udělati prvotřídní totemový kůl; může umět stopovati stopu jako Rudokožec; může býti otužilým táborníkem a vůbec dobrým druhem — ale nemusí ještě míti jasné (třeba ani ne mlhavé) ponětí, že žije ve světě, který jest na smrt vykr- vácen; že jeho základy civilisace jsou chatrné, poněvadž miliony mužů a žen bylo přivedeno k tomu, že nemyslí. Všechna práce Lesní Moudrosti venku jest nutna — ale ži- votní otázka jest: „Proč to mám dělat?“ Proč tábořiti? Proč býti zdravým? Proč pomáhati druhým ? Proč býti zručným rukama? Otázky tyto jsou zodpověděny hnutím Škautů: „Pro britské císařství“, Ale to není odpověď na ty otázky. „Co jest dobré občanství?“ Byl Tolstoj dobrý občan? Byl Ježíš Nazaretský dobrý občan? Byli Buddha, Konfucius, Lao Tse, Socrates, Plato a ostatní Velcí Učitelé a Myslitelé dobrými občany? Na tyto otázky neodpovídají — poněvadž na ně vůbec nemysleli... Myslím že jsem vysvětlil, co jsme a proč. A nyní bych rád s tímto poslal zvláštní poselství svým bra- trům do Československa: Vaše vlast jest uprostřed Evropy — roz- táhněte ruce na obě strany a podejte si je se všemi junáky, kteří jsou pro Světový Mír a lepší sociální a industriální podmínky na světě! Musíme všichni držeti spolu! Toho nikdy nebude, neshodne- me-li se na Jedné Hlavní Zásadě. Lesní Bratrstvo prohlašuje tuto Jednu Zásadu — Bratrství lidí. Lidé spojte se! Jsme jedné krve, ty i já — jediné krve lidského plemene. Vzhůru! Buďte silni! Mír s vámi! Nechť lov váš je dobrým lovem! Huh! Bílá Liška 1923 — Anglie. Poznámka redaktorova. Už v předešlém čísle jsme zaujalf svoje stanovisko k radikalismu Hargraveovu a srovnávali jej se Setonovou prací, I my zde jsme radi- kální, poněvadž na všech stranách je tolik lží a podvodů, proti nimž je třeba stavět pravdu do ostrého světla, Divno, že i někteří dobří pracovníci čeští nechápou, že tu vlastnu jde o morálku. Ovšem, kde se jedná o výchovu a vnitřní práci, tam věříme me- thodě Setonově: že nutno nejprve převychovat člověka ušlechtilými zájmy (hlavně studiem přírody) a pak může se teprve mluvit o socialismu, pacifismu, svobodě, bratr- ství --- jinak jsou to jen hesla a zůstanou hesly. Děti nechtějí slova, ale život. U vůdců chceme uvědomění Musíme uvážit také, že náš poměr k Setonovi je jiný než Hargra- veův, neboť my jsme nikdy nezabředlí do B-P. skautingu a Seton nám byl vždy pravým a jediným zdrojem. Život na tomto světě není slzavé údolí ani misto zkoušek: nýbrž něco, nad co si nemůžeme nic lepšího představiti. Tento život jest nekonečně radostný. jen když ho využijeme, plnice zákony stanovené pro něj. Tolstoj. 119KVĚTEN — MĚSÍC SAZENIC. Květen — měsíc květů! Pohádkový měsíc! Je to spíše měsíc lásky než vědy. Nestačíte sledovat velký zázrak. Otevřely se brány pozemského ráje, vy vkročili jste dovnitř a jste naplnění úžasem. Tu nelze než diviti se, rozechvěti se krásou, kloniti se před bož- stvím. Nikdy nebylo krásnější poesie než jakou zpívají prvé dny májové! A přece junák půjde blíž. Jsou tu jednotlivci, kteří výrazněji mluví než ostatní a u těch jest se nám zvlášť zastavít Jisto jest: měsíc květen pro junáka našeho jest měsícem nejvášnivějšího studia přírody. Vím to ze života s dětmi ve škole. Když jaro zazářilo v celé své kráse, neodolal ani ten, kdo jindy v přírodě býval hluchý U chlapců propukává tyto dny sběratelská horečka, hledají brouky, dívky pak trhají květiny, Vidět, že tu třeba pravých vůdců junác- kých, kteří by tento zájem zavedli na pravou cestu, Jak se seznámíme tedy s květy? Především prodléváním mezi nimi S ojmi žij den co den. Jsi-li nucen žíti v jizbě, přines sí tam květy. V Japonsku a Holandsku není místnosti, kde by nemohlo spočinout oko na uklidňující kytici květů, (Všímni si, že někdy možno trhat květiny — postaráme-li se o to, aby zas rostly nové a je-li ospravedlněno to účelem.) Ale raději v květnu sedej pod kvetoucími třešněmi a jabloněmi, dívej se na velebné kaštany, prodlévej u voňavých šeříků — sám, s jedinými přátely těmito stromy! To je tvoje první úloha. Říkám svým junákům, aby si květiny a stromy malovali a kreslili, zaznamenali tak dojem, jaký na ně činí a rozebírali je jako nevinné děti, které se dovedou ještě zastaviti nad tím, co jiní pokryli už prachem všednosti, nechtějíce toho viděti. Musím, aby mí bylo ro- zuměno, říci, že tím myslím analysu ruskinovskou, současně vědecky poctivou a současně citově zbožnou! Tu bude jistě mnoho positiv- ních výsledků oproti dělání herbářů, asi takových, jaké dává ma- lování proti fotografování. (Jak nebezpečný to sport, který už mnoho lidí odvrátil od pravého pozorování a vidění.) Každý junák měj svoje album květin a stromů, t.j sbírku náčrtů a záznamů o jednotlivých květínách a stromech Za 25 stromů a 50 květin jedno orlí péro! Měsíc květen může poskytnout k tomuto horeč- nému studování nejskvostnější příležitost, které nesmí nikdo zanedbat! V tomto měsíci, kdy žluva volá a mečíky kvetou, je na všech stranách tolik zajímavého, že mohu upozorniti jen na něco. Měsíc květen je měsíc drobných květin a ptáčků. Je to jediný měsíc, kdy lučiny se nám ukazují ve vlastním svém rouchu — brzo je sekáči ochudí o ně. Proto studujte teď především polní kvě- tiny. Ptáci jsou rozjaření svou pohlavní láskou a nikdo nedovede tak krásně ji projevovat jako oni. Zpěv je přec mluvou srdce! V květnu nejvíc zpívají ptáci, Studujte ptačí zpěv. Opatřte si pěkné knížečky německé, velmi laciné, o studiu ptačí řečí (napište redak- 120toru „Vatry“ o radu), českých není. Kdo pozná 25 ptáků dle hlasu, dostane orlí péro Pozorně se připlížíce k místům, kde ptáčci hnízda staví, stu- dujte jejich způsoby, jak se samečci ucházejí o přízeň samiček. Mnozí tančí a domlouvají se zajímavě, Za 25 samostatných biolo- gických studií orlí péro. Nevzdávejte se dokud neuvidíte na vlastní oči kukačku, hrdličku, žluvu, chřástala, ptáky, kteří obyčejní lidé všichní slyšeli, ale nikdo neviděl! . Stejně rodinný život ssavců teď je také zajímavý, Žel, že ssavců divokých je u nás tak málo. Jaro probouzí nový život. v říši hmyzu. Nekonečně roz- sáhlé pole studia. V tomto měsíci uzříte často v teplých paprscích slunečních třepetati se hejna drobounkých můrek, mušek, jepic, tiplic — tak z ničeho nic se objevili a tak jako pára zmizí. Jak podivný život trvající jen chviličku v dospělosti. Ale junák prozkou- mal tajemství jejich vývoje. Čekal už netrpělivě, co vylíhne se z kukel, jež dlouho už ve svým terariich přechovává. Zazname- nal si dny, kdy kukla praskla a nakreslil si osvobozeného motýlka. Nakreslil, určil — a hle teď se setkává v přírodě s jeho bratry a sestrami vylákanými teplem slunečním. Jak je to zajímavé, všude v přírodě potkávat svoje známé. (Orlí péra za biologické pozoro- vání hmyzu a za zjištění 25 druhů kteréhokoliv řádu.) Všude tolik života teď, který se musí obrážet samozřejmě v životě junáků. Poněvadž žiji v zahradě mezi rostlinami, jež vy- jadřují tolik božských myšlenek, napadá mi plno námětů pro kme- nový život, námětů tak výmluvných, že se divím, že se jich dávno už nepoužilo. Tak navrhuji zde do kroniky svého kmene pro týden 20.—28. dubna nadpis: Týden kvetoucích střemch, od 28. dubna do 6. května - týden kvetoucích šeříků, od 6. května týden pro- buzení cvrčků — zdá se, že země má své rhytmy a jako vlny přecházejí z krajiny na krajinu. Ještě na konec otázku: Poznamenali jste si: a) které stromy nejpozději otevřely své pupeny? b) kteří ptáci přišli nejpozději? Měsíc květen vám na to odpoví. Balú. SÍLA SAMOTY. Vyhnali mne. Chtěli mne zničit a já cítím, že rostu. Srdce mé vyplakalo se bolestí, ale za to nalezlo světlo. Nemám nikoho a nic, jsem sám a přišel jsem o všecko, ale jsem největším boháčem. Chtěli, abych byl daleko, ale zde je nejkrásněji. Zde modrají se hory, které věčně budou lákat, zde černají se lesy, které nikdy nepřejdu. Jak malicherné, ubohé je proti tomu město, Chtěli, abych zemřel samotou a já jsem jí ožíl. Šel jsem dál než chtěli. Tak da- leko — až k ňadrům Přírody, pro lásku, pro níž byl jsem vypovězen. Lehl jsem si k ní důvěrně a tlouklo mi srdce, div že nepuklo. Zaplakal jsem. Znám bolest, Ještě dnes je mi smutno. Po mno- hých smutno... Ale směji se také mnoho. A zpívám písně. Protože jsem v ráji. 121Mým rájem je příroda. Žiji sám jak Thoreau. Můj „Walden" stojí mezi mohutnými stromy, je ukryt v nich docela a bílé střemchy kývají svými hrozny jemu do oken, šeříky naplňují svou vůní jeho místnosti. Slavík přiletěl za mnou. Tak bydlíme spolu, on v bezo- vém houští, já ve „Waldenu“. V noci zpívá tak dlouho, než jdu spat. A ráno udává tón celému choru malých mých přátel, kteří mne budí. Nebojí se mne. Když studuji, volá na mne, ozvu-li se, odpovídá. Ohlédnu se — sedí nade mnou na větvi nad stolem, u něhož pracuji. Tedy samoty vlastně na světě není. To čemu lidé říkají sa- mota, to je nejkrásnější společnost. Tu není falše, Tu každý si hude svou. Každý otevřeně a upřímně. Tu nestydí se nikdo nahou svou krásou chválit Tvůrce. Tady ty Kerie naproti mně, ty jistě si trou- fají mnoho: chtějí být zlaté jako Slunce — a jsou. Kdybyste s nimi šli do města, vzbudili byste sensaci. Jak uboze vypadají květiny na trhu v městě, To je smetiště. Zde jsou ony drahokamy a já se bojim šlápnout na lučinu za mým parkem, protože jsou tam sedmi- krásy tak krásné a tak něžné! Vždyť se rozevřely jejich květy a přímo pějí hymnu o nevinnosti. Chodívám se ráno modlit k jabloní. Je celá bílá. Je to sen či skutečnost? Před několika dny byla růžová jako úsměv. Dnes je cukrově bílá a tak křehoučká, že jen včely jsou hodny se jí dotknout, Je obalena květy. Přivedl jsem chlapce před ní a řekl jsem jim: „Vizte Zázrak!" Před ní stojíme němi. Chvála Velkého Ducha! Ubozí lidé, kteří nevěří! Člověk se oprošťuje. V městě se lidé baví. Koncerty s faleš- nými toaletami? Divadla s lidmi pochybného života? Restaurace a plnění břich? Život je něco víc. Tam kde člověk dovede být sám začíná život. Teprve zde, kde slunce svítí na mne zelenými listy až krvaví se jejich nervy, teprve zde kde cítím, jak to bylo dobře, že jsem za pravdou šel, i kdyby celý svět byl proti mně, dobře, poněvadž On je se mnou — teprve zde žiji. Tam dole v nížině, ňadra jsou sevřena, duši to tísní — musím čekati každým krokem kopnutí a ránu, jsou lidé zlí a společnost lidská zkažená, ale zde dýchám zhluboka, rozhlížím se směle, vesele tluče srdce — žiji! Sílo samoty! Jak šťasten jsem v Tobě! Maličký jako ta kvě- tinka, skromný jako sedmikrása, tichý jako smrky, — ale jásám jako ten ptáček. Nemyslím, že člověk musí býti šťasten. Carlyle také říkal, že ne. Myslím však že člověk nemůže být bez lásky. Tolstoj na- psal kdysi něco úžasného o sobě: mám rád zahradu, mám rád děti. Ano, a přece nebyl šťasten. Drásalo ho mnoho bolestí, až do smrti ho drásaly. Ale život jeho měl smysl Heslo: Za štěstím! je nebezpečné! Zvrhlo se někde v touhu po dolarech, jinde v rozkoše smyslů. Život je něco jiného než štěstí! Je bolest štěstím? Ale bolest jest krásná, ba zdá se, že největší krása rodí se z bolesti. Mohl bych hladit kůru bříz s tou odevzdanou duší, kdyby nebyla přišla bolest? Hledám v nich přátele. Mohl bych se tolik těšit kvítkum na lukách, barvám jejich, milému pohledu jejich, kdyby nebyla přišla bolest? Mohl bych cítit tolik, až mě to trhá srdce, 122s keři, když je tu sežínají před mými zraky? Mohl bych míti tolik lásky k ptáčkům, kteří se uchýlili do samoty jako já? Ale nechci nikomu přát bolesti, Svým junákům bych přál však víc, než najít jenom štěstí. Musí najít smysl života, jako jej nachá- zel Tolstoj. Ten smysl není jen štěstí, je to víc — je to báseň. —, Básní musí být život. „Nejkrásnější báseň, která se čte hned při skládání — to je život“, řekl Amiel. Cesta k tomu smyslu života je samotou. Po týdnech odloučení jdu rád k lidem. Ne ke všem. Mám strach z lidí, jako ze lži. Ale je mnoho lidí, ve kterých není lží. To jsou moji junáci. Vyhledá- vám je, chtěl bych jim dát tu svou duši, kterou nalezl jsem v sa- motě. Dlouhými touhami samoty myslel jsem na ně. Kdyby byli prožili to co já, jak by náš kroužek byl nadšenou a zdravou spo- lečností, Junácké tábory se budou muset jednou zařídit tak, aby nebylo v nich tolik nucené blízkosti Když lidé přijdou k sobě sami, to je nejkrásnější. Poněvadž miluji samotu, miluji společnost! Ale jakou společnost! Byly-li dříve mými mlčelivými vděkuplnými přátely květiny a stromy, které byly tak božské, jak vyšly z ruky Tvůrce — vidím teď ještě božštější paprsky zářit z těla i duší mých milých. Ó, kdyby mohli jít se mnou na „Walden“". A zatím trhá je dole město, na cáry rve jejich mladou duši, stříká bláto a sráží je hodně nízko k zemi. Tam dole panuje víra, že člověk je od při- rozenosti špatný, že život nemá smysl, že nic tu nemáme než to jidlo a pití, že třeba poslouchat, podřídit se, sklonit šíj... A zde, kde život je biseň, potvrzuje se znova a znova, co učil Kristus i Buddha, že člověk má být svatým. Každý je Synem Člověka... Jaro je tolik výmluvné. Jaro je báseň! Lidé si myslí, že báseň je lež, fantasie, neskutečnost! Jaro je živá báseň, jaro je báseň Země! Nebylo nikdy na světě větší básně, leda snad báseň hvězd a kosmu! A přece, myslíte že je to sen? Že je tolež? Pak nemám k Vám co mluvit, Co dává plody a žatvu, nemůže být sen Život lidský musí jednou býti také básní. A ježto žatva při- chází až po smrti (tělesné) člověka, má celý život jeho být básní! Básní může býti vždycky, poněvadž tragedie bývají nejkrásněj- šími básněmi. Jedná se jen o to, na jaký stupeň lidství se kdo povznese — či — což je skoro tolik — jak kdo zachová si své dětství, neboť dítě je samo sebou báseň. Až půjdete do kvetoucí přírody, přemýšlejte o tom. A přejte si raději žít jen chvilku, jako ten polní kvítek, ale žít báseň! 5. května 1923. Cerný Medvěd. ALBUM AUTOGRAFŮ ZVÍŘAT, Žijete-li na venkově, mohu vás naučiti starému přírodovědec- kému šibalství. Vyhledejte si dutý strom. Někdy jej zdaleka nalez- nete podle mrtvého vrcholku, a někdy, přijdete-li na strom, jenž před lety přišel o jednu ze svých nejsilnějších větví. V každém případě 123staré duby, buky, kaštany bývají duté; kdežto jilmy na př. zřídka kdy, poněvadž jak jednou se začínají kazit, zahynou, Pamatuj, že každý dutý strom jest nájemním domem pro zví- řata v lese, Může být domovem dvaceti různým rodinám. Ptáky a netopýry je těžko pozorovat, kromě když hnízdí. Ale čtvernožci se spíše prozradí Pořídíme si pro ně knihu navštívenek u paty stromu, takže každé chlupaté stvořeníčko zde napíše svoje jméno a nějakou příležitostnou myšlenku, až poleze na strom., Jak? O, to je jednoduché; častěji jsem to dělal. Nejprve vyčisti a vyrovnej zem kolem stromu na metr nebo půldruhého metru široko; pak ji posyp povlakem prachu, popele nebo písku — tím co máš snáze po ruce; srovnej a uhlaď, pak čekej přes noc. Ráno — většina čtvernožců jsou nočními chodci — se vrať; a shledáš, že každý tvor se čtyřmi nohami, jenž přišel k stromu-ná- jemnému domu — zanechal nám svou stopu, to jest svůj podpis nebo znamení, Ani dvě zvířata nedělají stejnou stopu, takže každá veverka, jež lezla nahoru, každá kuna nebo myška, a každý zajíček, jenž při- šel ke stromu, otiskl jasně svoji vzpomínku, aniž měl ten úmysl; a my, kteří studujeme vědu lesa, můžeme čísti zápis a vyprávěti, co se událo v noci, Ernest Thompson Seton. LOVCOVA LAMPA, Za starých časů každý lovec si dělával sám lampu, neboť bylo to mnohem snazží než si udělat svíčku. Hoši lesní pravědy si jistě takovou udělají. Každý aspoň jednu si musí sám pořídit, Je k tomu třeba čtyř věcí: misky, knotu, držátka knotu a nějakého tuku, loje nebo oleje. Za misku výborně poslouží velká lastura, nebo se udělá z kůry. Knot jest stočen z bavlny do tlouštky velké tužky a dlouhý asi 5 cm: kdo zná lesní moudrost najde si opravdu lesní materiál, na př. vlákna ze stonku tolity. Držátkem knotu bude kousek kamínku nebo kousek lastury asi velký jako koruna, Prostředkem jeho provrtej dirku, Není tak snadno provrtat dírku kamenem, aby se nerozštípl, ale často najdeme oblá- zek už s otvorem. Nebo můžeme udělati kotouček z hlíny s otvorem uprostřed, vypáliti hodně do tvrda v prudkém ohni, ale nejsnazší je lasturu vyboulenou tak dlouho brousiti o plochý kámen, až se udělá díra, Ža olej použij jakéhokoli tuku zvířecího, nebo másla čerstvého, to jest bez soli. Misku naplň tukem, namoč knot v něm a vstrč do držátka, takže na 1 cm vystrčen je ven; ostatní je v tuku, Držátko plave na hladině misky. Zapal konec knotu. Bude hořeti jasným klidným plamenem, dokud je olej v misce, Kdo udělá lampu, jež půl hodiny hoří, zaslouží „orlí péro“. Ernest Thompson Seton. 124NA HADAČE PŘÍRODY. Hádanku sám musí dávat někdo, kdo věc zná. Sestává ta há- danka z osmi otázek o nějakém předmětu přírodním. Tyto otázky jsou číslovány od „osmi k jedné a nejtěžší jest na prvém míslé soupisu, kdežto nejposlednější jsou věci každému více méně známé. Když se hra hraje, každý má papír a tužku a někdo čte há- danku i s čísly, Hadač hádá z otázek jméno předmětu popsaného a zapíše si číslo otázky, kterou dobře uhodl Každou otázku může hádat někdo jiný Když hra jest ukončena, každý hráč udělá vlastní bilanci, sečta čísla, na která dobře odpověděl. Na př. hádankář čte: Jsem květina. 8 — Lidé mne znají spíše ze zahrad než z lesů; 7 - žiji na kamenitých místech v lesích a dorůstám 30— 60 cm výšky; 6 — bývám fialová modrá nebo růžová, zřídka bílá nebo čer- venohnědá, když kvetu; 5 — nemiluji jen stinná místa, ale jsem nerada, když slunce mi svítí do tváře, proto se dívám k zemi; 4 — ale aby si nikdo nemyslel, že se stydím, když opadnou mé plátky, zvedám svou hlavu s plody rovně; 3 — pět mých kališních lístků je téže barvy jako pět mých korunních plátků; 2 — moje korunní plátky jsou ostruhovité a v trubkách ostruh mám hodně medu pro čmeláky; 1 — listy moje jsou dvakrát trojčetné a lístky jejich trojlaločné, vroubkované; — jsem Orlíček, Uhodl-li tuto hádanku když se četlo číslo 6, patří mu šest bodů. Uhodl-li jinou, když se četlo 4, má číslo 4, dohromady 10. Možno stále pokračovati, X. HONBA ZA POKLADEM, Vůdce připraví 24 malých bílých roubíků asi 7 cm dlouhých a jako tužka tlustých. Snadno je udělá z vrbových proutků, které oloupá, Když se junáci nedívají, vůdce odejde do lesa, přiváže bílý šátek na vysokou hůl nebo na strom, jako znamení, kde začít, Pak na krok od sebe a velmi křivolakými cestami zastrčí vždy jeden bilý roubík do země, takže stojí rovně. Pod posledním roubíkem má býti zako- pán poklad; obyčejně tabulka čokolády. Hráči jej maji najíti jdouce podle roubíků. a Když si junáci na to zvykli, může býti čára delší a tyčinky dále od sebe. Jsou-li dobře vycvičení, ústřížky papíru, bilé boby, zrní nebo značky křídou na stromech místo tyčinek ukáží stopu; a konečně důlky špičatou hůlkou do země dělané mohou býti stopami. Hra tato může býti hrána ve sněhu; v kterémžto případě sle- dována je stopa vůdce, který ukryl poklad. 2 Konečně je to dobrá hra i uvnitř domu, je-li deštívo, V tom případě poslouží knollíky, zrní, kousky bavlnky. Ovšem stopu kla- deme po schodech a se schodů a vůbec jak křivolace jen možno. Ernest Thompson Seton. 125VSTUP DO DRUŽINY, Nováček není ještě junákem, Může být přijat jenom na zkoušku, neboť musí ukázati dobrou vůli, že chce být ctí a chloubou Lesní Ligy. Lesní Moudrost nepotřebuje mnoho členů, ale hodně opravdových bojovníků! A proto i vstup do junáctví musí býti každému chlapci nebo dívce odměnou, radostnou událostí, velikou slavností. Přijímá-li kmen nového člena, budiž to spojeno s obřadem, aby chvilka tato zůstala navždy v pamětí nově příchozího a připoměla mu veliký význam jeho rozhodnutí, Přijímání nových členů do kmene děje se při velkém měsíčním sněmu. Když přijde tento bod programu na řadu, předvede vůdce družíny nového člena s jehož přijetím (dle kmenového zřízení) družina projevila ve své schůzi — nejméně před týdnem — souhlas a řekne: „Bratře náčelníku, N. N. chce býti účasten našeho života“ Náčelník se obrátí k nováčkovi: „Je to tvůj vážný úmysl?“ Nováček :., Ano, je to můj vážný úmysl.“ Náčelník se obrátí k strážci totemu: „Strážce totemu, pověz novému našemu příteli, jehož duše prahne po krásách našeho života, který je Dvanácterý Zákon Lesní Moudrosti! Strážce totemu vyloží zákon, Náčelník se pak ptá: „Budeš se snažit zachovávat tento zákon?" Nováček: „Budu se snažit zachovávát zákon. Náčelník: „Jest tvou radostí poznávati Lesní Moudrost? Svítí slunce do tvého srdce? (Indián se tak tázal místo: Jsi šťasten?) Nováček vykoná znamení štěstí — pravou ruku zdvíhne vzhůru k obloze (ke slunci), pravým ukazováčkem a palcem uzavře kroužek a pak položí takto sevřenou ruku na srdce. To znamená, že světlo vstoupilo do jeho duše. Poté se podepíše do kroniky, kterou před ním drží písmák, Ná- čelník mu podá ruku a řekne: „Šťastný lov.“ Nováček pak obrátí se k přítomným, vzdá pozdrav lesa a řekne: „V boji i míru chci býti s vámi.“ Všichni zvolají: „Buď vítán, staň se naším bratrem“ Vůdce družiny pak nováčkovi odevzdá jeho hůl, kterou si ke vstupu vyřezal sám, a řekne: „Jako tato hůl i já chci být ti oporou na tvé cestě za Ideálem,“ A zavede jej pak na místo. Černý Medvěd. Nejen mravný život hledejte, ale snažte se po tom, co převy- šuje mravnost. Thoreau. VÝSTAVKA sněmovní působila velmi pěkným dojmem, takže mohou býti udělena tato Orli pera za: 1. Obřadní roucha Jiskřičky a Ohnivce (Zvlášť pěkně byla řešena symbolika barev) sestře Vilmě z kmene „Divek Táborového Ohně“ — Beroun, „, 2 Stylově zálesácky provedenou stolní pokrývku sestře Vlastě Koubové z kmene Stříbrné Kuny — Praha II 3. Originelním způsobem řešenou zálesáckou podušku sestře Běhmové- Veselé z kmene „Mladých Boroviček“ — Praha, Tolstého j. R 4. Indiánský koberec a podušku sestře Anče z kmene „Divek Táborového Ohně“ — Beroun. 1265. Indiánské mokasiny bratru Uhlíku z Mostu, 6. Naturalisticky provedené týpi bratru Kiinzlovi z kmene „Synů Lesa“ Beroun. ©

7, Úpravu a pečlivě vedenou kroniku sester TIL jednoty pražské sestře Kono-

úáskové. P 8. Stejně pečlivou výzdobu jako obsah kroniky jednoty Tolstého bratru Zohrad. ničkovi — Praha. 9. Stylově zálesácky vyšivané desky kroniky „Divek Táborového Ohně“ kmene berounského sestře Růženě. 10. Stylově slovansky malované květináče bratru Vlkovi z kmene „Dětí — Beroun. 11. Stylově slovansky zdobené valašky bratru Winkelhůfrovi ze Žatce. 12. Čelenky zálesáckým stylem modelované) do plechu brairu Jindrovi z kmene „Děti Živěny“ — Beroun. 13. Plošně řešené návrhy zálesáckých totemů bratru Zahradníčkovi-Balz jed- noty Tolstého — Praha. 14. Stylově slovanskou výzdobu návrhů na kmenová týpí bratru Janikovi z kmene „Děti Živeny“ — Beroun. 15. Náladové fotografie bratru Bukovanskému z kmene Severky — Praha, 16. Skizzy stromů bratru Wachtlovi- Kájovi z Tolstého jednoty v Praze. 17. Model pližícího se skauta bratru Silhavému z Tolstého jednoty Praha. 18. Literární pokus „Jurka“ br, Živsovi- Vlkovi z Lomu. 19. Vymodelovanou „Vlčí rodinu“ Živény“ ZELENOU PUTOVNÍ CENU 1923 bratru Vejmelkovi-Baghýrovi z Tolstého jednoty — Praha, Bratři a sestry, budiž vám toto pobidkou na vaší cestě za hledáním lesniho umění, Jsme si vědomi, že to, co bylo na výstavce, není celá vaše práce, vždyť většina kmenů pro technické překážky nemohla výstavku obeslati. Dobrou žeň! 12. dne měsíce trávy roku XII. , Náčelnictvo. Když se Sokrata tázali, odkud pochází, pravil, že jest obča- nem celého světa; pokládal se za obyvatele a občana všehomiru. Cicero. Z NÁČELNICTVA LIGY. Krásný měsíc květen přímo vyzývá k slavnostem uprostřed přírody, Jak jste oslavili svoje „kupalo“, slavnost prvého kou- pání? První máj by mohl býti slavností vítání jara, nestalo-li se tak o první rovnodenosti, Či slavností „zeleného vítěze?" Na každém výletě nebo sněmu naučte se jednu novou hru. Uvidíte, že se pak na sněm. budete těšit. Nezapomínejte, že měsíční: sněmy mají býti bohaty novými „orlími péry!“ Oznámili jste již náčelnictvu Obce kde a kdy budete tá- bořit? Musíme znáti síť svého táboření po českých vlastech, aby umožněna byla případná návštěva táborů vlastních bratří těm, kdo budou putovati krajem. Příští červnové číslo „Vatry“ bude dvojčíslem a bude po- slednír číslem tohoto ročníku. Bude věnováno táboření, Sdělte nám všichni hodně svých zkušeností a pošlete fotografie z loňských a dří- vějších táborů, 127Náčelník Ligy upozorňuje znovu všechny vůdce, že povinností jejich je věnovati se především táboru se svými junáky a pak teprve mysleti na to, co osobně je více těší, Není však dobrým vůdcem, koho něco více může těšiti než býti se svými druhy. u táborového ohně. Heslo: nejméně 14 dní se svými druhy v stálém tá- boře (nikoli potulném, v něm se udělá málo práce), nechť se všu- de plní. Spisovatel Gamma děkuje všem našim junákům a junač- kám za pozdrav jemu ze sněmu zaslaný, lituje, že se ho nemohl sú- častniti, a vyslovuje naději, že znamenal pro nás rázný krok ku předu. Br. Dr, Alexandr Batěk „děkuje též za pozdrav a přeje všeho dobra těm, kteří hledají nové cesty v našem junáckém životě po příkladu velkých předbojovníků amerických.“ Na výstavu Pasteurovu do Štrassburgu posíláme al- bum fotografií ze svého života (prostřednictvím Federace Čsl. Skautů) Poslali jste již všichni soupisy svých věcí na výstavu vPraze? Bratr jednatel a pokladník vynasnažují se všemi silami, aby Liga měla pevný administrativní a finanční základ. Žádají však všech- ny vůdce družin a náčelníky kmenů, aby bez odkladu konali svou povinnost. Kdo co dluhuje, nečekejte, až dostanete upomínky — ušetřte nám drahé porto! Všichni členové musí se hlásit do Obce osobními výkazy. Ty nevíš, co duševní rozervanosti jsem zažil první rok v této zemi. Čo bolesti, nízkosti, bolu a utrpení, co lídí bez citu a lásky jsem musel viděti. Tenkráte se zdálo, jako by láska s dobrem vy- mřela, Však touha viděti krásu byla větší a silnější, než všechno to špatné. A pak nastávalo jakésí probuzení, vzkříšení, kdy poznával jsem skutečný smysl života. Poslání člověka na zemi musí míti účelu, nic není pro nic, příšel jsem k tomu, že člověk může a má zušlechtiti svoji duši na nejvyšší bod sebezdokonalení, na nejvyšší bod lásky a čistého přátelství ke všemu živému Ó, vůbec, člověk má ccítiti lásku ke všemu co obklopuje a čím je obklopen Každý člověk má právo poznatí to největší blaho lásky, neb každý člověk rozeznává dobro od zla. Však mnoho, mnoho lidí žije s horkým dechem, ale jejich jáství spí, a ptám se Tě, dojdou oni k probuzení, či jsou to mrtví lidé? Je mnoho, mnoho ještě, co nechápu. Před dvěma lěty ponořila se má duše do budhismu a poznal jsem sebe sama, vím co chci a věřím pevně, že nadejde pro mne doba, kdy nastane úplné osvobození ode všeho světského a hmotného, co způsobuje nám jen bolest, strádání a ponížení. A žádné větší zklamání a neláska ne- může mne odvrátiti od toho, o čem jsem pevně přesvědčen, že vede k blaženému cili. (J. F. Chicago.) 128+... Přiznávám se, že jsem ještě do nedávné doby pohlížel na skauting velmi skepticky. Zdálo se mi, že to jsou sváteční ciitelé přírody, že jdou tam jednou za čas a pak zas žijí v městě prohnilým životem pokolení Kainova, Projevití upřímnou snahu k životu zdra- vějšímu, přírozenějšímu, toho jsem u skautingu nikdy, bohužel, ne- viděl, — — Takový byl můj názor, pokud jsem nepoznal jeho snahy reformní. — — Já myslím, že by to bylo něco velkolepého, kdyby junáci ukázali světu, že se jim nejedná o žádné sportsmantství, ale že berou věc vážně a kdyby právě oni se stali ukazovateli cesty k lepšímu a přirozenějšímu životu, O tom přemýšlel mímo jiné H George a £ Tolstoj Bylo by velikou hanbou, kdyby skauti snahy těchto velikánů přehlíželi... (Moravská Ostrava.) PŘILOŽTE POLÍNKO PRO JASNOU „VATRU“. Shledal jsem, že mnoho junáků naší Ligy neodbírá „Vatru“. Můžeme je jmenovati jmény, poněvadž víme, kdo ji odebírá, Myslím, že vám musíme říci upřímně, že „Vatru“ nebude možno udržet, ne- stane-li se každý člen jejím odběratelem. „Vatra“ jest jediným prostředkem, jak se udržetí ve vzájemném styku všichni dohromady, jediným prostředkem, jak Lesní Moudrosti učit, abychom měli jednu vyhraněnou a nejvyšší myšlenku, Jděte a pošlete 20 K, neučinih-li jste tak dosud. Neučiníte-lí tak, „Vatra“ zajde, Připustíte to? Nužel — záleží na vás, Nevymlouvejte se, že „Vatru“ čtete. Musíte míti svou vlastní „Vatru“ každý měsíc. „Vatra“ není časopis, který se čte a odloží, je to prakse i filosolie vašeho mladého života, která vás nikdy nesmí opustit Kdo si „Vatru“ vypůjčuje od někoho jiného, prohřešuje se Da našem hnutí. Musíte mít své vlastní číslo. 2 K za měsíc není přec mnoho, že ne? OTÁZKY. Jest esperanto opravdu žadoucí věcí? Doporučuje se junákům ? “ Ji “ Junák Lesni Moudrosti musí si osvojit tolik praktických vědomosti V 9 a znalostí, že si musí dobře rozmyslet, aby čas věnovaný filologii V nebyl zbytečným jeho utrácením. O esperantu rozchází se mínění.

V ( Někteří je zavrhují, na druhé straně zase mnohé kmeny našich ju-

n náků je velmi pěstují, Třeba tu zaujati určité stanovisko. Pro espe- ranto mluví hlavně jeho význam pacifický Ale to tehdy, bude-li opravdu mezinárodmm jazykem. Tím nen: a nebude, neboť je tvo- řeno podle jazyků západních Evropanů, hlavně románských a nebudou s ním nikdy všichni souhlasit. Esperanto dnes nás odvádí přsliš k zapadni kultuře a to bývalo vždy nebezpecno. Bylo by lépe, kdyby junáci naši pěstovali všeslávský jazyk který ve skutečnosti vlasně žije, neboť všichni Slované mají ve svých řečech tolik společného, že najdou se snadno společné základy, jež nás všechny sbiží. Jazyk ten již vypracovává společnost v Praze. Věříme pevně, že ve slovanské duši jsou ukryty neobyčejné poklady a ty že musí junáctví přinést na světlo. Pokud se esperanta týče, služby jeho vykoná každému lépe anglický jazyk, gramaticky snad nejjednodušší evropský jazyk, kterým mluví po čínštině nejvíce lidí. kterým doroz- umíte se i v cizích světa dílech, kde o esperanto nikdo se nestará, a jehož studium se vyplatí mnohonásobně pro jedinečnou literaturu jeho. Literatura, ze které mů- žeme čerpat Lesní Moudrost, je zatím jen anglická, Znamení otázky.ZÁLESÁCKÁ LIGA ČESKOSLOVENSKÁ Československá Obec Junácká Psohlavců a Horních Chlapců Miloš Seifert, náčelník — Užhorod (gymnasium) Podkarpatská Rus Jaroslav Šimsa, tajemník a místonáčelník — Praha I, Václavská 6, Eugen Schart, jednatel — Praha IV, Hradčanské 8. Květen — měsíc sazenic č. VIIL E. B. Browningová: Verše. — E. T. Seton: Ženy Lesní Moudrosti. — J. Hargrave (Bílá Liška): Bratrstvu v Československu! — Balú: Květen — měsíc saženic. — Černý medvěd: Síla samoty. — E. T. Seton: Album autografů zvířat. — Lovcova lampa. — Na Hadače přírody. — Honba za pokladem. — Vstup do družiny. — Výstavka na výročním sněmu. — Z náčelnictva Ligy. Obálka: Závody kmenů v květnu. — Z dopisů našich junáků. — Jak žijeme. — Otázky. THE WOODCRAFT LEAGUE OF CZEHOSLOVAKIA Miloš Seifert, President and Chief — Užhorod. Podkarpatská Rus. J. Šimsa, Secretary and více-president — Praha II, Václavská 6. Evžen Schart, exekutive secretary -- Praha IV., Hradčanské 8. May, the Flowers Moon, no. 8. (Contens). E. B. Browning: Poem. — E. T. Seton: The Woodcraft's women: — J. Hargrave (White Fox): The Message to the Woodcraft League in Czechoslovakia. — Balú: May — the Flowers Moon. — Black Bear: The Lonecraft. — E. T, Seton: The album of the autographs of the animals. — The hunters lamp. — The riddles of nature. — The expedition for treasure. — The ceremony of the untoduction. — The exposition in the Annual Meeting 1923. — From the head guarters of the Woodcrait League. The cover: The tribal races in May. — From the letters. — How we live. — The guestions, Vatra lesní moudrosti. Měsíčník Čsl, Ligy Lesní Moudrosti. (Psohlavci). Vychází počátkem každého měsíce mimo červenec a srpen, ročně 10 čísel. Předplatné na půl roku 10 Kč, číslo (16 str.) za 2 Kč. Řídí Miloš Seifert, prof. gymn. t, č. v Užhorodu, Pod- karpadská Rus. Za redakci odpovídá Jaroslav Šimsa, Praha II., Václavská ulice 6. Administrace Jindř. Vaněček, Prahalll, Vyšehradská 6. Nákladem Zálesácké Ligy Čsl. Tiskne Beníško a spol., Plzeň.

---