Vatra r. 2 č. 4 (časopis LLM)

VATRA LESNÍ MOUDROSTI

Č.S. LIGA LESNÍ MOUDROSTI

R.II. Vychází 4 krát do roka Kč 2.-.K dnešnímu číslu připojen je titulní list a obsah II. roč. Za titulním listem je ještě list textu, který přijde i s ním před 1. číslo. Obsah s prázdným listem dejte přivázat na konec ročníku.

Škola Lesní Moudrosti.

V táboře Lesní Moudrosti pod Zvíkovcem sejdou se letos všichni čeští woodcrafteři se svou mládeží, aby prakticky doplnili jeden od druhého svoje junácké znalosti a dovednosti a aby myšlenku českého junáctví upevnili v sobě všichni jako jednolité přesvědčení. Bude to jistě tábor radosti a veselí, kdy sejdeme se všichni, abychom se učili. Dosud jsme jen společně rokovali na sněmích, které přes to zanechaly hluboký dojem v každém našem junáku dobré vůle. Teď však budeme společně sledovati Stopu, půjdeme všichni horlivým úsilím za Pravdou a Krásou, v kterou věříme — to jistě budou nejsvátečnější dny Ligy, jaké dosud měla, to bude zasvěcení vzájemného bratrství — proto přijďte všichni, ať Lesní Moudrost- zapustí hluboko kořeny v české půdě a letošní léto ať zasejeme její sémě daleko široko po českých vlastech.

Do své školy voláme též všechny své přátele a přátele woodcraftu. Snad nevěří svým vlastním silám, že by nám mohli pomoci, snad nepoznali ještě, jaká radostná to je práce, pracovati pro woodcraft, jež je sama sobě odměnou — přijdou-li k nám do tábora, jistě se jim zalíbí život našich hochů a dívek, spadnou všechny jejich obavy a půjdou pak navždy s námi. My jsme s osvobozením vlasti vykřikli: „Osvobodit mládí!“ a v tom je náš program, směr a cíl. Víme, že jsme na dobré cestě. Z celého světa doléhá k nám stejné volání: Byl to Tolstoj v Evropě, je to Thakúr v Asii a Seton v Americe — bylo-li kdy mohutnějších projevů za kulturu mládeže, bylo-li kdy vysloveno více víry a naděje v ni a právě v ni? Lesní Moudrost spojuje všechny ideály velkých učitelů lidstva a hloubí je v nevyčerpatelnou studnicí poznání. Učitel, vychovatel otec či matka — vy všichni musíte s námi, chcete-li zdravé děti, zdravé mládí, čistý život! Přijďte a pomozte nám k vítězství Lesní Moudrosti!

Program tábora:

5. července večer Beseda u táborového ohně. Skládá se tabú a jsou přijímáni nováčci za junáky.

6. července ráno Vítání Slunce. Po té výroční sněm.

1. Náčelníkův proslov.

2. Zpráva o životě Ligy L. M. za poslední rok.

3. „Orlí péra“ v Lize dosud získaná (revise a uznání).

4. Diskuse o stavu Ligy L. M. a životě kmenů.

5. Výstupy jednotlivců a družin o rudé, bílé, modré a zelené pocty. Udílení nových orlích per,

6. Přijímání bojovníků.

7. Volné návrhy.

8. Závěrečné slovo náčelníkovo.

Mezi jednotlivými body jednání zpěvy a tance.

Odpoledne závody lehkoatletické, přírodní výzkum, večer beseda u táborového ohně.

Škola Lesní Moudrosti trvá od 7. července do 20. července a bude případně prodloužena dle zájmu účastníků. Ráno vždy lehká atletika, skauting a přírodní studium, odpoledne skauting a hry a večer besedy neb sněmy. Ve škole Lesní Moudrosti budeme se snažit poznati woodcraft se všech stránek. Každý si bude hledět osvojit co nejvíce znalostí a dovedností z lehké atletiky, skautingu, přírodních věd, prací — „myslící ruky“, služby lidem. Bude to vlastně neustálé závodění o „orlí péra“. Všichni, kdo nebyli dosud zasvěceni, budou mít příležitost vykonat svých 17 zkoušek zasvěcovacích. Všichni přes 14 let staří budou uvedeni na cestu, jak státi se dobrým vůdcem a co třeba vůdci znáti. Kdo bude čilý, získá si mnoho „orlích per“ pro zkoušku junáckého bojovníka neb strážce. Kdo z junáků by nechtěl snažiti se o zkoušku primitiva, dobrého táborníka, lesního řemeslníka, hvězdáře, znalce IndiRočník II.

VATRA LESNÍMOUDROSTI

Číslo 4.

POSELSTVÍ NÁČELNÍKOVO.

Junáci, prázdniny jsou přede dveřmi a vaše celoroční touha ma býti vyplněna: tábory v lesích — toť přece pravý život váš, vaše štěstí, vaše radost.

Letos je to zvlášť důležité, jak budete tábořit. Český skauting ocitl se na mrtvém bodě a na vás je, abyste životem dokázali, že woodcraft Setonův je duchem lesa a nikoli „občanskou naukou“, kolísající podle politické nálady.

Tábořit o prázdninách musí každý kmen_ jinak nelze jeho junáctví brát vážně. Či odkud by krev jeho vzkypěla novou silou, kde setřásal by s duše své prach městského života a prohlédl z mraků falešně civilisace, halících všude v dnešní společnosti jeho obzor?

Jak jsme se těšili vždycky ve škole, až opustíme dusné síně školní a osvobodíme se od všeho, čím nás spoutala společnost. Jak maličké, směšné zdály se nám zájmy těch druhých, kteří tuto radost nepoznali.

Nuže, jste přichystáni? Máte už tábořiště? Dobře si je vyhledejte. Nelze ovšem nikdy najíti ideální místo, ale jednoho aspoň dbejte: nestavte nikdy tábora v lese, kde je stále stín a šero, nýbrž na mýtině, kde svítí slunce. Ani voda nemusí být tak blízko jako slunce! Slunce učiní váš tábor radostným i zdravým.

Stavíte-li stany, stavte stany malebné. Doufám, že jste si zhotovili stany sami a že to jsou indiánská týpí. jaká to bude hezoučká vesnice woodcrafterů, v níž vypínají se malovaná týpí jeden vedle druhého. Rozumí se, že nezapomenete na sněmovní kruh — to je vlastně to hlavní, ale o tom jste dosti už četli ve Vatře, jakož i o sedadlech a totemových kůlech.

Mám na mysli spíše, co budete v táboře dělat? I když je tábořiště výhodné a tábor pěkně zařízen, může býti povalováním a málo rozvinouti duši, Proto nechoďte do tábora nikdy bez programu, jako bez něho nemáte chodit na vycházky. Mnoho, mnoho je myslet o táboru. než se na něj vypravíte. Také tam nejděte jen s bednami potravin a starostí o žaludek — ale už doma si předem připravte výzbroj a potřeby ke hrám, zápisníky pro studium přírody, plány o počítání bodů za výkony a ceny za vítězství v závodění, obřadní roucha atd. Pravidelně tábor vede někdo starší — vůdce — a pak je jeho povinností, aby tábor skutečně byl cenným doplňkem výchovy pro mládež, kterou má ssebou. To nelze jinak, než bude-li to tábor pracovní, činný, pravá škola v lese.

Škola, ano, ale škola lesní moudrosti, vědy a umění všech nejstarší. Škola ideální, kde se všichni učí a učitelem je vlastně Příroda sama. Současně škola i velechrám — a nelze tu míti staroškolského rozvrhu, [[Stránka:Vatra r. 2 č. 4 (časopis LLM)/|..text pokračuje]]ani systému, ač bez plánu to také nejde: musíme vědět, co chceme a jak to uskutečnit. Nuže, chceme v táboře získati si hodně zkušeností nejprimitivnější lidské prakse (stavba obydlí, hrnčířství, stavba ohně — základy lidské vzdělanosti), zkušeností a dojmů ze společnosti i samoty, kdy jsme volni a snažíme se být nejlepšími lidmi. Seton dal nám krásnou pobídku: sestavil požadavky „orlích per“. Vatra I. roč. a Příručka naše přinesla už jich dosti. V táboře každý den nechť je školou těchto zkušeností „orlích per", jimiž rozšiřuje a zpevňuje se duše junákova. Můžete si udělat i čelenky s péry (husími) a bude to zvláště ty mladší velmi těšit, jak zrají k bojovnictví lesní moudrosti. V táboře můžete si také získat mistrovství v lesních znalostech, mistrovství táborníka, táborového řemeslníka, lesního řemeslníka, táborového kuchaře, sněmovníka, horala, lovce, rybáře, člunaře, jak v I. ročníku Vatry bylo uvedeno. Ale vždycky hleďte nejdříve míti celkove vzdělání lesní moudrosti a to jsou požadavky bojovníka a strážce. Jsou to červené, bílé, modré, zelené „činy“ —— čili výkony a znalosti z oboru atletiky, skautingu, přírodovědy a rukodílných prací. Všechny je naleznete v příručce.

Tábořte celý kmen, jinak bude program váš váznout. Nebude pak ani pěkných her, ani nádherného sněmování s malebnými obřady a hlavně veselost a živost, která je kořením všemu táboření. A co nejhlavnějšího, když vás bude jen pět, osm, zabijete všechen čas kuchařením — takto se budete střídat a ani se vám nebude zdát, že se vaří. Neboť vaření bývá největším rozplýtváním krásy a života, které může dáti tábor.

Musím ještě něco připomenout: nebuďte vězni tábořiště. ]e v tom velké nebezpečí, neboť skauti často kromě několika docela školáckých exkursí někam k „historickým“ památnostem, ze svého uváleného a často učouzeného smetiště nevyjdou. To by nebyla lesní moudrost. Vzpomeňte vigilií Indiánů na temenech nejvyšších hor — tam se prohlubují duše! A vyvolte si tábor vždy tak, abyste mohli vycházet do lesů a zase byli jen sami vy junáci a mohli hltat všechnu krásu Přírody, již ve školním roce mít nebudete. Hodně ven, ven za účelem studia a často sám, každý sám! Pak bude teprve sněmovní kruh večer místem milého shledání.

Nesmím zapomenout na první podmínku zdárného tábora: aby skýtal zdravý, nerušený spánek. Hlídky táborů mohou být občas pěkným cvičením, ale hleďme na ně jen co na hru a neopakujme je často (leda že by byly potřebou). Mládež potřebuje spánek, nepřerývaný zbytečným bděním. Dobrý tábor pozná se také nejlépe dle toho, jak je postaráno o lože. Indiánská visutá lože jsou v táboře nejlepší.

Do tábora musíme vždycky jít s naším heslem: Síla — Krása — Pravda — Láska. To jsou Čtyři Světla, jež mohou učiniti jej touženou Arkadií. Nuže, na shledanou v táborech!

Miloš Seifert.

PŘESVĚDČENÍ.

Mít své přesvědčení! Není to jeden z ideálů junáckých? Není to Vůbec jeden z ideálů každého člověka, který chce býti člověkem celým a plným?

Ale pozor! Aby z ideálu nestalo se pouhé blýskavé heslo k peru a pentličce! Přesvědčení — to nestačí. Přesvědčení samo o sobě může být dokonce zlem.

Neboť jde o to: jaké je toto přesvědčení; a potom: co s ním člověk dělá v životě? Kolik lidí na světě má přesvědčení (vlastně: skoro každý člověk má své přesvědčení) [[Stránka:Vatra r. 2 č. 4 (časopis LLM)/|..text pokračuje]]a přece jak to v životě mezi námi lidmi převahou mizerně vypadá! Tedy ne pouze mít přesvědčení jakékoliv: ale přesvědčení srovnalé s přesvědčením nejlepších duchů lidstva, rozumově i mravně. K tomu je třeba ovšem: mít stále bystrý pozor na své přesvědčení, nedat mu strnout a zkostnatět, nýbrž pořád je přezkoumávat stran jeho srovnalosti s rozumem a s nejvyššími ideály mravními; proklepávat jeho dutiny, zda někde nechátrá a nehnije; vymítat z něho, co je v něm už přežilé, špatné, neplodné; měřit je ustavičně sám sebou a sebe jím, jak odolává či selhává ve skutečné praxi životní.

Člověk kladný, to znamená: zdravý, vnitřně svobodný, čistý, krásný (a tím chce být každý junák přec) nemůže mít jiného přesvědčení, než toho, které také je kladné, které pevně směřuje k vyššímu kladu životnímu. Není-li tohoto životního potvrzení v něm, je v nitře člověkově ještě kus nezdraví, záporu, lži. Junáku, pohled pozorně a přísně do svého vlastního nitra ido svého vlastního života: je tam ta harmonie mezi tvým přesvědčením a tvými činy? Odpověď závisí na tvé poctivosti a jen na ní. Můžeš snad ošálit jiné, svého druha, ba i svého přítele, ale sebe neošálíš: ty sám uzříš to najisto, i když všem ostatním to zůstane utajeno.

Nyní však, po takovém pohledu do svého nitra a do svého života skutků, rozbíhají se od tebe jen dvě cesty: poctivá a nepoctivá. Poctivá jde k harmonii mezi obojím, jen na té možno dojíti ku přesvědčení pravému, plodnému, ku přesvědčení junákovu. Na cestě druhé „přesvědčení“ třepetá se jen jako barevný hadr na přikrytí životní lži.

Gamma.

ORLÍ PÉRA V PŘÍRODĚ.

Když Příroda se rozvinula kolem nás ve vší plodnosti a kráse, musíme se dáti do pilného studia. Mnohý odkládá a léto uběhne a nestudoval nic, Říká: „Až napřesrok!“ Myslí si, nedbalec, že stačí na to rok, aby poznal onen zázrak, kdy Příroda otevírá svě poklady?

Věcí vůdce jest, aby použil zájmu junáků o přírodu. Nyní sama krev kypí a tluče do tepen, aby mládeži připomněla, že není tu pro školu, ani pro ulici a pro lidi, ale především pro naplnění své bytosti všemi utajenými silami, jimiž Příroda obdařuje své děti. Mládí zvlášť Chce ven, jet' Příroda ttk mladá vždy a jsou si oba tak blízcí, hoch ijarní příroda. Můžete povzbuditi k činnosti družinu celou. Snad ušlechtilé závodění rozohní iliknavce, Začínal jsem se studenty nejdříve sledovati pod kameny, kde který brouk či pavouček se už probudil. Učili jsme se je znáti & měli jsme plno zábavy s hledáním a objevováním jich, když vše zdálo se spáti. Pak vystrkovaly své hlavinky prve' jarní květinky. Učte je chlapce jmenovati jménem, aspoň objeví vždy nové, kterých ještě neznají. Musíme s dětmi přírody býti důvěrně známými, proto je jmenujeme. jméno je obraz, představa. Pro našeho junáka nesmí býti v přírodě jen: „nějaká květinl<a“, „nějaký pták“. Která květinka, který pták? Cesta lesem zjara je rOzkoší, mají»li zářivá očka květinck své jméno a nejsou jen .„k'ětinami“. Vytkněte si za cíl znáti aspoň 50 divokých ptáků v přírodě. To není snadná úloha a zejména těžko bude vždy opatřiti si svědectví 63své znalosti. Proto pospčšte si. Mohli jste začít už v zimě s našimi stálými krajany, byli byste překvapeni jejich počtem. Šoupálek, brhlík, datel, Chocholouš, úpolník, sova pálená, kos, straka, pěnkava, sýkorky, střízlík, tetřev, to už jsou vaše známí od zimy. Ale v březnu přiletí Skřivánek a s ním linduška, pak špaček, drozd, ponenáhlu dostaví se v dubnu divoké kachny, vrátí se pěnice, černohlávek, červenka, Slavík.... a vy nestačíte studovat ptačí řeč, námluvy ptačí, hnízdění a krásu ptačího zjevu vůbec, Do konce května přicházejí noví hosté takřka denně. Hled'te si opatřit triedr, abyste mohli hodně pozorovativ Dělejte si zápisky o tom, co vidíte, neboť máte znáti o deseti ptácích různých druhů jejich dobu příletu, dobu hnízdění, dobu sedění na vejcích a výletu mladých, míti zápisky o zpěvu, o letu atd. Ve skupině „fotografie“ dává se orlí péro za dobrý snímek divokého ptáka na hnízdě sedícího. Také za pěkný snímek tokajíoího tetřívka neb tetřeva, tančícího jeřába, na zemi roztažením se přetvařujícího dudka atd. Nezapomeň na orlí péro ptáčníka lesní moudrosti, kterých stačí osm následujících z dvanácti, abys měl odbornou zkoušku: 1. Poznati 50 zdejších ptáků ve sbírce (velmi rozlišnc' pohlavím počítají se jako zvláštní druhy). 2. Poznati 25 ptáků venku, 3. POznati 25 ptáků dle hlasu. 4. Míti zápisník o 25 ptácích. s poznámkami o příletu, odletu, hojnosti atd, : 5. Vytknouti 20 ptáků pro hospodářství důležitých a říci proč. ó. _Tmenovati IO ptáků, kteří v sadě odstraňují mšice krvavé a j. nemoct. 7. Míti denník o hnízdění páru ptáků od snesení vajíček do vylétnutí mláďat. 8. Udělati a pověsiti dvě dobré budky ptačí. 9. Zaříditi dobré krmení pro ptáky. IO. Zaříditi správnou lázeň pro ptáky. II. Pověděti co jsou ptačí svatyně a jak je založiti. 12. Napsati essay nejméně o 500 slovech, v níž by byl popsán život některého ptáka, jejž dobře znáte, kdy přichází zjara, jak sameček, se liší od samičky, jak asi zpívá, kde sedá, kde hnízdí, jaké má hnízdo & vajíčka, kdy mláďata vylétnou, jak jsou z počátku opeřena, kolikrát během léta sedí na vejcích, čím se živí, kteří jsou jeho nepřátelé ajaké jsou jeho zvláštnosti. Kdo toto zná, má již několik orlích per „Ochránce přírody“ a „Moudrého 'zálesáka“. A oož studium květin? Orlí péro za znalost 50 divokých květin! _le mnoho jarních květin, jejichž jména znáte: podléštky, prvosenky; (jarní a bledožlutá), několik druhů fialek, rozrazilů, ale ivzácnější hlaváček jarní, v květnu různé druhy zajímavých vstavačů atd. Když se je učíte znáti, kreslete a malujtc si je ačrtejte rožbory jejich květů. Za 25 pěkných kreseb neb vylisovaných V herbáři s poznámkami o místě a čase orlí péro. Pro nadšeného rostlinopisce jsou ještě jiná orlí péra; totiž za znalost 20 divokých kapradí a přesliček a plavuní; za znalost 25 mechů; za sbírku 15 kapradin neb 25 mechů. Také se dává orlí péro za pojmenování 25 stromů a povědění něčeho zajímavého o nich. Odbor „lesníka“ si tak zasloužíte: složíte 18—26 zkoušek vyjme- novaných v „Knize orlích per“ (uveřejníme jej ve „Vatře“ co nejdříve). S pokročilou přírodou podaří se vám získati si orlí pera za 25 denních motýlů az; můr. Nezapomeňte, že máte dobře znát aspoň 50 druhů hmyzu. Vycházejte ven co nejvíce a získávejte si zkušenosti o životě a přírodě. Orlí péra za přírodní výzkum vám jistě otevrou cestu, budou klíčkem ke bráně krásného Světa. Dle T. B_ 64umění TÁBOŘITI ,.Spal's, Sameř“ „Ani za mák_“ _ „„Ta také ne. Celou noc jsem se třásl. 'stal jsem a přikryl se ještě. jednou pokrývkou, ale nic to nebylo platno." „Snad nebyla mlhař“ „Nezdá se.“ Druhou noc bylo ještě huře. Vit spal tvrdě, chrápal, ale Sam a Jan sebou házeli a třásli se zimou. Ráno za switání Sam vstal. „Na mou věru, to není legrace. ]estliže bych se měl každou noc takto třásti, raději odejdu domů, dokud mohu“ ]an neříkal nic. Byl mrzutý. Cítil totéž, co Sam, ale nebyl tak pohotově vzdáti se života venku. Když sluníčko vyšlo, modrá kůže jim brzo zčervenala, avšak hrozili se ještě příští noci. ' „Divím se, čím to je,“ pravil Malý Bobr. „Chytne mne to jako zimnice :: zase je dobře. Snad pijeme příliš mnoho bahnité vody. Možná, že nás otrávil Vít svými kuchařskými výrobky,“ „Nebo jsme se přejedli adostali kurděje. Zeptáme se Caleba, starého zálesáka.“' Caleb šel kolem odpoledne i běželi za ním. Vyslechl Janovu stížnost a řekl pak: „Prostírali jste své pokrývky na slunce od té doby, co jste přišli?“ „Ne“ Caleb ešel do týpí, očichal pokrývky & zabručel: „Hmi Tak je to. jsou skoro propoceny Noc co noc je sytíte potem, není divu že jsou vlhké (tož jste neviděli, že matka větrá pokrývky každý den? Každá indiánská squaw to ví a aspoň ob den nechá pokrvvký vypražiti tři hodiny na slunci k polednímu, nebo když to nejde vysuší je u ohně. Vysušte své pokrývky a nepřijde na vás zimnice,“ Chlapci se hned do toho dali a v noci těšili se zas sladkému, teplému spánku zdravého mládí Ještě jiného naučení se jim dostalo v táboře. Komáři byli stálou trýzní. V noci je obtěžovali v týpí, ale hoši se naučili zaháněti hmyz hrstí zelené trávy hwozené do ohně. Pri západu slunce ji do ohně uvnitř týpí rozdělaného hodili, plk vyšli ven, zavřeli stan a u kuchyň- ského ohně povečeřili Po té opatrně zise týpí otevřeli. Tráva byla spálená oheň skoro uhaslý a husty mrak dýmu naplňoval horní část stanu, dole byl však už čistý vzduch Sesmýčili pak komáry, kteří se usadili na jejich šatech, lezli do lože ado štěrbiny u deří Ani jeden komár nezůstal na živu, a kouř, jenž zůstal vězeti u komína jim zbraňoval vstup dovnitř takže mohli klidně spáti. Ale byl ještě jiný rušitel pokoje ve dne ato byly mouchy. Stále jich přibývalo a spoustu žlutých vajíček nakladly na všecko, co trochu bylo cítit zahnívajícím masem Bzučely kolem stolu a lezly do jídla; jejich mrtvá, utopená arozmačkaná těla znešvařovala všechno jídlo, až Caleb po— znamenal za jedné ze svých stále četnějších návštěv: „To je vaše vina. Podívejte se jakou špínu tady všude kolem sebe máte “ Nedalo se to zapříti; na padesát stop kolem týpí bylo naházeno papírků, krabic & zbytků potravy. Na jedné straně bylo plno slupek od brambor, kostí, šupin rybích a špíny a všude bzučely mouchy, jsouce celý den trýzní, až po západu slunce komáři je vystřídali. „Poraďte nám,“ pravil Malý Bobr. „Co máme dělatiř“ „Nuže, buď se přestěhujte nebo to 'yčisťtc“ Iežto nebylo jiného vhodného tábořiště, řekl energicky: „Chlapci'j vyčistíme si tábor audržíme jej čistým. Vykopáme jámu pro vše, co se nespálí_“ 65l vzal ]ian lopatu a začal kopati u křovin nedaleko (týpí. Sam a Vít sebrali vše a naházeli do jámy. Když tam házeli kosti a kousky chleba, pravil jan: „Nerad vidím, že tam házíme chléb. Myslim, ze je tolik živých tvorů, kteří by byli rádi_ kdyby jej dostali." A k tomu Caleb, sedící na kladě nedaleko, řekl: „Ano, chcete—li být opraulovymi Indiány, sebcrtv všechno jídlo, které nepotřebujete m maso, chléb a vše, a každý den/je“ dávejte na nějaké vyvýšené místo. Indiáni mívají skálu * nazývaji ji W akan; to znamená posvátné kouzlo (medicínu) * anechz'naji tam zbytky potravin, aby se zavděčili dobrým uuchmn. ()všeni, dostanou to všecko ptáci a veverky; ale lndizin jest spokojen, pokud potrava je snědena, a když jim dokazujete, že to nejsou duchové, kterým se potrava dostano ale ptáci, řeknou vámi .,To iievadíi Ptáci by ji nedostali, kdyby duchové tomu nechtěli. a možná těž. že ptáci ji donesou duchuml“ I odešla Velká Rada sborem, aby vyhledala Skálu Wak a n. Našli pěknou v otevřené části lesa a stalo se denní povinností jednoho,aby do nesl zbytky potravy na skálu. jis'o jistč byly méně vítány lesnímu tor- stvu než by byly () pul roku poz- ději, avšak shledali přese. že mnoho ptáků rádo se živilo na Vakanu: a kromě toho ze stopy od potoku vedoucí, sotva dvacet pět metrů da— leko. četli, že také nějaký čtver— nožec měl radost z darů dobrých duchů. Po třech dnech trýzeň much pn- minula a hoši poznali, že špinavý tábor je zločinem. Na jinou ještě včc upozornil Ca— leb. „Jenef“ řekl, „nesmíte píti ted vodu z potoka, už sotva teče. Slunre jej vysušilo a příliš se plazí, než aby byl zdravý.? „. co budeme tedy dělat?“ řekl Sam, ačkoliv stejně se mohl zeptat potoku samotného. „Vykopejte studnuH „Netropte si ženy,“ byla Samova odpověď, „Vykopejte indiánskou studnu. Za pul hodiny to máte. Pojdte, ukáží vám.“ ' 'zal lopatu a hledaje asi dvacet stop od horního konce rybníčku vykopal jámu asi dvě čtvereční stopy. Když se dokopal tři stopy hluboko, oda prudce prosakoval; Kopal až na čtyři stopy a pak přestal. Vzal džber a vybral bahno až ke dnu, & znova ji nechal naplniti a zase vybral. Po trojím odčerpání byla voda studená, sladká & čistá jako křišťaL ,Tato voda je 7, vašeho rybníka, ale cezena dvaceti stopami země a písku. Tak dostanete studenou čistou vodu z nejšpinavějšího bahniska. To je indiánská studna.“ Ernest Thompson Seton. o DVOIÍM HRDINSTVÍ.

(Dokončení. (, Oč šlo však u Hanče? Jistě u něho byla mimořádná od- vaha, síla vůle) mocné zaujetí Citové (ta „vlast“). Ale nebylo to u něho v souhlase s rozumem. On, zkušený lyžař, nedbal svých vlastních zkušeností s horami; byl liluch k volání svých 66 „___ smyslů; nedal na sebe působit radám a výstrahám účastníků a diváků závodových. Ale nad to hůře: nedbal ani hlasu svého svědomí, které mu přec musilo připomínat jeho vážné mravní povinnosti k ženě a k dítěti, zanechaným doma; jeho mocné zaujetí citové (ta „vlast“) úplně v něm přikrylo cit lásky k rodině. Vůle a odvaha jeho byly s úžasnou výlučností na— piaty za čímsi, co nelze nazvat jinak ,než chimerickou nehod- notou životní. Vlast v srdci ipři hře? Měl Hanč při této osudné hře opravdu v srdci vlast? měl jí v srdci dosti? Vlast, to přec není nějaký fantastický povětrný pomysl, vznášející se jako abstraktní idea nad žitím lidským; vlast je něco velmi sku- tečného, konkretního, počátek vlasti opravdový a reálný je __ do ma. Vlast začíná se u člověka samého, neboť člověk toť povinník vlasti, zavázaný ke kusu dobrého díla pro ni; vlast pokračuje pak od něho k jeho nejbližším, k ženě a k dětem. Počátek vlasti je zde, na zemi, ne kdesi v oblacích; je ve vlastním domově, v domácnosti člověkově. Nemůže a nemá se tam vlast končit, ale má a musí se tam začína'tjg sotva může se počínat jindž; ale na určito nepočíná se vlast tam jinde, je-li ve vlastní rodině — nevlast, to jest neláska, krutost, nedostatek citu pro rodinu, zanedbávání mravních závazků k ní, odstrkování dětí pro chiméry. Tento :neblahý, přeludem oblouzený Hanč jede na zá- vodech za krajního nebezpečenství, vydává ze sebe poslední sílu svalů a srdce, domnívá se ve svém dychtění závodnickém, že tak slouží vlasti a naprosto vypustí z mysli počátek vlasti reálné, svůj domov, ženu a dítě! Reálná vlast zmizí _a on, nebožec, ujíždí si přímo do smrti, nesa v srdci chiméru, již pokládá za vlast! Padne pak ve svém úsilí za fantomem a jeho pádem je na řadu let poražena vlast skutečná. Tam, kde se počínala: v chudém tkalcovském obydlíčku tam dole pod horami v Hrabačově. Tam zbyla vdova a sirotek. Žijí tam dnes posud ajak dosvědčeno, statečně žijí bez otce, obe. drží se pevně dosud. Ale co as musili protrpět za těch jedenáct let své siroby, nezví od nich nikdo nikdy. Ncmusili trptět tolik, kdyby neblahý manžel a otec byl býval měl v srdci vlasti více. Mít v srdci vlast! Ano! Všude a vždy! Nikdy snad ne- bylo lze prociťovat tak naléhavě-mocně, jako právě letos, v roce Smetanově 1924, kdy všecko dílo jeho (ne pouze „Má vlast“) tak úchvatně přesvědčivě volá každou EDOUOU o jinak chápané vlasti, o reálné vlasti, domově milovainých lidí, kteří potřebují pomoci právě od těch silných, nadaných, obdařených vůlí, odvahou, citem, ideami. Kterak mít vlast vsrdci do opravdy apro ni vydávat všecky své síly za cílem vytvoření kladného, dobrého díla, nikoli pro dostih—ování fantomu, tomu bude vždy učit tento Smetana, stejně jako tento Masaryk. Přiučíte-li se tomuto nošení vlasti v srdci, mladí přátelé, vyvarujete se uvědoměle bludu, že by pro 67“nepravý zájem jakési fantastické „vlasti“ bylo vydáno zdrcení silné srdce, kterému je uloženo vydat svou sílu dobrým dílem pro pravý zájem vlasti chápané Smetanovsky & Masa— rykovsky. „Nebýt v národě našem lidi rázu Hančova a Vrbatova iv době předválečné“ ptá se důrazně Aleš-Lyžec, „kde by byla naše nynější samostatnost ?“ Lze se optat otázkou zrovna opačnou pokud jde o Hanče: „Být v našem národě lidé rázu Hanč=,ova jen jeho rázu, kde byla dnes naše samostat- nostř“ Kdyby všichni mladímužové naši, obdaienítou vzácnou milostí kromobyčejné odvahy a železné vůle byli ty draho- cenné síl života vynaložili v nečas na chiméry pro bytí národa tak málocenné, co by bývalo zbylo potom na vlastní veliký čin národního osvobození. Tytéž city a síly to byly u Hanče iu bojovníků svobody s Masarykem v čele; rozdíl byl veliký, ten: že vnich byly city v harmonii s rozumem a napiaty spolu s vůlí za velikými, kladnými hodnotami bytí národního, za svobodou a právem sebeurčení, kdežto u Hanče tíhly za nehodnotou. Sportovní čest! To nemůže být něco jiného, nežli čest lidská, čest občanská vůbec; nemůže jí být nabýváno jinak nežli činy kladné hodnoty trvalého vý- znamu pro bytí pospolité, a nemůže jí být stejně pozbý- váno jinak nežli špatnými skutky negativní podstaty. ]e-li však sportovní čest pokládána za něco pro sebe, co se vymyká z pojmu prosté cti občanské; je-li tato „čest sportovní“ s to, aby zmámila mladého muže dát iživot pro věc, kterou zdravý, nezmámený rozum musí prohlásit Za chi- méru a za nehodnotu: „pak je v takovém nazírání něco ne- zdravého, zrovna tak jako v nalzírání zpupného feudalismu, v nazírání šlechty starošpanělské a staroitalské, nebo ve staro- žaponském samuraiství, kde bývalo běda tomu, kdo třeba nevědomky šlápl na samuraiův meč a tím strašně se dotkl jeho cti, nebo v žaponském zařízení obřadjné sebevraždy (seppuku), nezbytné v případě dotčené *cti, iv případech nejnicotnějších „Život byl laciný _ laciný u porovnání k ceně cti,“ praví žaponský spisovatel Izami Nitobé. „Nejsmutnější však bylo, že čest, která takřka pořád měla aži—o, nebyla zlatem ryzím, nýbrž smíšeným často s kovy pochybné ceny.“ Bylo by velikým poblouzením, kdyby naši mladí mužové měli pro- padat podobné smrtonosné pověře o sportovní cti. — A ještě jinak bylo by lze s.: optat variací otázky Alšovy: Nebýt v národě našem lidí rázu Hančova, nasadivších ve stržení citovém, V rozporu s 1ozumem, pro pouhý přelud „vlasti“, pro „sportovní čest“ své zdraví nebo iživot _ nebylo by bývalo dobyto české samostatnosti dříve?

68 Docela jinak třeba hodnotit Vrbatu: výše. jeho skutek lbyl mravně krásnější. U něho nešlo o hru; to byla už prostě (svrchovaná vážnost bytí. Tu neběželo o nehodnotu pochybné j„cti sportovní“, ve službách fantastického přeludu „vlasti“ na škodu vlasti opravdové, počínající doma — nýbrž 0 hod— notu pravou, nesrovnatelně cennější: o život sám, se všemi jeho utajenými možnostmi plodných činů příštích a bude„— cího dobrého díla. Tuto službu kladu života přinesl Vrbata dobrovolně, rád, nesváděn žádnými závodnickými lákadly ví- tězství; přinesl ji skrytě, neviděn sterýmza očima lidskýma, v osamocení bílé poušti, s jedním svědkem před sebou a se druhým ——- ve svědomí vlastním. IVrbata jednal z citu, ale v souhlase s rozumem, v harmonii s ušlechtilými zása- dami lidskosti, pravými ideály mravními, z činorodého bratr- ství. Rozhodl se k vážné oběti ne pro lesk, ne pro vítězství nad kýmkoli, nýbrž prostě proto, že tu před ním stál ubohý trpící člověk, který potřeboval pomoci. Tato jeho potřebnost pomoci byla pro Vrbatu dostatečným důvodem k činu lásky a obětavnosti, tak, jak má být důvodem dosta- tečným pro každého člověka, člověka v plném pravém smyslu slova. Pochopil na ráz a rozdělil se s trpícím o prostředky k zachování života tak čistě, že nebylo lze rozdělit se bratr- štěji. Byl si jistě vědom nebezpečí, které jemu samému vzešlo vzdáním se tři kusů oděvu; ale byl si vědom itoho, že dát druhovi méně, znamenalo vydat jej na jisto záhubě. Mohly být takto snadno zachráněny životy oba, nebýt zle mlhy, která zmátla pak kroky Vrbatovy.

Mladí přátelé, půjdete jistě letos do Krkonoš. Najdete tam nad vodopádem Pančavy pomníček Hančův; najdete tam za Harrachovými kameny cestou ke kotě 1417 kusý, nedo- dělaný druhý pomníček, Vrbatův. jistě bude nedokončen i letos; možná inapřesrok. onstůjte u obou! Nespěchejte od žádného z nich! Možná, že tam či onde přijdou vám myšlenky docela zvláštní a pustí nové, podivné světlo na váš vlastní život. Gamma.ORLÍ PÉRO SYMBOLEM. * Orel, nejsilnější pták, má nejl1 bystřejší zrak a je nejbojovnější z ptáků. Vychován mezi skalními ú— tesy ve hnízdě, na něž dorážely pa- &% pfsky sluneční, hnízdě, které déšť j Ž vymýval, vítr vyfoukal, bouře rvala,

málokdy nakrmen, jest vycho- 
,; ,4  - . 
[ van k srle a vytrvalosti. Proto jest 

...? Tat? symbolem síly, odvahy a moci a jeho pór užívali Indiáni, aby vyjádřili vynikající výkon.

JM

Žádný Indián nenosil orlích per, nemohl-li dokázati, že má na ně právo. Nosil-li jedno, znamenalo to, že je na vzí- lečně stezce. Způsob, jakým je nosil, vyjadřoval, co vykonal. Dr. Charles Eastman Ohiyesa vypráví o indiánském no- šení per a počítání cen: „Nosí—li muž orlí péro na hlavě přímo nahoru, znamená to, že se musel alespoň dotknouti svého nepřítele.“ „To musí bojovník udělati, chce-li získati orlího pera, neboť to jest mno- heml mesnadnější, nežli pouze zastřeliti nepřítele z dálky.“ „Když válečník se přiblíží nepříteli, mrtvému nebo živému, volá své soudruhy za svědky, řka: „já, Udatný Medvěd, vy- konávám hrdinský skutek, dotýkaje se těla svého nepřítele., z nejudatnějších našich nepřátel.“ A přítomní jsou takto svěd- ky. Když se hrdinové po boji vrátí, veřejní hlasatelé oznámí všechny takové skutky hrdinství, jež jsou válečným“ průka— zem každého muže. Každý hrdina, jenž nosí orlí péra, musí podati důkazy, že má na ně právo. ]e-li hrdina zraněn v téže" bitvě, kdy se dotkl nepřítele, nosí toto orlí péro obráceno dolů.“ „Všechna ostatní péra jsou pouhou ozdobou. Nosí-li boj0vník péro s okrouhlou známkou, je to znamením, že zabil svého nepřítele. ]e-li do péra udělán záře.; a péro obtarveno na červeno, je to znamením, že stáhl nepříteli skalp s hlavy. Hrdina, jemuž štěstí přálo v deseti bitvách, jest oprávněn k válečné ozdobě hlavy. ]e-li znamenitým Vůdcem, může za- saditi do ní dlouhá, vlekoucí se péra. Kdo se mnohokrát dotkli poraněněho nepřítele, mohou obarviti bíle konce orlích pér, rovněž iprachové peří. Někdy orlí péro je též olemováno kouskem kůže z kolčavyff „ Kdo se neúčastnil válečné výpravy, mohl „nositi který- koliv jiný druh per, ne však orlí, ačkoliv někdy 0 velkých slavnostech je nosí děti vynikajících mužů, aby vyznačily otco- vy hodnosti a postavení.“ Tato slova Ohieysova nám dokazují, že počítání výkonů u lndiánů bylo vysokým vyznamenáním. Kdo nosil orlí péro, 70musel skutečně něco dokázati, nic průměrného. Tak vychová- ván byl duch mužu k poctivému jednání, čestnosti, sebekázni, nebojácnosti a zdatnosti. Užíváme—li my, woodcrafteři, symbolu orlích per, nesni- žujeme vysoký stupeň jejich hodnoty, _;aký měly u Rudochu? Naši nepřátelé jsou uvnitř, nikoli zvenčí; naše válečná stezka nevede divokými horskými cestami," ale úřady, domovem, škol- ní světnici, městskými ulicemi a venkovskými úvozy, poli a lesy. Našemi místy skalpování není Raněné Koleno nebo Tippecanoď< v údolích Velkého Rohu nebo lallowa, ale v na— šich vlastních duších. Vykonali-li jsme výkon a nedotkli sc poraženého ne- přítele strachu, nelzaskav-osti, prostořekosti, nepořádnosti, ne- svědomitosti, nevědomosti, lenosti, sobeckosti. samolibosti, žár- livosti nebo pýchy, nezasloužíme si orlího péra. Nedotkli-li jsme se poraženého nepřítele v sobě za ohně každodenního zaměstnání a denních vlivu, nemáme práva n<0siti symbol orlího péra. [ Porazil jsi nepřítele nevkusu a nedbalosti, udělav tuto desku symbolu ohně? Dotkl jsi se nepřátel lenosti, nepěkno- sti a netrpělivrosti, když jsi žádal o orlí péro za síťování? Uvázal jsi kamarádství a dobrou náladu do svých uzlů? Nie-li, nezasloužil jsi si uznání. Když jsi počítal jehličky svého bratříčka smrčka, po— všíml jsi si, jak pracuje přes všecka sukovitá nedorozumění a nesnáze v dokonalý sloup svého jádrového dřeva? Objevil jsi jeho prostý směr a cíl života? Šeptaly lekníny své tajemství žití když jsi zaplul svým člunem mezi ně a hledal nové vodní květiny do seznamu tvých známých? Udělala ona tvoje pocta za běh tvoje nohy „šťastné“, jak Indiáni by řekli. a jsi nyní rychlejší V daonášení dobrých poselství? Sesílil tvůj výkon vysukování na větvi tvá rámě tak, že můžeš povznésti i jiného? Když jsi se díval dlouho do hvězd, zapomněl jsi na mali- cherné Věci a rozechvěl jsi se údivem a slavností Boží hvězdné moudrosti? Když jsi studoval hadí a žabí nárůdek a když jsi viděl, _jak bourec proráží hedvábné stěny svého vězení, naučil jsi se hlouběji uctívati všechen život a milovati více než dříve drobné tvorstvo? Viděl jsi na svém ranním výletu ]itřenku zapalovat sněmovní ohně Náčelníka Slunce? Slyšel jsi ptačí písně Východu slunce, když jsi chodil hájem, pozo- ruje zpěvačky, abys znal naše druhy a zazpívalo ti také srdce chválou a díky Dárci všeho života? Přivedl jsi ostatní členy své družiny, aby dýchali stebou vůni a radovali se kráse sta květů na lučině? Rozžehl jsi oheň lásky v srdci kmene, když jsi zapaloval oheň sněmovní? Neopomenul jsi hlásiti se o orli péro na posledním sněmu za to, že jsi pomohl ně- kolika novým neb slabým členům získati první péro? Vyko- nal-li jsi něco z toho, zasloužíš orlí péro za „velký čin“.

• Čti knížku „Indiánů __

71Voodrow Wilson, když byl v Paříži, byl žádán, aby de finoval výchovu iřekl: „Pro mne účelem výchovy jest pro- buditi Ducha“. Není-liž to pravým účelem při získávání „or- líclí per“ Lesní Moudrosti? jehsenn-ohwehs. PO STOPĚ. (Vypravování při táborovém ohni.) Veselo bývalo, ej, na Litavce u pramenů. Dva tamními lesy chodili, dva V nich se vším hovořívali: pes a já. — Soliman — to ten pes — na šmajdavých nožičkách se pzřendaval se strany na stranu a já moudře kráčel za ním. On metr dlouhý, já metr vysoký, oba stejně tenzcí, vešli jsme se do každé díry, pod všechny můstky, kravám do žlabů, holubům do holubníků i králíkům do kotce. Byli jsme jako nic, ale byli jsme všude: hned scházela ve sklepě v každém krajáči zrovna uprostřed smetana nebo se na půdě našel v hrnci medu můj pantoflíček a podobmě. My dva všude panovali a měli nás všichni poddaní rádi. My taky se všemi hovořili po republikánsku: já tenkým, vysokým diskantem, Soliman hlubokým brumlavým basem. Takto jsme měli rozděleny úlohy: Soliman přijímal hosty, začínal s nimi hovor z počátku obyčejně dost prudký a velmi hlasitý, já pak vyřídil nejdůležitější část žádosti svého poddaného, načež věrný Soliman zase hosta vyprovodil s příslušným napome- nutím. Často věc vyřídil Soliman sám zcela krátce a já mohl své hliněné, beznohé krávy pásti dál. Než, uznal můj dobrý pes ito, že třeba mít někoho pro obveselování a dovolih kůzleti sdíleti s námi slávu tuiackou. Byli jsme tři a vyvedli jsme k větší cti a slávě boží mnohou skopiči'nu apsirnu. jak už Vás ;asi napadlo, byli jsme způsobilí pořádat cirkus ataky jsme často tímto uměním šířili slávu volného života, bystrých nervů, smělosti a pružných svalů. Bývala to podívaná, panečku Soliman jezdil na kůzleti a já dělal ka- pelu, nebo Soliman vyhafával akůzle tančilo na zadních, k čemuž já vyvolával potrefné verše, třetí číslo bylo jiné, já držel kůzle i Solimlana za přední a lítali jsme do kola Vrcholem bývaly skoky kůzlete přes Solimana a moje přes kůzle, z čehož z počátku bývala valná hromada, na konec však určitě dobromyslné pračka všech tří dohromady. Uzlnáte, že jsme musili mít Augusta. „Tak, kdo bude August ?“ Hlásila se celá vesnice, ale teprve když Solimsan všechny očichal a kůzle v nemilosti mnohé odtrkalo, přijali jsme Frantu. Pane, to byl ale správný August. Později uznali jsme, že musíme mít zvláštní kapelu. Tak Kar-el, my říkali „Čůdl“, dělal kapelu: na mysliveckou vábničku — odkoukal ji našemu tatínkovi _— hrál levou rukou, pravou pak bubnoval na hrnec. Ten si za ucho držel levou nohou a pravou na něj tloukl velký buben. Přibývalo nás. Při takovém jednom cirku nás našli 72skauti a to se ví, byli jsme hned jejich. Stačili jsme zrovna na jeden kmen o 3 družinách, který byl brzy známý po celém kraji, neboť jsme měli později ilvy, tygry, slony & pštrosy a —— němohru a ještě a * divadlo. Víte jak k tomu divadlu jsme přišli? Takhle: jednou nám uprchli lvi a tygři a jeden slon z klecí. Pomyslets ten poprask. Letíme za nimi, házíme lasy, máme žíznivá dřeva, vidle a flinty, ale ne a ne zvěř chytit. A vesnice blízko. Zvířata utíkala v houfu někam do Afriky, když najednou slon zakop, a ohromně za— řvav svalil se k zemi. To byla naše spása. O slona zakopli tygři a lvi zůstali v němém užasle na tu hromadu civět. První vyskočil Pepík “ ten byl slonem __ a už hledal, oč zakopl. Byl to kořen. Pepík se hned pomstil. Kořen frčel smělým letem do dáli, ale tím právě začalo naše divadlo neboť tygr — () hrůzo — promluvil: „Tondo, 'di pro to, dyk je to jako čert.“ Sotva kořen dopadl, druhý tygr, V civilu Tonda, při- nášel jej slavnému zvěřinci, který najednou celý zlidštěl. Roz- hodně to byl čarodějnický kořen neboť přilétla i ostatní zvířata z klecí a všechna mluvila a radila, co s kořenem. —— „Letělo to jako čert vod Honzy.“ „No, a jak to frčelo.“ „To čert brečel, jak mu Honza nasolil.“ „A Víte co, uděláme ztoho dovopravdy čerta. Tůdle to uříznem, tůdle zapíchnem chvojky jako vocas a je to. Brm Brbrbrbrbrblrbrmf“ A už jsme byli v práci. „Víš co, já udělám Honzu, ale z čeho?“ Našli jsme rozvětvený kořen, udělali nohy z větvení a na silný konec narazili jsme hliněnou hlavu. To nám pro první den stačilo. Hned jsme hráli. Sedli jsme do příkopu a cesta byla našim jevištěm. Obecenstvo sedělo v protějším příkopě. Pro hře jsme našli. ještě několik čertů, pořádného Lueifera, tátu s mámou, postavili z kůry chalupu a v ní z kamení pec. Honza nám dlouho stačil, až přišel Tonda na to, že by Honza měl být „moc sil:nej„ dlouhý, tlustý nohy a __ přeci taky ňáký rucel“ Ten první rukou neměl. No, tak jsme svůj personál zušlechtili, přidali taky Škrholu a Krindo- mínu a hráli, že nás idospiělí chodili poslouchat. VystaNěli jsme také podium z klacků, ale spadl-o a personál se, achich, achich, náramně polámal. Tak jsme postavili hned celé řádné divadlo: dospod velké kameny — díry ziamazány hlínou —— na ně pak mnoho širokých drnů. Do těch jsme zatloukli kůly, na ně přibyli z kůry popředí, napříč k'ůlů pověsili šátek, který dělal oponu a už se hrálo. Hráli jsme večer při lam- pionech a obecenstva jsme měli až nám jednou divadlo zbořilo, jak se k němu tlačilo. To už jsm-e byli ale junáky a postavili pořádné. Přijeďte se na ně podívat nebo si postavte sami svoje. Vůdce nám povídal, že ta naše vynalézavost je nejlepší skaut ská ctnost. Vzpomíná Principal. 73lnvokace dívek Lesní moudrostí. Ženě jedině jest dáno, aby živila, nosila & vychovala bytost 5 Ne- smrtelnou Duší. Bolesti, sebeobětováním a trpělivostí Mateřství, neutuchající láskou Ženství k Dětství, poznává nekonečnou lásku a milost Boha k Člověku. Kéž bych proto porozuměla svému tělu a jeho potřebám a zachovala si je čisté a silné pro veliké íysické jeho poslání. Kéž bych svou mysl si zachovala čistou & čilou k rozvoji, abych mohla rozvijeti jiné mysli, jež budou svěřeny mé péči. Kéž bych si uchovala svého ducha před nečistotou & zlem, abych mohla vésti jiné duše v plný souhlas s pravdami Života & Nesmrtelnosti. Ze Setonovy Příručky pro dívky L. M. jak žijeme. Beroun. Kmen „Děti Zixčny“ znovu každé neděle vydává se na toulky z města. Uzavřel přátelství se kmenem „Trigluvicůť Vzrostl o družinu Broučků, již vede Janík. ' ll ořovicích mají velmi pěkné společně besedy. Dívky vyšívají & vážou knihy, hoši dělají knihovničku. lidčlztli model Smetanova po- mníku. . V Suchomastech vznikl nový kmen ,Triglavici'k který v zku- šební době dvou měsíců se osvědčil i byl doporučen Obci k přijetí. „Včeličky“ skládají tanečky zi „anrnni“ malují vajíčka. Družina Medvčdů v KlatoveCh posílá pozdrav pražským braťrum. Každý týden konají besedu v nedalekém lese „Na Hůrce“. 'yřezali si z kůry pochvy na nože & zachránili tři břízy, které temnější obyvatelé nzwrtávají pro vytékající mízu. Navštívili slovanské mohyly v lese Huzínč Zl pokoušejí se o sbírku listů listnatých stromů. Dobrý lov! Kmen Hiawatha v Písku přihlásil se nám dvěma pěknými výrobky: krabicí pletenou z lýka & zákonem vypalovaným do dřeva. Pěkně pracují sdružinou Medvčdů a Šedých Vlků. Uradili se jak přijímat nové členy a žádají na nich průkaz mlčelivosti, znalosíi lesních stromu, města, 4 souhvězdí, vyprávění atd. Laskavostí pp. dra Taubera & jeho paní získali klubovnu, kdež mají též dílny. Na schůzkách probrali „Ligu L. M.“, zákon, znakomluvu, obrázkové písmo, Morseovu abecedu, zdravotnichí, první pomog & j. Pracují s nadšením a ač nejsou unás dlouho, vykonali spoustu práce. Dobrý vítr po vašich stopách! Družina Ohně v Kolíně s chutí podniká vycházky do okolí, všímají si přírody a každý se samozřejmou ochotou chápe se funkce, kterou mu uložila družina. Doma pracují řemeslně. Do Ligy L. M. byli přijati bratři zBerouna (Broučci), Bystré u Semil, Klatov (Medvědi), Náchoda (Skaláci), Písku (druž. Hiawathy :|, Šedí Vlci), Ústí n. ()rl. (Děti lesů). Stráž utvořena v Kutné Hoře. — Družina, která, získá aspoň jedno orlí péro, může se hlásiti. o odznaky Ligy. Každá družina musí zaplatiti zápisné 5.v Kč na rok, jinak nebude přijata. 74""š'žířf" "."—5 OBSAH: (Římská číslice značí obálku toho čísla, arabská stránku textu.) Básně. ]. Volke r, Žák Vypravování. Gould, Pozorovatel . Lída Durdíková, ]ambova smrt F. Kupka, Cvrní, cvrní, cvrní Prokop Koudela Hrdina lr. Kupka, Po st0pě je h- S en- N o h- W 0 h 5, Jak Irokezové vzdávají díky Lesní Moudrost (podstata a smysl): M. Seifert, Liga Lesní Moudrosti . E. Th. Seton, Ideál Ligy lesní Moudrosti E. Th. Seton, Domácnost . . M. Seifert, Poselství jara T. B., Orlí péro symbolem Seton Invokace dívek lesní moudrosti M. Seifert, Nase kredo Kmenová výchova: Indiánské tance . . . . Poselství náčelníkovo (jak začít s družinou) T. B., Orlí péra v městě T. B., Orlí péra v přírodě T. E., Lesní. jméno F. Kupka Slunovrat M Se iíert Slavnost probuzení . Poselství náčelníkovo (pokyny k táboření) E Th. Seton, Umění tábořiti ]. Hargrave, Vudce Morální úvahy: Gamma: O dvojím hrdinství G a m m a, Přesvědčení E. Th. Seton, Cena práce Strana 20 18 30 32

,I

72Studium přírody Gilbert hite, Poslové zimy (kvíČaly 3 E. Th. Seton, Hvězdář 31 „ Příběh králíka . . . 34 Smrkový strom . . . . . 53 V. ]edlička, Stárnutí rostlin . . . . 36, 52 M. Seite r t, Lesní věda v podzimku . 4 „ „ ,. v zimě . . . _ 21 „ ' „ na ]aře . . 43, 48 „ O modré poct) v podzimku . . . 11 T. B., Orlí péra V městě . . . . . . 23 T. B., Orlí pera v příiodě . . . . . . 63 Co robit? T. B Vánoční hračky . . . . () M. Seifert Co budeme robit na podzim . . . 11 T. B Orlí péra V městě . . . . . . 23 E. 'l li. Seton, Nůž a sekera. . _ . . 12, 38 Tělesná cvičení, hry a tance: Indiánské tance , . . . . . . 6 Křepké tělo . . . . . . . IO Orlí péra V městě . . . . . . . 3 Knihy: Doporučeny na str. . . . . . 13, 38, 56 Světové hnutí L. L. M.: M. Seifert U Bílé Lišky . . . . . . 7 Z dopisu E. T.h Setona . . . . . . 56 L. Í. za hranicemi . . . . . . . I. Z dopisu Bílé Lišky . . . . . . . II. Ze života Čsl. L. L. M.: Liga Lesní Moudrosti . . . . . . I Kroj . . . . . . . .'. . 55 Výročný sněm . . . . . . . 57 Naše tábory . . . . . . . 14, 39 jak žijeme . . _ . . . 16, 39, 59 Poslání Vatry . . . . . . .III. Z náčelnictva . . . . .I, II, III, IV Skola Lesní Moudrosti . . . . . . .lV Kmhtaskarwa Ad. Novotny zhotovuje veškeré druhy tiskopisů vkusně v čase co možno nejkratším za ceny levné

.? u \? _ u W .!

Zizkov, avova ul. 3! Za řadíte do svých knihoven: Spisy tělovýchovné:

Camp: Sportovní training. . . . . . . . . . . . . . .Kč 18'“ Macfaden: Dokonalá Zdravověda . . . . . . . . . . . . ,. 160'; Macfaden: Svrchovaná životní sila . . . . . . . . . . . „ 25“— Simon: Tělesná dokonalost . . . . . . . . . . . . . . „ 18.— Svozil: Dechová cvičení . . . . . . . . . . . . . . . „ 4'50 Svozil: Domácí tělocvik . , . . . . . . . . . . . . . „ 6—— Knihy životní moudrosti a úspěchu:

Coué: K vítězství nad sebou pomoci vědomé autosugesce . . Kč 9'80 Berck-Gerling: Umění správně mysliti . . . . . . . . . . „ 25'—— Legaren: Sila podvědomí (Tajemství úspěchu) . . . . . . . „ 25" — LoveltUměni žití . . . . . . . . _ . . . . . . . . . „ 2'— Marden: Dílo život mistrovské . . . . . . . . . . . . „ 16'-— Maiden: Splnění všech přání . . . . . . . . . . . . . . „ 22'50 Rado: Duševní překážky . . . . . . . . v . . . . . . „ 25'-— Simsa: Základy životní moudrosti . . . . . . . . . . . . „ 25“—

Trine: Co hledá celý svět — čili: Hlavni zákon pravého života, pravé velikosti, moci a štěstí . . . . . . . . . . . . „ 18" . MASARYKÚVSBORNÍK časopis pro studium života a díla T. G. Masaryka. —— Vychází 4krát do roka. Prvé Číslo již vyšlo. Kč 12'—.

Tyto knihy, jakož i veškerou literaturu zasílá na objednávku líllil'llítlí)ect\*í 21 mlzlltladatelství 9 , I) 14 t\ M _! A 6 6 1)1'z;11121 II., Jočllz'l talioe číslo ÉŠQ. ___—M

. v ' I . ' v v \! Rukavice KDZQHE ! lllllllllle. puncothy ll llUllllZlil) dodá vám nejlevněji

V UV 'W 0 V ' ] Dl'lllllllů l'llllllllltlllllll, Pl'llllll l.. RĚUlllllClll l . Našim junákům a odběratelům „Vatry“ 10% slevy! 1. v. Hanstein:

v , v O R I S M“ I N K U “_

Kvetoucí říše Inků zničila španělská loupeživost před 400 lety tak dokonale, že teprve nyní, kdy podařilo se rozluštiti jejich pro- vázkové písmo a doplniti tak kusé zprávy misionářů, vyvstává před námi jejich kulturní a umělecká úroveň a nejpodivuhodnější státní zřízení „ monarchie na základech komunistických. Spis je novým dokladem o duševní vyspělosti Indiánů a o jejich svéráznosti, tak odlišné od bílého plemene.

Tato populárně psaná kniha zajímavě líčí život, zvyky, mravy. , umění, náboženství a státní zřízení Indiánů—Inků; dobytí a zničení slavné jejich říše Španěly.

Stran 188 a 8 celostranných illustrací na křídovém papíře.

' Cena Kč 12'——, postou Kč 1250. .

Zasílá proti obnosu předem neb dobírkou Nakladatelství I?. S\7()B()1)A Nusle č. 446. Všem ju nákům d oporučujeme: %

john Hargrave:

Zvláštní, autorem upravené československé vydání. *

Přeložili: prot. Miloš Seifert a Jar. Nauman. 104 strany Kč 13—50.

0 Hargraveovi není nutno se šířiti. Význam jeho je všem junákům znám, jeho „Listy z wigwamu“ jsou povzbuzenímkživotu, ná- vodem ku práci a veselení se, novým programem pro život v táboře „jsou psány pro chlapce, ale i dospělý tábornik najde v nich plno námětů pro tá— borový život: jak si poslavíti Wigwam, jak si zaříditi lesní soustruh, kovárnu vlese, jak tančití, jak psáti kroniku tábora a hlavně: co možno životem v táboře získati na zdraví —— to vše sdělují jeho „Listy z wigwamu“ p r 0 st ě, přístupně a zajímavě a doprovázejí více jak 100 vy- obrazeními

V nejbližší době vydáme od téhož autora: - „Civilisace se řítí“ a „Kmenová výchova hochů“ \: GI" tiskové a nakladatelské družstvo českosl. legionářů, , v Praze Il., Vojtěšská 14. 2 ,ánů atd.? Mistrovství v odborech lesní moudrosti dosáhnouti není maličkost, ale dá každému více než školní učení z knih za celý rok.

Všichni junáci v táboře budou se moci zúčastniti závodění o Velkou Táborovou Cenu — kyj Velkého Táborníka — která udělena bude tomu, kdo z dosažitelného množství „orlích per“ neb bodů, dosáhne jich 90%.

Abyste se měli na co těšit, junáci, prozradím vám ještě trochu, co se budeme učit: plovat, stavět pltě, házet diskem a koulí, házet oštěpem, hrát mnoho skautských her a národních her, tančit divošské tance a kozáčka, rozdělávat oheň křesáním a třením, vázat uzly, diamantový uzel, sluneční hodiny správně udělat, měřit zeměpisnou šířku, dělat skautské značky, péci indiánský chléb, vařit bez hrnců, dělat luky a šípy, postavit indiánskou postel, vyrábět rohožky, postavit parní tureckou lázeň, modelovat indiánské hrníčky, vyrábět „mátohy“ z lesního materiálu atd.

Nezapomněli jste odpovědět na dotazy v 3. čísle Vatry?

Do konce června pamatujte na toto:

1. Oznamte nám, kdo se súčastní.

2. Kolik hlásí orlích per? Pošlete je všechna (osvědčená) k revisi.

3. Které nářadí a táborové potřeby (kromě osobních) vezme ssebou (kotle, míče atd.)?

4. Pošlete všechny plachty, jež máte, do konce června do Prahy do Skautského domova, abychom mohli zříditi tábor předem.

5. Zašlete předem 50 Kč pokladníkovi s poznámkou: na tábor.

Během školy L. M. je nepřípustno, aby naši junáci tábořili někde - jinde a je povinností jejich solidarity, aby zapůjčili všechny plachty do tábora, i když se súčastnit nemohou. Stejně kotle, tělocvičné potřeby a pod.

O všech podrobnostech, zejména o osobní výzbroji, psal vám Hlasatel. Nezapomeňte vzíti ssebou několik pěkných zápisníku a náčrtníků s kreslícími potřebami.

A ještě něco: chceme, aby tento tábor celé Ligy byl výrazem Lesní Moudrosti. I formálně chceme svůj smysl pro krásu a svoje cítění s Přírodou vyjádřiti. Budeme-li míti krásně vyřezaný totemový kůl a krásně vymalovaná sedadla, tím spíše my sami musíme svým úborem projevit úctu k tělu a jeho kráse, jako části Přírody. Poněvadž chceme v táboře být polonazí, jak jen bude možno, potřebujeme táborový úbor a tím nemohou být plavky, tak nevkusná věc měšťácká, zahalující nahotu, nýbrž indiánská zástěrka nebo něco podobného, co zdobí a krášlí. Bylo o tom psáno v 10. čísle 1. roč. „Vatry“. Ke sněmování musíme letos míti všechni „obřadní roucha“ (Vatra II. roč., 2. čís.), abychom slavnostní ráz sněmu ukázali i svým oděvem. Květiny a stromy mají nádherná roucha a milují barvy, jak by si jich neměl přáti a je milovati člověk?

Z náčelnictva Ligy Lesní Moudrosti.

Jelikož uplynuly 4 neděle od zadání nových stanov, ve kterých jsme změnili jméno Zálesácké Ligy na Ligu Lesní Moudrosti, upozorňujeme, že užívání názvu „Zálesácké Ligy“ je pro nás nepřípustné a není s naší organisací nic společného. Kmeny, které mají stará razítka, musejí si opatřit nová, (Též slova „zálesák“ a „zálesáctví“ ve smyslu woodcraft se nemůže užívati.)

„Hlasatele“ je povinen každý vůdce neb náčelník přečísti všem bratrům a sestrám (bez rozdílu věku). Kde se tak neděje, oznamte nám to junáci sami.

Kdo nevyplnil dosud statistické archy družiny a kmene, učiň tak ještě před tábořením. Nemáte-li tiskopisů, pište jednateli! Vyřiďte ihned a neodkládejte!

Vyrovnejte dluhy za tiskopisy a Vatru!

Koupili jsme 100 výtisků Krchovy „Zlaté brány I. roč.“ a budeme je prodávati po Kč 15.—, poštou Kč 16,—. „Zlatá brána“ Krchova bude jednou hledanou a vzácnou knihou. Nikomu nepodařilo se ještě u nás sestaviti krásnější časopis pro děti. Není to jen čtení, je tu mnoho povzbuzení k životu a práci, časopis dává nesmírně mnoho látky probesídky a proto těm vůdcům, kteří pracují s junáky dětského věku, jest pomůckou neocenitelnou. Neopomeňte si objednati, pokud zásoba stačí. Každá družina by měla míti jeden výtisk ve své knihovně!

„Vatra lesní moudrosti” dokončuje svůj druhý ročník. Žel, museli jsme letos omeziti rozsah ku velké škodě časopisu. Je to smutný fakt, že tomu junáci naši dopustili. Máme na 1000 členů a ti si nedovedou vydržeti svůj časopis? Víme, že je mnoho našich junáků, kteří poctivě časopis platí a že je i mnoho těch, kteří jej sice neplatí a přece jej mají rádi a dle něho pracují — ale zájem a láska těchto není dosti hluboká. Máte-li rádi Setona, jste-li mu vděčni za vše, co vám napsal, vážíte-li si lesní moudrosti a pochopili-li jste ji, přilnuli-li jste k Čsl. Lize L. M. a uznáváte ji — musíte všichni si podat ruce a spojit se s náčelnictvem pro příští rok za heslem: Vatra jako měsíčník! Předplaťte a hlaste se co odběratelé nového ročníku již nyní. (Předplatné 20 Kč na rok, Kč 10 na půl roku.)

Nejen Vatru, ale i Knihovnu Lesní Moudrosti musíme míti svou. Upisujte na tiskový fond, jakmile vám zbude nějaká korunka! Nezapomeňte na to o prázdninách.

---

Československá Liga Lesní Moudrosti. (The Woodcraft League of Czechoslovakia)

[[Miloš Seifert - Woowotanna|Miloš Seifert, náčelník, t. č. Sušice.

Frant. Kupka, místonáčelník, Praha-VII., 1274 (Legie Malých).

Prokop Koudela, tajemník, Beroun I.-69.

Míla Vavrda, jednatel, Praha-Žižkov, Karlova 27.

Jos. Fišer, pokladník, Praha-Žižkov, Lipanská 4.

Miloš Seifert, president and chief — Sušice.

Frt. Kupka, vicepresident — Praha-VII., Plynárenská 1274.

Míla Vavrda, secretary „ Praha-Žižkov, Karlova 27.

Jos. Fišer, treasurer — Praha-Žižkov, Lipanská 4.

Táborové číslo (4).

Obsah: M. Seifert: Poselství náčelníkovo. — Gamma: Přesvědčení. — T. B.: Orlí péra v přírodě. — E. Th. Seton: Umění tábořiti. — Gamma: O dvojím hrdinství. — Jeh-sen-noh-wehs: Orlí péro symbolem. — Fr. Kupka: Po stopě.— Seton. Invokace dívek. — Jak žijeme.

Contents: M. Seifert: The message. — Gamma: The persuasinon. — T. B.: The eagle-feathers in the nature. — heroism — Jeh—saen-noh-wehs: The symbol of the-eagle-feather, — F. Kupka: On the trail. — Invocation of the girls. — How do we live.

Thecover: The school of woodcraft. — From the headquarters of The woodcraft League of Czechoslovakia.

---

Vatra Lesní Moudrosti. Časopis Čsl. Ligy Lesní Moudrosti. Vychází čtyřikrát do roka. — Předplatné Kč 10.— ročně. — Redaktor Miloš Seifert, profesor gynmasiia, t. č. V Sušici. Zodpovědný redaktor Fr. Kupka, učitel Legie Malých, Praha-VII., Plynárenská ulice 12.74. — Administrace Josef Fišer, Žižkov, Lipenská 4. Nákladem Čsl. Ligy Lesní Moudrosti. — Tiskl A. Novotný, Žižkov, Břetislavova 31.

---