Vatra r. 4 č. 4 (časopis LLM)
1)VATRA
LESNÍ MOUDROSTI
Z OBSAHU: Šedý Vlk: Brhlíci, — Jánoš: Farma na divokém západě. — Jánoš: První máj. — (C. Schmitt: Pozorování u džberu vody. — Podger: Pozorování hmyzu. — Jašoň: Kterak si vyrobím luk. Buk: Bolavý zub. — Jánoš: Duben, měsíc trávy.
ČS. LIGA LESNÍ MOUDROSTI Vychází šestkrát do roka IV. í 4.2)Poznámky. Jaro skýtá tisíc příležitostí k práci pro orlí pera. Stupnice vzestupu je stále před tebou, bratře, sestro, ale nejveseleji se ti po ní bude stoupat teď, když je vše tak milé, jásavé, teplé. Proto je Vatra 4. skoro jen pracovní, ač úvahy čistě ethické se teď zrovna vnucují a také jich silně po- třebujeme. Leč nelze na 16 stránek dáti vše. Co čekáme teď rozhodně je, že každý kmen mi napíše Vatře svůj posudek. Dosud se tak stalo na málo mistech. A to není veselé pro redaktora. Představte si, že někomu povídáte věc, o níž sz domníváte, že je důležita, že mu ji vykládáte po kolik večerů a on se ani nepohne, mlčí jako hrob. Tu se chce člověku ten hrob podmi- novat a vyhodit do povětří. Ruch, nesouhlas, odpor, námitky, upozornění, toť ovzduší, ve kterém se redaktoru daří. A proto: do zbraně, občané! Brhlící. (Vlka prosím, aby toho nečetl.) Chtěl bych, abyste této essayi věnovali veškerou svou pozornost. Ukazuje vám jasně rozdíl výchovy školské a výchovy i učby woodcrafterské. Srovnejte toto malé dílko s komposicemi středních škol. Jaké lepenice bývají ty školské projevy, jak to bývá řídké a ubohé, neživotné. Ale Vlkova essay září životem a duchem. Cítíte, jaké bohatství dává člověku pozorování přírody. Cítíte z toho reelní mladou sílu, odvahu. Vidíte názorně, jak Seton poutá chlapeckou romantiku a jakou z ní vytváří sílu! Učitelé jen to trochu hlubším rozborem článku poznají, jak wood- craft vychovává i pohlavně. Jasně, čistě se dotýká Vik těchto věcí. A jaká víra v život ze všeho pramení. Opravdu to stojí za úvahu, (Jestliže to VIk četl, řekněte mu, aby odpustil, musím na takové věci upozornit!) Vlk sám poznamenává: 1. Essay není nic konečného, nýbrž prostě část toho, co jsem dosud viděl. Nedělám za tím tečku, příštím rokem bude toho více. 2. Přírodopisy a moudré knihy vykládají mnohé věci o brhlících, které jsem já dosud neměl příležitost pozorovat. Na př.: Brhlici si dělají na zimu zásoby — neviděl jsem nikdy — a podobně. 3. Pozorování konána jsou 2 roky ve volných chvílích po školním vyučování. Nejvíce jsem použil pozoro- vání z r. 1925. — 4. Obrázky jsou jen náčrty jak byly dělány přímo v lese při pozorování. Nejsou prokreslovány, stínovány, rovněž jejich proporce nejsou upraveny jak by se musilo dít k definitivnímu obrázku. Vůbec celá věc je náčrtek. Redaktor dodává: Obrázky byly myšleny po straně textu jako má Seton, ale to ve Vatře sé nedá provést, musily být zařazeny do textu, což ovšem zrovna úpravě stránky neprospělo. (Dokončení příště,) První máj. K tomu doporučuji vůdcům číst Tolstojovu knihu: „Co máme tedy dělat?“ Některé stati znamenitě působí na poznání souvislosti lidského života a práce bez ohledu na hranice států. Ukazují také na význam pěsto- vání „osobní praktické ethiky“ — to jest význam sprošťování se v oblékání a zdobení. O tom ostatně bratr Janošík už má připraveno mnohé pro naše vůdce. Pište mu, aby mi to už poslal. Luk. Musil jsem vynechat pohádku o tom, že luk nepatří do rukou ma- lých až do 16 roků. Tyče po 15 Kč, pěkné jasanové 1'70 m dostanete v do- mově. Pište Milovi. Jen za hotové. — Prohlížel jsem luky v mnoha pražských obchodech. Zjistil jsem ceny: za jasanový luk 150 m 60—70 Kč a to jen s jedním šípem a provázkem místo tětivy. Luk klížený ze dvou tyčí stojí nej- méně 150 Kč. Jeden šíp řezaný z prkna stojí 10—25 Kč, a to poměrně krátký! Tu je možno si přivydělat. I se smrkovým lukem lze dokázat mnoho. Měsíc trávy skoro již prchl a já s Vatrou nemohl být hotov. Všechny věci dají se však pozorovat a provádět i v květnu. Příští Vatra vyjde kon- cem května. Literatura: Janda. Les, a právě vyšlá knížka, již vřele dopo- ručuji: Samostatná pozorování přírody. Úprava Vatry vyžaduje si posunutí článku až na konec, Podgerovy recepty vám srdečně doporučuji, přinesou vám mnoho ve- selých, bohatých chvil. Míla mne zásobil pěknými překlady tak, že jsem ho musil jmenovat nejvyšší druhou pravou rukou redaktorovou. Ale musím naň žalovat. Chce prchnout z jednatelství, Buďte připraveni na sněmu mu v tom za každou cenu zabránit, Já alespoň si celou práci nedovedu představit. Proto: vzhůru na Milu! Taky byste mohli přepadnout Koldu z Brouků. Ten by mohl napsat3)VATRA LESNÍ MOUDROSTI ROČNÍK IV. MĚSÍC TRÁVY ČÍSLO 4. ŠEDÝ VLK: BRHLÍCI. Essay o pOZOYIOVánÍ na Bukové hoře. Bylo už opravdu jaro: modré neb-e s bílými, lehkými mráčky & ve vzduchu chvění, tušení & rozrušení. Vi suchém, hnědém listí háj-e zamodraly se podléštkyj & na holých, hlad- kých“ větvích buků vzrušeně vykřikovali brhlíci. Voněla zeměi, voněl vzduch a ze všech stran do všech stran znělo poselství nového života, probuzení, rašení & pučení. Poslušni toho poselství počali brhlíci hledat místo pro svůj nový domov. Uprostřed bukového háje ve vysokém buku nahoře je stará dutina po datlech & ta se jim zalíbila. Dutina je veliká, ivchod do ní vedoucí, několikrát již opravovaný a rozšiřo— vaný. Hnízdíval tu datel, ale ten odstěhoval se už před několika lety do vedlejšího buku. Brhlíci vůbec jsou závislí na datlech, ač poslouží jim v nouzi ivyhn'ůá díra. Vchod byl pro brhlíký ohťoznný & bylo třeba ho zmenšit. To znamená mnoho práce, ale toho se teď brhlíci neleknou. Brhličí samička je velmi úzkostlivá o budoucí rodinu a' na, tátu sotva V něčem spol-ehne. Možná také, že to není u nich zvyk-em. A tak létala sama pěkný kousek cesty, pro trochu staviva k stromu vyvrácenčmu is kořeny. a velkým kusem země. Tam v hlíně u k'a'lužinv vybírala nejjemnější bláto. Pečlivě nakládalla si plný zobák“ této malty pro stavbu. Tak co chvíli přilétale a odlétala s náklad-em, nucena často odpočinout někde na větvi stromu. Hlinkou oblepovala otvor kolem dokola, stejnoměrně na- hoře idol-e. Pak zvenčí izevnitř zobákem přiklepnávala a u- hlazovalla —— poctivá práce. Sameček měl asi mnoho jiných starostí, ač se stavbou se mnoho nenadřel. Stále však vyvolával do toho jarního ruchu V lese své silné, veselé a vytrvalé: „tuí—tuí——tuí“ 494)nebo čada-da-da-da, které znělo jako jasná pochodlová písnička bubínku. Dovedl překřičet i sýkory. Ze samé radosti volal i v poledne, kdy bývá v lese úplné ticho a klid. Ale takhle zpívat není malá práce. K tomu ještě dvorně vyprovázel samičku k blátivé kalužince a zatím co tato vybírala stavivo, sedal na větvi vedlejšího stromu, hvízdal jí k práci a bděl nad její bezpečností. Byla-li zaměstnána u dutiny, co chvíli přilétl s nějakým dárkem — lahůdkou, kterou někde objevil. Byla to opravdu vzorná domácnost, ač byl teprve měsíc trávy a mnozí ptáci teprve hledali hnízda.
Je to asi velmi radostná vše pro ptáky, stavět hnízdo — budoucí domov a kolébku pro vajíčka. jsou při tom veselí a tak všechna ta starost veliká ani se na nich nepozná. Zatím už i buky, které se jen tak nedají vylákat se svými lístky rozvíjelv pomalu své pupeny. Bylo krásně: dny s ino— drým nebem sveselýrni mráčky, teplým sluncem jasnou zelení, vonícírn vzduchem — a V há'i volala už kukačka.
S voláním kukačky přišlo mnoho jiných ptáků, kteří teď pilně hledali byty. Brhlíkůin stala se nehoda jaká jim se konečně stává velmi často, protože začnou si upravovat dutinu kavek neb datlů. Také mají často spory ise špačky. Po dutinách na jaře je vůbec velká poptávka a o dutinu vysoko v buku lodevšak chráněnou je vždy velky zájem. Brhlíci měli již otvor na prst »“ „ kolem oblepený pevnou zdí, když se pi'ilinaly kavky, shjánějící byty. _— ' Co platno, marná obrana, nebylo možno ješte nezazděnou dutinu za- chránit. Kzavky jsou na brhlíky přece .. , F“— jen velcí pztáci. Mohou se jim ubrá-
% nit? Klavky pak hnízdo obsadily.
“ / / A tak se stalo, že jednoho dne
potulovali se z večera brhlíci smutně
W/ pokrajern háje, hledajíce nový do- m>0v. // Prohlédli kdejakou dutinu, nic.
„' Zastavili se u tyčkovíny na buku
s dutinou prohledli ji, ale byla to
dutina kavek Putovali dále až do-
2! stali se konečně na starý buk u mlá— zíl Prohlédli starou jeho dutinu a 505)rozhodli se asi pro ni, protože usedli pak na větvi buku a od— počívali, čistili auhlazovali peří. Možná, že i'přemýšleli, jak bu- “7 de dál a co je ještě čeká. Ma- jíce nové hnízdo, zapomněli hned své nehody a byli zas do- / / /- ' , . V . / bre mysli. Asameckov1 nedalo, ; l l * aby si několikrát nezavolal spo— ; “— _) kojenou oísničku do ztichlého „ ,? ,// hláje. , // [ //// Dutina, kterou si brhlíci , 3“ ZVOllll pro nové hnízdo, byla | I ve starém, silném buku na po- ] kraji "háje u mlází s modříny i / “,.2 a břízkami. jen o několik kroků ;? dále hraničí mlází s tyčkovi— [; „ nou a za ní stojiáky a lesy se táhnou do daleka. Dutina má však také své nevýhody. je totiž nízko u země, ve Výši člověka. je už velmi stará, kdo ví koho už hostila. Vydlabal ji kdysi datel, přespával tu a po něm byla tu asi celá řada všelijakých obyvatel. Horší však ještě je, že do dutiny mim-o datlího kulatého vchodu ústí ještě jeden poněkud výše a dolů vedoucí. Nad otvorem diatlím byla totiž někým uražena větev a suk po ní zbylý později částečně vyštípnut, pak vyražen zcela. Tak vznikla kotlina, sahající až ke dřeni buku. Ta se zvětšovala a prohlubovala hnitím. Teď už je spojena menší skulinou se spodní dutinou, kdysi datlí, dnes brhličí. Už loni datlí skuliny chtěli užít brhlíci. To suk byl vyštípnut jen málo a proto brhlíci snadno zazdili vzniklý otvor. Udělali svou práci mistrovsky, neboť zídka odo- lala ráně, jíž byl suk vyražen zcela a dodnes hlásá slávu zed- nického umění brhlíků, kteří však ten buk přece jen opustili. Naši brhlíci dali se v příštích dnech hned zase s radostí do práce. Otvor po větvi zazdít nebylo brhlíkům vůbec možno a ne- bylo toho třeba, jeho dutina byla jen málo spojena s dutinou po datlech. Proto brhlíci upravili jen otvor datlí. Z velké části jej za— zdili a ponechali zcela malý otvor, kterjým Žádný větší a tím nebezpečný pták neprolezne. Nejprve samička zanesla do hnízda ně- eo suchých listů ze země, pak trhala vkoruně borovice slabou, papírovitou kůru a v zo- j! báku snášela ji do dutiny, konečně donesla » k vystlání hnízda inějaké lišejníky, které sebrala na větvích ještě nevyrazivších buků. )] Teprve potom samička létala si pro hlí- __ // nu a zdila, nalepovala a upevňovala, až byl j// zakryt hlnědou lepenicí celý otvor datlí. jen & %6)malý vchod zůstal právě uprostřed. Teď už si brhlícioddychli. By,l však už také měsíc sazenic. To už v hnízdě začala se objevovat pomalu vajíčka. Za týden byla násada. celá: šest malých vajíček, bílých, tmá- vě ki'xOpuenatých, všechna přesně stejná. A tehdy usedla. na ně samička, aby je zahřívala. , Sameček potuloval se zatím oko- lím hnízda & volál a volal z veliké rá— dosti. Chvílemi piřilét'al k hnízdu & sa- mičce v něm s nějakým dlobrgým sou- stem. Pak vysedal má větvi nad vrcho— lem ozývaje se. K večeru plak vylétli si oba na chvíli společně ven do zele- néhlo háje, ale samička brzy se vrá- cela 'k vajríčkům & sameček ji trpělivě krmil. , _; << ,' / it;—(Á, ZČU)/Í '<' A __ ).:
“www“ “
l. „““—“ ššwswif “M — % Háj zatím byl už plný svěží zeleně mladých listů a slunce si hrálo na kmenech ina zemi krásnými barvami. A v starém, rudém listí a nové, zelené trávě, hořelo již plno květů: fiáliek, lech, petrklíčů. V korunách buků volalo vytrvale kukačkqa !& ve smrkovém stojáku hrdličky. Všude bylo plno života a všude v hnízdech ptáků chystal se nový. ' i " „ ]ÁNOŠ: FARMA NA DIVOKÉM JIHOVÝCHODĚ. Slunce slavně zapadalo, nebe rudě hořelo, když „strýc Podger“ toužil odebrat se na západ, aby vynášel něco nezvyklého, ohromné do— brodružství jakés. Měl plán stát se farmářem. I vytratil se tiše z wigwamu kouřem už zčernalého, zamkl na zámek a jal se obezřele sháněti — bedničku. Džungle byla laskavá, našel ikousky skla. Prchal tedy zpět, zvedl tomaháwk a urazil jednu dlouhou postranici bedničky. Potom přibil na dno vždy vedle sebe několik malých latěk okolo čáry, vedené od nich po dlouhé postranici vzhůru, zatlouKl u dna & u hořeního kraje vždy dva hřebíčky blízko sebe. Tak d05tal oporu pro skla. Ta, přesně oříznutá, vsunul mezi hřebíčky & latky. Vyraženou postranici nahradil velkým sklem. Připevnil je též jen hřebíčky. A ted' nasypal do připravených příhrad různou zemi. Měl farmu s několika druhy polí. Velkomyslně se- ted rozhlédl po „tomto slzavém údolí“ světa a pustil se do další práce. Do každého pole nasil či zasadil jinou rostlinu ato, šlo-li to, přímo k velkému postrannímu sklu. Do jednoho pole zasadil semeno smrku,. jedle a borovice, vedle břízu, buk a j., v jiné fasole, pak vedle sebe— všechno obilí, jinam bramboru a pod. A teď bohatl každého dne. Dělal různé Vynálezy. Když fasole měla už slušný klíček a tento vyslal i vlá- skové kořínky, nezaléval horem, nýbrž zasunul opodál sukno, sáhajicí' až k vlásečnicím & sukno přečnívajícím koncem ponořil do vody. Viděl. jak kořeny cestují za vodou jako dělník za prací. Dal pod vyvinutý kořen mrkve hladký kousek mramoru a po několika nedělích jej vyndal roz— rytý. Čím? Kořínkům dával do cesty kaménky. A teď viděl, co je to národ kořínků,“ jaká to úžasná moc a síla. Vše si znamenal, kresliL 527)]ANOŠ: PRVNÍ MA). Našimvůdcům. Tento den je dnem třídění duchů. Ti, kteří odcházejí do přírody, aby tam snili o lásky čase, necítí vnitřní hluboký smysl jara, nerozumějí přírodě, jsou od ní useknuti, jsou hluší k životu. K těm junák nepatří. Patří k těm, kteří jsou toho dne na ulici a manifestují. Ti, ač mají nejméně času bezsta- rostně se toulat přírodou, nejúže jsou s ní spojeni, její rytmus se v ně prostě bezprostředně přelévá. Cítíte, že nutně, to musil být I máj den ve středu všeho zmládléh-,o zvednuvšího se života kdy člověk dělník zastavil práci a celému světu jasně řekl: „Orgíanisovanou, ukázněnou svou silou způsobím, že všichni lidé budou plnit svou první povinnost: pracovat ze všech svých sil pro rozmnožení krás života všech, že země a vše co ona poskytuje ze svých útrob ipovrchu, bude ma- jetkem všeho lidstva a že správa veškerých věcí světa bude veřejná obecnál“ ]unáka jistě naplní bezpečná důvěra v život, zamyslí-li se nad tím, jak—á Většina lidí celého světa prohlašuje se tohoto dne bojovníky za uskutečnění těchto ideí, jak jim denně slouží se samozřejmou oddaností ai za ně mře. Dnes první máje jsou však už jen měřením sil a cest, jsou jen dnem nového povzbuzení se pohledem k výši. ]unáci uvědomí si toho dne znovu nutnou, samozřejmou souvislos: junáctví a socialismu. Skutečně plné lidství, ke kte- rému junáctví ved-e, znamená mít socialistický světový názor a žít socialisticky, to jest vést své síly k nejvyšší pracovnostL & užívat jich ve prospěch obecně prospěšných věcí a zřízení. , ]unáctví hlásí se k Bakulovu principu výchovnému, jest rovněž výchovou životem a prací. Nevychovává ušima pouhým pře- častým přednášením, nýbrž přímým vsazením do středu ži- votního ruchu, kdy člověk se stane jedním z jeho činitelů a učí se, vychovává se přímým životním jednáním. Seton dovedl si pro svůj program najít mnoho situací a Věcí, jež jsou cele životně a dávají poznat život se všech stran. je lichou dom- něnka, že jednostranně zdůrazňuje přírodu. To je hluboce promyšleno a vyzkoušeno. Chlapec, děvče mají nejraději věci živé, jež mohou se všech stran prohlížet. Právě na nich vidí životní funkce skutečné do sebe zapadat, odpovídat si, pro— plétat se. Odtud je jedině správná cesta k pochopení širokého světa a těžké otázky, co je život. Seton nežádá p=0uh1é dívání se, zbožňování, tetelení se nad barvami. Žádá essaye, kresbyj skutečně živý-ch okamžiků, žádá studie celoroční ivíceleté. To je mužná stanovisko k přírodě. Seton je pam-ětliv výroku Emerson—ovat, že sbírání bobů je jen tehdy dobré, veďe- li k rozbíjení trůnů. A to je smyslem junáctví. Nevylchováme sentimentální snílky. Tvrdým životem v němž sr nejsamo' zřejmější, nejužívanější, základní věci lidského denního po- 53 _—8)hodlí hoch či dívka dobývají sami, vede k poznání záklajdů lidské existence a přirozeně k chuti isíle a — dovednosti změ—nit život k nejvyšší možné úrovni. Nejsou to jen zvířata, rostliny, co pozorujeme, ale i člověk. Právě, abych-om člověka uměli dobře se všech stran vidět, otevíráme si oči k nejjem- nějším záchvěvům “života pozorováním v přírodě. Poznáváme tam třeba, jak podnebí, potrava, nutnost určitým způsobem si ji dobývat apod. vlivy zasahují v život zvířat. Ve spletiljých poměrech lidské společnosti si zvykl člověk chodit hluše a slepě kolem nejdůležitějších věcí. A k této mrtvo'tlě mu po- máhá naše, dík ijunáctví a tedy Setonovi, už pošramocená, ale přece ještě mocná výchova ušima. Vodcrafterští vůdci nebudou tedy ani I. máje zaměstná- vat jen uši a právě zde zdůrazní, že mocnější cesta do duše jsou ruce a všechny smysly dohromady. Vodcraft znemožňuje mnohostí svých životných námětů, aby junákům dávala se hesla socialistická příliš brzy, takže v slabosti mládí musí je pak překračovat a tak si zvykat nevěřit jim. Dětem velká hesla nepatří, dělají si z nich hračku. A nemohou jinak. je to jejich nutnost. Zde chybuje vůdce. On musí dávat pozorovat skutečné jevy sociální, jež hoch, dívka jsou zrovna sto „vy- stopovat až do kořene a všech důsledků. Nesmí přijít brzy, ani pozdě, ale spíše později. Teprve má.—li hoch zásoby těchto jevů, vede vůdce k porovnávání a Vysuzování závěrů obecněj- ších. Lidé, kteří nemají vyvinutý I'YChllý postřeh a úsudek, lidé .bez věcných zkušeností, nepoznavší složitosti, barvitostli života, neznající po vnější ivnitřní tělesné a duševní stránce ani sebe, nebudou nikdy spolehliví. Vždy někde zklamou. A woodcraft chce jen lidi, na něž lze stoprocentně Spo- lehnout. Varuje se proto také planých nadšení. Žádá nadšení z dobrého, ostrého pozorování. A první máj dává příležitost k mnohým. Nutno jich plně využít. Dobře dá se mluvit se staršími o politice, jíž mnohé se uskutečňuje. Politika je nut- ností, naši dospělí woodcrafteři musí se jí zúčastnit a z'měniť ji. (Dnešní naši dospělí mají ovšem první povinnost budovat Ligu, aby co nejvíce mládeže zbavila ušaté výchovy a aby co nejdřív u starších odstranila její následky.) Mnozí musí si uvážit, že ironií, narážkami ničeho, kromě zloby, nevyvolají, že musí plně bratrským způsobem přesvědčovat na faktech. A takovým faktem je třeba dnes stávka krejčovskjých dělnic továrních, nezaměstnanost na Žírovnicku a Počátecku. (Tam vyrábějí knoflíky. Loni šla moda knoflíková, lidé se tam na- hrnuli, ted. jiná moda jim vzala práci.) Take mezinárodnosti dnešního dne nutno využít. je třeba ale na faktech, na klonkrétnu ukázat spojitost věcí a lidí po celém světě. Třeba tužky: tuha se teď k nám vozí z Ameriky, od nás zpracovaná jde zpět a teprve zas do světa. Naše sklo, minule tkaní (jehož obrázek přináším, abyste srovnali se svou prací podle minulé Vatry), bavlna & jiné věci dají “k tomu 54 >9)námětů hojnost. V kraji hovo- říme o poli, methodách jeho zúrodňování, výhodě inevýho- dě zcelování, o lese, kam až jde dřevo a pod. Náš vůdce musí ovšem využívat svého času co nejrozumněji, aby si nasbí- ral takovýchto fakt plno a u— měl na nich demonstrovat. Mu— sí si uvědomit, že ina formě jeho řeči záleží. Nesmí způso- bit, aby jeho junáci byli une- seni jen jeho nadšením, jeho rozhořčením, nýbrž aby se vě- novali věci a ne jemu. R—ozčilení vůdcovo už vůbec odvádí od skutečného pozorování. Vest k faktu, poznat občas nejdřív nejbližší okolí atak sí utvořit měřítko a oporu pro posuzo- vání ivzdálešníějších věcí, to je woodcrafterské a to vede k tomu, co řekl jednou Masaryk ke svým moravským voličům: „]ežíš jednou vyřkl, že chudá budeme mít vždycky, my socia- listé věříme, že chudobu vykořeníme.“ K této důvěře Opevněné znal.|0stí faktů |ať vede cesta začatá letošním prvním májem. c. SCHMITT: POZOROVÁNÍ u DŽBERU VODY. Přeložil Míla. Džber dešťové vody stál v naší malé zahradě. Kolik hodin ztrávil jsem nakloněn přes jeho okraj, abych pozoroval záhadné, malé třepeta- jící se bytosti! jak rychle řítily se dolů do černé hloubky, když jsem přistoupil a jak podivuhodně škubaly tělem, když po delší době přišly opět na světlo! Často jsem zmítající sebou tyčinky chytil do sklenice a běžel od Pontia k Pilátovi, k otci, učiteli, faráři: „Co by to bylo ?“ Ale nikdo nemohl desetiletému chlapci odpověděti. Konečně jsem to rozluštil sám a jsem na to ještě dnes hrdý. Byla to dvojí zvířátka. jedna byla ;mm dlouhá, vzadu o něco tenčí. Když tahle dolezla až k hoření ploše, zavěsila se téměř svisle hlavou dolů na povrchu vody a jen malá nálevka ve vodní hladině pro- zrazovala jejich přítomnost. Druhá zvířátka, o něco kratší prvých, podo— bala se malým otazníkům se silně sesílenou hlavou. Na tom seděly dvč „uši“, které držely zvířátka nad vodou. Stál jsem mnohokrát u džberu a dumal nad tajemstvím: co by to mohlo být? Až jednou jeden z těch „hlaváčů“ odhalil rni vše. Vynořil se nad vodu a zatím co jsem jej pilně pozoroval, vymrštil se do vzduchu a —— praskl po celé délce. Ta veliká, ušatá hlava se roztrhla a ukázala se malá, okřídlená bytost. Vytáhla se z obalu, zůstala delší dobu na něm seděti a když chtěla vzlétnout * lapil jsem ji. Nemohl jsem jinak. Musil jsem znát celé tajemství. Komár! První štěstí objevitele! Se svým novým poznatkem šel jsem k otci. Ten se chytil a chtěl se také přesvědčiti. Musil jsem mu přinésti do medicinální lahve s úzkým hrdlem nějaká vodní zvířátka. Ale ta byla druhého dne všechna mrtva. Nová hádanka! * Byla zvířata zadušena? Otázka přišla proto, že jsem dávno u džberu už vypozoroval, jak stoupají k povrchu hladiny nadýchat se. Ihned byla volná sklenice naplněna novým počtem hlaváčů. Vyno- řovali se a ponořovali vesele, ale žádný z nich neměl se k vyloupnutí. 5510)Ovázali jsme tedy otevřené hrdlo sklenice gázem a druhého dne spatřili' jsme několik komárů. Našli jsme po dlouhém hledání zahozený prastarý přírodopis a tam: „Podlouhlá, chlupatá zvířátka na mělkých, stojatých, ne studených vodách jsou larvy komáři a „hlaváči“ jsou pupy komáří“. Z uší „hlaváčů“ vyklubaly se na bílý den dýchací ústroje komáři. Larvy čerpaly vzduch rourkami na konci spodiny břišní, proto visely hlavou dolů na vodní hladině. ; jak bývají takové malé objevy blahodárně významny pro celý život, poznal jsem při tomto případě na sobě. Nezkusíte to také? PODGERpoZORovÁNíHMqu Je velkolepě odměněn, kdo položí se na mezi mezi obilím poblíž křovíčka. Objeví množství hmyzích bytostí. Aby je dobře poznal, vy- studuje, čím se živí a přenese je domů. Založí si insektarium, čili po našem „broukárium“. Postačí bednička, jejíž alespoň jedna postranice je nahražena sklem a vrch přetažen hustou, ale jemnou síťkou (nejlepší je mlynářské hedvábí). Snadno si uděláte oddělení menšími skly, na dno pak dále nejdříve hlínu, pak písek nebo zahradní zemi, přidáte kousek pískovce s dírkami, strouchnivělé dřevo, staré listí a pod. Zasadíme třeba vřes, břečťan, borůvčív, trávu a uděláme i rybník. Malá miska se zahrabe až po okraj do země, do ní pak vloží kaménky, vyčnívající nad hladinu. Vodu často měňte. Nejsnadněji se pozoruje chrobák. Ten si vybírá potravu podle našeho úsudku nepříliš vhodnou. Živí se trusem. Vyhrabává kolmo do země jamky dosti hluboké a do nich zatahuje potravu, již pak spotřebuje v době nepříznivé, nemůže-li na „lov“. ]e-li pěkné počasí, pokračuje v této práci, aniž by zásobu spotřeboval a tak koná nesporně práci záslužnou. Když se blíží doba kladení vajíček samička se samečkem vybudují společně zase jamku, samička uloží na její dno vajíčko, spolu ji pak zanesou potravou a upěchují. Tak je mladá larva při vylíhnutí dosta— tečně zásobena. Podobně pracuje kutilka obecná, patřící mezi blanokříklé. Snáší vajíčka do podzemních skulin, jež vyhrabává na lesních slezkách, písči— tých nebo hlinitých. Do dutinky zanáší housenky, jež chce míti čerstvé až do vylíhnutí se larvy. jak to zařídí, aby housenky se nerozkládalyj? Bodnutím do nervové soustavy ochromí housenku, takže není séhopna pohybu, načež ji odnese do skuliny. Tak jich nanosí několik. Vždy, když odlétá, zavalí otvor dutinky kaménkem. Na svých vycházkách do přírody všimli jste si zajisté na stromech listů, jež jsou trubičkovitě stočený. Původcem toho je tak zv. zobonoska, jež stáčí takto list a ukládá dovnitř vajíčko. Aby pak potrava byla ztravitelnější, musí býti list poněkud uvadlý. Tomu napomáhá tím, že nakousne stopku listu, která následkem toho uvadne. . Jiným způsobem počínají si známí lumci, kteří kladou vajíčka přímo do těla určité housenky. Když se larva vylíhne, požírá zvolna housenku. Pozoruhodné při tom je, že pomíjí hlavních orgánů, které housenka potřebuje k životu, aby nezhynula dříve, než host je do- statečně vyvinut! Znamenitě vás zaujme cvrček, ale ti se navzájem žerou. Proto pozor! Dejme mu kyprou zemi (břeh) a nasijme trávu. Ráčí k obědu mrkev a jablka a pak obráceně večeří. Do rohu mu dáme něco na skrýší: seno, mech a pod. Svižník žere mravence, rozsekané žížaly. Zrovna tak střev- lík. Larvu mravkolva si přineste také. Slunéčko sedmitečné má rádo mšice a cukrovou šťávu. Vděčná bude kudlanka nábožná. Chroust musí mít dost listí. Jeho vývoj trvá dlouho. Kobylka chce trávu, ale nepase se na ní. Zasadíte-li pampelišku do broukária a dáte nahnilé dřevo, pě- stujte plže. Někdy jim dejte itrochu vápna a krmte je listy zelí, ka- pusty, salátu. Takhle si naplníte čas nejkrásnějšími věcmi a všichni lidé, s nimiž se setkáte, poznají, že něco znáte. Budete mít na ně větší vliv. A při- dáte—li k tomu vědomé úsilí o svou mravní výši, stanete se i jejich vůdci. 56 _11)! )AšoN: KTERAK sr VYROBÍM LUK. Ustavičný boj o bytí, zápolení s tvory, předčícími silou a obrat- n-ostí prvotřídního člověka, nutily j ho, aby paži svou prodloužil ko- pím, ránu pěstí zvětšil zvednutým a hozeným kamenem, pevné sem- knutí prodloužil do dálky smyjč- kou lianového provazu a podobně. Vrcholem tohoto umění předčíti nebezpečné tvory sílou, obratno- stí a úskokem a spolu nezbytně nutným prostředkem k obživě sta- se prvotnímu člověku vynalezení šípu, oštěpu, kopí a luku. Luk se šípem, tak jako iostatní zbraně, byly více nástroji než zbraněmi„ neboť pro člověka měly především význam ten, že mu zajišťovaly do- statek potravy, potom byly to zbra- ně, sloužící k sebeobraně a ko- nečně v pozdních dobách stala se střelba z luku vhodnou příležitostí k ukázání ladn'Osti pohybů, hbito— sti, jistoty a ovládání se. Dnes prvé i druhé poslání luku a šípu stalo se nám, civilisovaným, zbytečnosti, zatím co třetí jeho poslání dává dobré momenty, jichž možno pěkně použíti ve výchově junáků lesní moudrosti a výchově vůbec. A protože chápeme hluboký význam lukostřelby, musíme se postarat, vlv— aby se rozsrrila.
Trvanlivé. a houževnatě pružně jsou luky z kmenů mladých stromků nebo z rovných větví starjých stromů. Uřízneme—li však kmen, zahubili jsm-e celý mladý, teprve se rozbíhajíoi život. Jeho zničením dostanem—e jen jednu věc. Jaká to drahá cena! Takovému lahůdkářství jsme vypověděli boj. Užíváme proto raději tyčí, nařezanýchl ze starých, vyzrálých kmenů. Strom stejně jednou padne stářím. Život už má za sebou, užil slunce, hlazení letící—ch vichrů, bzukiotu hmyzu, dával stín, byl milován pro své šumění a košatou korunu, poslal po větrné poště a po ptácích mnoho zdárných, statnjých dětí do světa a ještě dá tolik: řemeslníkům obživu při zpracovávání-' jeho dřeva na nábytek a nám ne jeden, ale spoustu luků. Dáme si z nesulo'ovatého místa starého, pěkně vyzralého kmene stromu v zimě poraženého nařezat tyče tak silné, aby, je majitel luku mohl volně obemknouti palcem a ukazovákem'. Délka jejich rovná se délce rozpiatých paží výrobcových od konců prstů levice přes prsa ke koncům prstů pravice a ještě 5712)10—20 cm. Nejlepší tyče budou ty, jež jsou vyříznuty, z místa, kde bílé krajní vrstvy přecházejí do červenavých vrstev kolem dřeni. Dřeni a jejího nejbližšího okolí neužívejte vůbec. Sta- rejte se, aby léta Vám šla rovnoběžně po celé délce tyče, aby vám někde neutekla před koncem. Tam by luk jistě praskl, Dřevo Vhodné Vám dá skoro každý strom. Dobře se zpra— covává jasan, klokoč, buk, líska, jedle ilípa, dost dobře habr, babyka, jilm, jabloň, špatně jalovec, těžce tis a dub. Kmen Želvy má slušné zkušenosti i se smrkem. Tisu, jalovce babyky. nepoužívejme jsou unás vzácné. Věnujme jim největší o— chranu a rozšiřujme je Mladý kmen či větev staršího kmene nejprve zbavíme kůry (nesmíme poškodit lýkol) a dáme schnout. To je pří- prava, ale je zcela nutná. Tvče nařezané bývají vyschlé mů- žeme je obyčejně zpwracovávati hned. Nejsou- -li, je iu nich nutno, aby vysch.ly jednomu našemu chlapci se osvědčilo tot:o mazal budoucí lučiště za dobu, kdy vysýchalo (nebo u vyschlého před zpra cováním) několikrát dobrým nevysýchavým olejem. jiný ma- zal lojem nebo neslzaným sádlem. Ale mazali po délce, nikoli na příčných kulatjých řezech. Tamtudy totiž uniká vlhkost. A již začíná vlastní zpracování. Potřebujeme k tomu poříz a dědka (bez nich to také jde), nůž, sklo nebo lasturu škeble či mořskou pěnu, skelný papír. Samorostlé tyče zpracováváme po jedné straně. Ta bude spodní vnitřní stranou luku. Na vrchní stranu jsme opatrní, abychom neporušili lýko. Ve středu luku necháme as 16—20 cm nezpracovaných. Řezané tyče mají spodní stranu tam, kde má oblouk let nejmenší oblouček. Ta strana je nejblíž jádru kmene. ]e-li tyč čtyřhranná, zaoblíme ji cel-ou a ubíráme na spodní straně stejně jako u samorostlé. Vykrajujleme souměrně po obou stranách, ale asi 5 cm na každém konci lučiště necháme toto o něco silnější. Chvíli vykrajujeme lučiště od středu na pravo, potom zase nalevo a neustále je Zkoušíme. Dbáme t-óho, abychom u samorostlých tyčí nezařízli za dužinu (jadro) její. Zkoušky děláme tím způsobem že uprostřed Opřeme tyč o koleno ohnuté nohy, rukama uchOpíme ji na koncích & ohý- báme strany zpracované k sobě. Nepatrné seřezávání tyče po stranách počínáme asi ve druhé pětině od krajů, takže střední pětina zůstane kulatá a směrem ke krajům se luk zúžuje, ale toto zúžení nesmí býti náhlé. Při tom neustále Zkoušíme pruž- nost a hloubku ohebnosti luku. Ohnem-e li jej už tak, že vzdálenost mrtve ho bodu ve středu luku od přímky spojující oba ohnuté konce (improvisované tevtivy) rovná se délce od prstů natažené levě paže k bradě přestaneme ve zpracování lučiště pořízem a opravujeme nožem. Praoovali- li jsme hned nož,em pracovali jsme hrubě a proto iv tom případě jím ted opravujeme Při tom konečky prstů hledáme nerovnosti. 5813)QQ Heš (Ho K&cczMQš [MWNjš/Ži Ideální oblouk lučištč nesmí se podobati ani pile (C). nesmí být ani příliš ostře vybrán u středu (D), ani blízko konců (E). Abychom tak řekli: křivka, jež se pohybuje mezi těmito výstřednostmi, je ideální křivkou lučiště (F). jeho prů- řez musí býti ve středu kruhový G, v ramenech sploštělá elipsa H a u kon-ců zase kruh, ale se stran smáčknutý CH. Dobré lu- čištiě, opatřené tětivou, „táhne“ (ohýbá luk) tak, že je středová vzdálenost 5 asi 12—16 cm. U dobrého napujiatiého luku nesmí tlato středová vzdálenost býti větší ani menší 12—116 cm; 8 cm je středová mire příliš malá <a 20 cm neobyčejně veliká. Když jsme lučištiě „vybreli“, namažeme je olejem nebo rybím tukem a necháme v teple nasáknout. To několikrát opakujeme a pak ještě opravíme lučištiě, škrabeme je totiž sklem nebo škeblí. Nakonec je návoskujeme včelím voskem & dáme „za- piš—ci“ do chladnoucí pece k hrnčíři nebo pekaři (ne do vel- kého žáru, vzňialo by se). Potom uděláme žlábky pro tětivu. Ty nikdy nevyřezáváme nožem, ale vypálíme žhavým hřebem na nezpracovávtané straně do podoby mezi U a V otevřením ke středu K. an0vu lučiště navoskujeme a „vypečeme“. Nyní, když lučiště vyjmeme z peci, ohladíme je jemným skelným. papírem, navoskujeme a vyleštíme plátýnkem. Od středu k jed- né straanič namotiáme provaz závity těsně k sobě asi na. 11/2 šířky dlaně ,a na něm prak máme ruku při střelbě (L). K výrobě tětivy potřebujeme lněnou nebo konOpnou přízi e včelí vosk (rozhodně ne „ševcovský“). Nařežeme třikrát po 4 (5—8) nitích, dlouhých 12/10 délky lučiště a každou na- voskujeme, ale jen jedním směrem. (Nikdy nevoskujme přílišl) Potom všechny 4 (5—8) nitě stočíme na pramen a znovu voskujeme. Tlak dostaneme tři prrlameny. Kiaždý pramen u- končíme tímto způsobem: 4 (5—8) vlákna přitáčíme jeden za druhým „asi 11/53 cm na obou koncích pramene, takže se tento zúžuje. Potom teprve všechny tři prameny a to opačně 59“14)"wc.-w „ než před tím spletem-e v tětivu, navoskujeme, leštíme a hla— díme plátýnkem, až je dokonale hladká a vláčná. Potom ji přivážreme pevně na jeden konec luku tak, jak ukazuje obrázek M, přehýbáme ji asi 10—15 cm od konce. Na druhém konci uděláme smyčku N a to tak, že luk zkusmo napneme, nyní tětivu zahnem-e a vzniklou smyčku necháme tak velkou, aby- chom j'i mohli pohodlně, navlékati a vyvliék'ati. Prameny, jimiž končí, vpletem'e do tětivy, jíž za tím účelem trochu rozmotámeu pak znovu stočíme, převoskujeme a ochranně ovineme pevnou nití, jako na obrázku L. Tak tětivu ovineme iuprostřed a zaerskujeme, abychom při nasazování šípu tětivu nepoškodili. „BHK: BOLAVÝ ZUB. Tanec kmene Stříbrné Luny. ]wkz', to Souícnlhlubťt bolení/putuje oteklětji'ká Šk kuna/mí. 1.1 3.55. €,? 8.91104112.,13.nf515_lóul8Alí—m 1211115 Buka bolí zub a kamarádi se mu ještě ironickým popěvkem vy- smívají. Nedbá toho, hledí si práce. Přichází s kotlíkem plným mléka .a vybírá. smetí. Bolest jej však náhle zachvátí. Buk vyskočí a pobíhá sem tam. Kamarádi se smějí. Buk se na ně oboří, oni ustupují, alq pak jej nutí, aby si zub vytrhl. On domluv nedbá a prchne. Řeknouý si: „je tulpas“ a radují se, že jich zuby nebolí. Než bolesti nelze snést již. „Zub musí ven!“ Proto se Buk vrátí, na zub uváže tlustý provaz, podá jej kamarádům a s lakonickou energií velí: „Tahejtel“ O; jak zub drží! Všechny tři na něm Buk utáhne. Konečně však vyletí. Nelze jej .ani najít. Osvobozený Buk však najde svého tyrana. Stojí za to. je to ohromná stolička. Všichni dají se do radostného tance. Tančí Buk a tři chlapci podle uvedené melodie. Ta zazní nejprve rychle, ale jen v nástrojích. Podruhé je výsměšně zpívána a to pomaleji. Potom se už tančí a nápěv se opakuje už jenom v nástrojích. Tempo se tu mění podle povahy děje. Změny postojů dějí se vždy jen na počátku první a druhé doby taktu. Každá nota a současně i slabika _je číslována Iaž 24, cvičí se tedy vždy jen na slabiku označenou většími číslicemi. A tak si tedy nalaďte nožičky. Nejprve jsme melodii hráli, pak zpívali, máme tedy dvě stroty již za sebou. Třetí strofa, tančí sám Buk: na slabiku 1—6 čtyřmi kroky z leva -do popředí, 7—9 čtvrtobrat vlevo, čelem k divícímu se lidu, dřep, položit kotlík; 10—12 v dřepu levou rukou do mléka, odstříknout prstem, 13—15 totéž v dřepu pravou rukou, 16—18 totéž levou, 19—21 totéž pravou, 22—24 vztyk trhavě do výponu, levou rukou uchopí tvář, pravou podepře loket levé. “ Čtvrtá strofa, tančí Buk a současně chlapci: Buk na slabiku 1—3 mírným podřepem do výponu, jeden krok do prava a ihned poskok na _předkročivší noze, 4—9 krok střídavý s poskokem na noze vykročivší (jako v kozáčku) pravá, levá, pravá, levá, stále vpřed, 10—12 totéž pravá, ale při tom obrátit čelem vzad a na 16—21 zpět týmiž kroky s poskoky, 22—23 stejně pravá, levá, 24 vlevo vbok do malého pod- řepu, pánev vysadit, mírný předklon, ruce v pěsti, od těla málo po- .zdvižené. (Buk zuří na posměváčky.) Chlapci současně tančili: 1—9 v zástupu zleva v pozadí 6 kroků, ruce vpřed, jdou tiše za Bu— kem, _10—12 každý kol své osy obrat na špičkách vpravo, levou rukou uchopit bradu, pravou podepřít loket levé, podřep' (výsměch Buk'ovi .5015)napodobením), 13—18 ruka drží bradu dál a úhyb. vlevo, vpravo, vlevo, “vpravo, 19—21 kroky vpřed: pravá, levá, 22 přednožit pravou, špička se dotýká země, 23 pravá VZad, 24 levá vzad, rozkročný podřep, ruce stranou dolů jako Buk, ale prsty široce rozevřený. Pátá strofa: Buk: 1—3 výskok, ruce hrozivě kmihnou nad hlavu, dopad do hrozivého rozkročení, vlevo, ruce se vrátí do minulé polohy, 4—21 totéž šestkrát s poskoky vpřed vlevo, 22—23 poskočit čtyřikrát na místě dokola, ruce dole, 24 rozkročný podřep, ruce zase v pěsti, stranou dole. Současně c hlapci tančili 1—2 přísunem levé výpon, paže k tělu, hlava vtažena mezi rameny, 3 úkrok vpravo, podřep, paže dolů stranou křížené přes sousedovy, prsty roztažený, 4—23 totéž co 1—3 a to sedmkrát, 24 přísunem levé stoj spatný, připažit palcem na tělo. Šestá strofa: Buk: 1—23fosmkrát totéž co V 1—3 páté strofy, avšak opačně do prava, 24 vztyk, pravá noha pozvednout, stoj na levé, levá ruka drží tvář, pravá loket levé, Buk stane v pravém rohu V popředí. Současně chlapci: 1—2 úkrokem vlevo podřep, paže dolů stranou křížem přes sousedovy, 3 přisunout pravou, výpon paže- k tělu, hlava vtažena mezi rameny, 4—23 totéž, co v 1—3 sedmkrát, 24 levá noha se pozvedne, výdrž. Sedmá strofa: Buk: 1—24 ustupuje před řadou chlapců krokem střídaným s poskokem na zakročivší noze a při tom se otáčí do leva kolem své osy vždy dvěma kroky. Neustupuje však v přímce, nýbrž v ovále vlevo, takže se při 24 dostane zase na místo, odkud vyšel. Současně chlapci: 1—3 všichni zaklesnout navzájem podpaží a krokem s poskokem na předkročivší noze vytočit řadu do prava, 4—9 tímtéž způsobem vytočit řadu nalevo (prve poskakoval pravý krajnílc na místě a pravý opisoval čtvrtkruh, teď levý poskakuje na místě a pravý opisuje čtvrtkruh. Tak řad postupuje pomalu vlevo za Bukem. Vytočený řad je vždy kolmo na opuštěné místo.) 10—15 další postup řad vytočit do prava, 16—21 vytočit do leva, 22—24 vytočit do prava. Osmá strofa: Buk: (minulá tempa byla volnější, teď zrychlit) 1—64 ustupuje 4 kroky s poskokem na zakročivší noze před levým (podle Buka) krajníkern, brání se rukama, 7—12 ráznými 4 kroky s hlučným poskokem na předkročivší noze vpřed zatlačí chlapce na ústup, 13—24 obtančí malý Ovál krokem střídaným zase s poskokem na překročivší noze a stane. před středním chlapcem. Chlapci současně: levý (podle Buka) krajník: 1—6 čtyřmi kroky s poskokem na předkročivší noze vpřed za ustupujícím Bukem, ruce střídavě krčí nad rameny skoro u obličeje tak prudce, že se mu hrozivě zatřese (druhá je zatím mírně zapažena, ale energicky napiata), 7——12 čtyřmi kroky ustoupí po— zpátku zase v řad, rukama se ted brání 13—24 totéž, co všichni chlapci. Současně s Buketm a levým (podle chlapců ovšem pravým) krajník em chlapci 1—24 hluboký dřep, ruce vpředu založeny, vý-r směšné pohupování v dřepu a otáčení trupem vlevo, vpravo. Devátá strofa: Buk: 1—24 totéž jako v osmé strofě, avšak proti střednímu & skončí proti pravému (podle sebe) krajníku. Chlapíci současně: 1—12 střední totéž, co v deváté strofě levý krajník, 13—24 to, co ostatní; ostatní 1—24 totéž, co dělali v deváté strofě. Desáté strofa: Buk: 1—24 totéž jako v osmé strofě, ale proti pravému krajníku, 13—24 uchOpí, zuřivý náhlou bolestí, tvář a dlou- hými, bláznivými skoky zmizí vlevo. Současně chlapci: pravý (podle Buka) krajník: 1—12 totéž co v osmé strofě levý krajník, 13—18 GI.16)a 19—21 a 22—24 totéž, co ostatní. Ostatní 1—18 totéž, co dělali v osmé strot'č, 19—21 třikrát společně zatleskají V dřepu, 22—24 vztyk, levou ruku v pěst a palcem přiložit k čelu, pravou rovněž v pěst, přiložit před levou malíkem ven, tří malé kruhy před čelem na znamení: „'Í'ulpasl“ Jedenáctá strofa: chlap ei sami, volnějším tempem (Buk je pryč): 1—3 v řadě vysoký kop pravou s poskokem vpřed na levé, kopl (_mrštění) levou s poskokem vpřed na pravé, 4—12 třikrát totéž, po třetí však prudký kop (mrštění) pravou (teď vyrovnat řadu), 13—24 otáčí se každý kol své osy krokem střídavým s poskokem na předkročivší noze zpět na místo, odkud vyšli. Dvanáctá strofa: chlapci sami (Buk pryč): rovněž volným tempem: 1—24 v zástup vpravo vbok, opíší ovál zase na původní místo pohyb kopem pravé s poskokem na levé, kopem levé stranou, s posko- kem na pravé atd. střídavě, ruce volně kmihají při bocích. TřináCtá strofa: B u k s e ob j eví na slabiku 16, pak 16—24 krokem do středu za klá'Lícími se chlapci. V rukou tlustý provaz, jeho konec drží v zubech. Tělo vyjadřuje nejprv odhodlání, pak resignaci, ale hned zase energické vzmužení. _, Clapci se nudí, jsou sami: 1—24 v zástupu jdou krokem, klátí se, ruce založeny na zádech, obejdou oválem na totéž místo. Při slabice 16 mají již polovičku oválu za sebou, jsou tedy k Bukovi zády. Člmáctá strofa: Buk se lekl chlapců, kteří se naň otočili, proto udělat na slabiku 1—3 úskok vzad do stoje rozkročmo, výdrž s grima- sou v obličeji, 4—6 mocně vyskočí odrazem oběma současně, ve vzduchu se otočí čelem vzad, dopadne ve stoj rozkročný, hlavu má otočenu vlevo nazad k pronásledovatelům, 7—18 čtyřikrát totéž, co 4—6, ale každý skok děje se vlevo, otočení rovněž vlevo, 19—24 se zrychlí tempo melodie a Buk jde krokem do středu za ustupujícími chlapci. —— Chlapci sou— časně 1—3 obratem v levo v řad, výpad levou vpřed, levou rukou před tváří hrozí, pravá před žaludkem vodorovně, 47—18 postupovat vpřed výpadem pravou, pak levou a stejně dál pravá. levá, prava, ruce se střídají v hrozbě, 19—24 otočit na pravé patě do leva vzad a pěti kroky na původní místo. Patnáctá & Šestháctá strofa: B 11 k opakuje strotu čtrnáctou a c hla p- ci rovněž. * ' Sedmnáctá strofa: Buk: 1—18 v pomalejším tempu 6 prvnlch výskoků jako v 14. strofě, 19—24 podá chlapcům provaz a vzepře se jejich tahu, ruce význačné gesto. —— Clapei současně: 1—18 totéž, co ve čtrnácté strofě, 19—21 každý uchopí Bukem podávaný provaz oběma rukama, pravou před levou, 22—24 zástup vzad za pravého. Osmnáctá strofa: Buk (tempo pomalé): 1—3 krok levou vpřed, tělo zaklonit, 4—6 krok pravou vpřed, tělo zaklonit, 7—9 krok levou, 10—12 krok pravou, 13—15 velký předklon, 16—18 vzpírání celým tělem, 19—21 velký předklon, 21—22 točit hlavou podle provazu. — Chlapci so u- casně' drží provaz při levém svém boku, 1—3 krok pravou vzad, 4—6 levou vzad, 7—9 pravou vzad, 10—12 levou vzad, 13—15 obrat trupem a hlavou dozadu, provaz přes ramena, táhnout, 16—18 obrat vpřed a povolit, 19—21 opět silně zatáhnout, ale bez obratu, 22—24 tři malé kroužky provazem zleva nahoru. Příště 2 obrázky a dokončení. 6217)]ÁNOŠ: DUB—EN, MĚSÍC TRÁVY. Není to náhodou nebo pouhou okrasou, že princové a hrdinové pohádek musili ke kouzelníkům do starých hájů. Je v tom hluboká pravda a matka, či mateřsky cítící babička ji takto pohádkou dávaly cítit svým dětem už v nejútlejším věku. Woodcraft je pro všechny věky a musí proto hledat nové pohádky, s touže pravdou. Kdo napíše pohádku woodcraftu, jak kdosi, načerpav sílu lesa, šel dobývat svět? Každou pěknou a originelní odmění redakce Setonovou knížkou. Pohádka však může být o různých přírodních věcech a silách. jistě chceš Vidět kouzelníka při práci zcela zblízka, chceš přímo zřít jeho tajemství. Nuže, zační v nejbližším okolí. Vrabec je ti všední už věcí, ale viděl jsi jeho hnízdo? Viděls, jakou maminkou dovede být jeho samička? Víš, že snáší 5—6 bělavých, temně skvrnitých vajíček? Teď už bude pomalu vyvádět z kulovitého hnízda, ve skulinách postave- ného. Také najdeš jeho rodinu na horních větvích stromů, ale to se staří nastěhovali do loňského hnízda opozdivších se pěnkav nebo zvonků. Mladí vrabci jsou při vyvádění docela po matce, až v září se kluci roz- pomenou na své mužství a hrdinně přebarví. Co myslíš, bydlil vrabec vždy s člověkem? A kolik asi sebere housenek? Není snad vegetariánem? Nemysli si, že je neschopen zpívat do „Radiojournalu Praha“. Dělává večer v hejnech celé koncerty. Nemysli, že je to křik, ne, to je večerní veselenice, koncertní beseda. Také snad víš, že všichni vrabci neposka- kuji, jeden jen cupitá drobnými krůčky a to je vrabec žlutokrký. ]iný vrabec je úpolník. Kde asi bydlí? Je tolik výbojný jako domácí? Vy- zkoumej a napiš. Poznáš ho podle dvou bílých pásků na křídle a černé skvrny na tvářích. Paní našeho obyčejného vrabce velmi se podobá paní zvonkovč. Ale i jinak je zvonek zařízen, aby nebyl ani vidět. je u nás dost rozšířen a přece málo znám."I'eď v době hnízdění se ještě nejsnáze prozradí. Využij toho. On se sice nekamaradí jako pěnkava, ale nebojí se. Nebude si tě vůbec všímal. Později už ho nenajdeš, ač je vždy tam, kde jsou pěnkavy. , _ ' Až najdeš pěkně navenek pavučinami ozdobené hnízdo, pozdrav slušně jeho paní, pěnkavovou. Její muž to byl, který s jinými nedavno pořádal turnaje, ale ted' jich pro otcovské starosti zanechal. Proč ty pavučiny nebo také lišejníky? Není tak hnízdo podobno kmenu? ]di se podívat. Pěnkavovic jsou na slušné lidi zvyklí a pěkně se dají po- zorovat. Třebas jsou malí, nabízejí ti orlí pero! Už jsi se zlobil zase na Italy pro hubení vlaštovek? To ti tedyl musím prozradil, že ještě před 30 lety byl u nás silně loven pro maso. Hned ho jdi vyhledal: do bukových hájů. Teď z nich zrovna odlétá do severních krajů až k polárnímu kruhu hnízdit. Přiletěl k nám v říjnu v plné parádě. Je nápadně zbarven. jak a proč? A proč od nás odlétá hnízdit jinam? je to jen tak „letní byt“ ten pobyt u nás v zimě? Co pak asi ted' dělá stehlík? V podzimu létal v hejnech po bodláčí .a teď jak by se propadl. Ale zas bodlák ti o něrr1 poví. Najdeš ho, jak obratně trhá jemná vlákénk'a na lodyze bodláku. K čemu to? Nenašel bys, jda za ním, jeho hnízdo? Učiň tak, uslyšíš, jak krásný je jeho zpěv na svobodě anikdy ho nevezmeš do klece, ač onvní snadno zvyká. I někteří jiní ptáci snadno uvyknou zajetí a docela si v něm libují. Zdá se, že příčina lidského pořekadla „Čí Chleba jídáš, toho píseň zpívej“ je hluboko vkořeněna, Přece však: řídíme se tím? K čemu je mravní síla člověkova? Není právě ona to plus ve vývoji přírody? A protože junáctví sílí a buduje svou mravní sílu, smí Vše svádět na poměry? Vzpomeneš tu jistě kanára, ale nezapomeň, že máme svobodného kanára —- zvonohlíka. Ten je od divokéhlo kanára šatem a zvyky k ne- rozeznání. Sleduj tohoto ptáka. Jsme svědky jeho stěhování, a ač totojc už skoro ukončeno, přece ještě zastihnete udivené cizince, přišlé od Stře- dozemního moře trvale se u nás usadit. Nejvíc vás na zvonohlíka upo- zorní jeho tanec v době ucházení se () samičku. Polétá na napiatých křídlech (!) a v letu zpívá. 6318)Kdo chceš zažít krásnou chvni, hledej lesního skřivana čili lin- dušku. Pobíhá na zemi při krajích pasek, ve vřesovištích suchých lesů nebo u polí při lesích. Navštívíš-li hned teď jeho stanoviště za jasné noci, odmění tě jistě. Vznáší se občas v noci do výše a zpívá, sladce zpívá. Vidíš, že ptác1 jsou jak básníci, mají—li rádi, celý svět to ví. Působí nějak láska? Nejen ptáci vám prozradí své smlouvy s kouzelníkem. Irosíliny; jsou plny jeho tajemných znaků, jež však může každý snadno číst, kdo umí srovnavat zjevy navzájem. Co myslíte, že se musilo nejdřív vyvinout u Člověka, než došel dnešního stavu duševnosti? Přečtěte si ]ensenův Ledovec, poznáte, co znamená paměť. A když už budete u inteligence:, přečtěte si Maeterlinckovu lnteligenci květin. Najdete spoustu popudů k pozorování. I taková obyčejná fasole vás zaujme. Všimli jste si, že má klouby jako člověk? Pozorujte kde a k čemu je má. Ale i kořínky rostlin pozorujte. Vytrhněte opatrně ječmen ze sypké půdy (nepřetrhat mnoho vlásečnicl) a prostrčte je těsným otvorem sukna tak, aby Sukno se zadrželo mezi kořínky a zeleným. Sukno pak na- vlhčete a celek zavěste do široké prázdné lahvičky a dejte do místa světlého, ale ne na přímé slunce. Co udělají kořeny? O kořenech mnoho ti poví pozorováni na vlastní tvé farmě. Pozoruj však také, zda důležitých kořenů lidské společnosti _ dělnictva —— nebývá zapomínáno. Musím tě též upozornitL že máš teď nejlepši příležitost získat kůru k výrobě nádobek, zhotovení lampy lovcovy. Rolf zálesák ti poradí. Můj starý známý uhlíř dělal si nádoby na sůl z březových kmenů, as 5 cm silných. Vybral místo bez suků a poblíž velkých suků oloupal ostře vyříznutý kroužek kůry; o šířku dvou svých dlaní doleji oloupal druhý ostře říznutý kroužek. Hned pak si v zemi vykopal hlubší jamku kolmých stran, dlou— hou od prstenu k prstenu. Potom nahřál místo mezi prsteny důkladně v kouři ohně (udělal „babu't), rychle položil nad jamku a silně klacek přišlápl za prsteny. Oběma dlaněma pevně stiskl nahřátou kůru a snažil se otočit ji napravo, nalevo. Když prvně cítil, že kůra trochu povoluje, stiskl lehčeji, ale začal zvolna otáčet. Nutno je obsáhnout dlaní celé místo mezi prstenci. To se dalo dělat jen v době největší mízy. Když kůra celá povolila, uřízl klacek na obou stranách a svlékl kůru a po— zvolně nechat trochu vyschnout. Hned potom uřízl z oloupinutého klacku dno, jež prostě zasunul. Víčko opatřil kůžičkou na vytahování. Já. „to tehdy nedokázal. Měl jsem slabé svaly, ale dnes bych rád měl nej» lepší nádobku z vás všech. Změříme se na sněmu! Dáš mi přisolit.> Ovšem, jistě se ti do vlastnoručně vyrobené nádobky vejde méně soli než vzduchu do tvých vlastních plic. Víš kolik vdýchneš? Změř si to. Naplň lahev se širokým hrdlem vodou úplně, přikryj papírem, obrať, ponoř do umývadla s málem vody & vytáhni papír. Hladina v umývadle stoupne vodou, jež opadla v láhvi. Pak vezmi skleněnou trubičku, kterou jsi si sám ohnul nad líhem zapáleným na lžíci či víčku krabice, nakloň trochu láhev a přidržuje ji rukou vsuň trubiěku, ale ne až do vzducho— prázdne'ho prostoru v láhvi. Potom vydechni vzduch z plic trubičkou do lahve. Poznamenej, kam až voda opadla, naplň poté znovu z umývadla vyňa- touavyprázdněnou láhev až ke znameníazměř vodu litrem. Zas se hodně úsilně nadýchni a změř znovu. Přesně to není (tlak vody a vlastně vem kovského vzduchul), ale přece něco budeš vědět o kapacitě svých plic. Srovnej výsledky s mírou objemu svého hrudníku před a po vydech- nutí a stanov po pokusech s jinými hochy pravidlo pro poznávání“ kapacity plic (množství vdechovaného vzduchu). Lepší mírou je ovšem Spirometr. ' Nepochopitelné bude žíti stále & nekonečné s ním ; ale nesmí nás to už Iekati a zahalovati. Uctou má nás to nap/ňovat! a ne prachem. B. Bjó'rson. 6419)pěkné věci. Do boje! Smělý Rys v Příbrami už taky píše a Biminij už mi něco nese. Žeň bude hojná, jen kdyby ta naše mládež nebyla tak bohabojná a psala hned o dojmu z Vatry. Bratr Picka a sestra Laštovková už taky dali svatý slib, že se zase stanou autory. Není to veselé? Bolavý zub je hrozná neřest, ale Buk z toho udělal mnohostrannou znamenitost. Tančete, nacvičte to hned. Buk to na sněmu provede, opravíte se sami, opraví vás Buk. Tance si vážím jako originelní věci vyrostlé z na- šich poměrů. Je těžko popsat takový tanec, ale imaginace vám pomůže. Ta- nec vzbudil na pražské veřejné besedě velký rozruch; musil býti opakován. Redakce vypisuje konkurs: Kdo udělá nejlepší text dalších 20 strof, dostane. Setonovu kníhu. : Ptáci v minulém čísle: Otec kos krmí své nadějné syny « dcery, Sýkora koňadra u hnízda a Mladé koňadry. Časopisy docházející redakci Vatry: Mlode žycia — Lvov; Pine Cone č. 13., čas. angl. woodraftu; Cesty a cíle, čas. Svobodného bra- trství; Havlíček, čas. Volné myšlenky čsl.; Kohoutek, čas. pro mládež komunistickou; Mazdaznau; Náš dorost, čas. DTJ; Plamen, čas. Junáků Volnosti; Pohlaví; Říše hvězd; Sbratření; Skaut Junák, čas. Svazu Skautů RČS; Skaut Průkopník, čas. Sdružení social. skautů a skautek; Sokol; Táborový zpravodaj, čas. YMCA; Tělocvičný ruch; čas. DTJ; Tělovýchova, čas. FDTJ; Volný myslitel, čas. čs. stoup. Volné Myšlenky Světové; Vůdce, orgán náčelnictva Svazu Sk. RČS; Výboj, čas, FDTj; Zahrada; Zdravý život, čas. Sdružení abstinentů socialistů RČS; Zvířena, Pojištění týká se tělesných úrazů při provozování skautingu, resp. tu- ristiky, až do výše 2500 m a sice na obnosy: Kč 5000 pro případ smrti následkem úrazu; „ 10000 pro případ trvalé invalidity následkem úrazu; „ 250 léčebných výloh v případě dočasné invalidity násl. úrazu. Prémie za každého jednotlivého člena obnáší Kč 350 ročně, včetně po- platku a kolku. Z pojištění jsou vyloučeni členové stížení nějakou tělesnou vadou. Pojistník Ligy zavazuje se oznámiti neprodleně společnosti členy, kteří vystoupili neb přistoupili. Pojistné je splatné za každého člena celo- ročně i tehdy, vystoupí-li nebo přistoupí-li během poj. roku. Indián. bojovník Věčně Zelený Strom nemůže každého z vašich zná- mých navštívit, neužívá výmyslů ďábelské civilisace asi, chodí mezi lidi jen pěšky, ale přece můžete je potěšit, jeho otevřeným pohledem, prozrazujícím sílu, odvahu, jistotu a dobrotu. Bude jistě na ně dobře působit. jeho podobenku uveřejněnou v 1. Vatře vydal kmen Táboritů ve prospěch zařízení tábora. Rozšiřujte, objednejte, kus 50 hal. Zprávy o činností odpadají pro nedostatek místa. Popis cesty ke Sněmu. Stanice dráhy buď Velím (Praha-Kolin) nebo Vel. Osek. Odtud asi 20 minut do Osečka. Pak přes vodu k tábořišti. Upo- zorňujeme, že koupání bude vyhraženo zvláštní místo a nikdo nesmí bez dovolení koupati se jinde. Rusko. Organisace Mladých Pionérů dosáhla letos 1. dubna ohromného počtu dětí 1,299.519, Jsou to děti do 14 let; „Okťabrjat“, mladších 9 let po- čítá se 100.000. Děvčat je 42"/,. Podle statistiky 4169/, jsou děti dělnické, 33:8%/, děti selské, 26'6%/, pak různým třídám. Při letních táborech jsou Mí. P. povinni věnovat asi 3 hodiny denně práci na polích, kde pomáhají sedlákům při sklizni a tím dostávají mezi sebe venkovské děti. Zpráva „Plamene“ č. 1. a č. 2. 1925 o valném sněmu S. V. v S. H. 8. neodpovídá pravdě, protože S. V. v Jugoslavii vůbec není. Sdružení slovin- ských táborníků, založené na Setonově Woodcraftu není zabarvení národně socialistického,20)PA ÁŠ Dvanáct tajemství lesa . W P o Svitek březové kůry které napsal Černy VIk (Ernest Thompson Seton) a které ukazují oestu 1x jurmácicé dolconmalosti? Obě knihy ilustrovány a ozdobeny portrétem Černého Vlka, ne- dávno vyšly v překladu M. Seiferta, který je upravil a opatřil pěk- nou životopisnou studií o autorovi. Prvá za 5, druhá za 20 Kč. Doplňte si svou junáckou knihovničku těmito knížkami: E. T. Seton: Indián. Rysy Indiánova charakteru. Přeložil Miloš Seifert. 750 Kč, váz. 20 Kč. H. L. Wilson: Pohádky rudých dětí. Přeložil Č. Kočí. 12 Kč, váz. 16:50 Kč, M. K. Juddová: Wigwam. Povidky Indiánů Sev. Ameriky. Přel. M. Reisingerová. 24 Kč, váz. 30 Kč. K. Ewald: Pohádky matky přírody. Přel. V. Valenta-Alfa. 24 Kč. W. J. Long: Stopy na severu. Přel. J. Hrůša. Dva dily 12a 15 Kč. K. Handlerová: V říši stepního vlka. Přel. P. Moudrá. 12 Kč. Všechny knížky bohatě ilustrovány. Mají být v každé kmenové a žákovské knihovně. — Objednejte prostřednictvím administrace Vatry, nebo svého knihkupce nebo přímo v nakladatelství B. KOČÍHO v Praze I., Masarykovo nábř. 14, GI = Potírejte špatné detektivky dobrými! gJ "Taj ví Ší AJOaSství ŠSÁDU jmenuje se znamenitý anglický detektivní román A. E. W. Masona, který nadobro odklidí Váš předsudek a naučí Vás rozlišovat mezi dobrými a špatnými detektivkami. - Přeložila jej E. K. Škrachová, obálku nakreslil Josef Čapek. Za 34-50 Kč. x tiskové kladatelské družstvo českoslo- | CTN TA kosonářé, Praha ll. Vojtěšeké 14, | VATRA LESNÍ MOUDROSTI. list pro československou mládež a její přátele, orgán Ligy L. M., vychází šestkát do roka. předplatné Kč 10—, jednotlivé číslo za Kč 2—. Řídí s redakčním kruhem a za redakci odpovídá Jaroslav Šimsa, Praha JI., Václavská ul. 6. Administrace: J. Fišer, Praha-Žižkov, Lipan- ská ul. 4, — Tiskem Adolfa Novotného, Žižkov, Břetislavova ulice číslo 31.
