Vatra r. 6 č. 4 (časopis LLM)

VATRA LIGY LESNÍ MOUDROSTI Vychází jako měsíčník ad Kč rso Roč. VL 1928 Číslo a. Administrace: Jan Vorel, Praha VII., V Háji 1204. — Redaktor Miloslav Vavrda, Praha XI., Karlova 27 POZDRAV Do kraje mezi les šel písničku divokou na rtech nesl poupata pozdravil, do mechu klesl ubodán paprsky větrům blíž zpívat. Na kolena klekl potichu upřímně řek: Bujný větře, Modrá obloho, Lesy, Vodo, Slunce! Celý svět se dnes smál a radost všem z očí tryskala, že tady na hoře pro lidi, pro město červený rozdýchal plamen. To nebyl bláhový barevný sen, to byla skutečnost holá a bijící, každý, kdo svoboden k horám blíž šel, náruč měl širokou a oči jiskřící. 49 Viktor Palivec.SPOLUPRÁCE DOSPĚLÝCH S MLÁDEŽÍ wu? A to je vůbec jedna z nejznamenitějších rad, kterou nám dal náš zakladatel: aby v našem hnutí spolupracovali ti, kdo už pomalu patří ke generaci otců, s těmi, kdo jsme nastoupili jako generace synů. Ale všichni junáci od šesti do šestašedesáti, nechť se podrobí těmže zákonům, zaváží týmiž ideály „pro celý život, uskutečňují téhož „„ducha dětství a míru", zvěstují ostatním poselství lesů a vod, slunce, větru o zdraví, síle, kráse, pravdivosti života v klíně přírody! Dobrá. Jenže tu jsou nějaké háčky a nebylo by juná- cké, abychom před nimi zavírali oči. Rozumí se, a nebudu o tom dlouze mluvit, že převažují dobré stránky toho zařízení. Předně dospělý junák neodejde od nás, neboť nejsme hnutím jen mládeže. Za druhé je v tom už samo sebou dáno to, čemu se říká „rodinný camping". Za třetí dospělý člověk, i když sám v sobě necítí schopností vůd- covských, může se zúčastnit života kmenového, může tu sám pro sebe najít pramének potěšení a osvěžení a čisté radosti mezi mládeží. Ale nejen to: může také prospěti, i když nevede přímo, ostatním svou radou, Životní zkušeností a rozhledem, po případě i finančně a hlavně může být oporou vůdci. A jsou ovšem i jiné přednosti tohoto styku. Ale, běda, jsou tu i stíny a není třeba ani orlího zraku ani sovího sluchu, abychom je zpozorovali. Jest opravdu plněna hlavní podmínka té spolupráce ? Totiž to, že vy dospělí budete i jako každý z těchto maličkých, že se dáte prostoupit imaginací dětskou, že nezkazíte souhru při slavných a divokých hrách a zápasech, že neporušíte důstojnost sněmovního kruhu a vážnost k obřadům, které si tato mládež zavedla? Ruku na srdce a vyznejte, kolikrát jste vnesli všednost svých kanceláří a dílen a škol do junáckého prostředí, kolikrát, třikrát běda, místo junáckého veselí, přišli jste s ponurou a vyschlou svou šablonovitostí mezi nás a s ubohými, zaprášenými vtipy z anno dazumal a se zájmy, které nepatří mezi mládež, kolikrát jen jste zpomalili náš tep svou duchovní ztrnulostí ? Ale vážnější věc jsou konflikty dospělých s vůdcem. Každý dospělý by si měl tu věc dobře promyslet. Nejde jen o vnější projevy této autority, ale spíš o vnitřní, o duchovní stránku vedení chlapců. Vůdce má vždy daleko obtíž- nější úkol, má-li se vedle mladších starat 1 o ty, kteří jsou starší než je sám. A neplatí jen o poměru dospělých k vůdci v kmeni, ale také o poměru vůdců k vůdci vedoucímu Ligu celou, aby si dvakrát rozmysleli námitku, jíž zesla- bují autoritu vůdcovu. Není vedení bez autority; to neznamená slepé autori- tářství. Ostatně, kdo chceš pochopit, pochopíš! Nejvážnější však, a proto jsem sáhl po péru, je toto: pozoroval jsem, jak si příliš rychle navykají chlapci na to, že odpovědné úkoly připadají starším. To by nemělo být. Rozumně pochopená samospráva kmenová je něco, nač byste měli být hrdi. I skromný mladík, který se nepřeceňuje, měl by se ochotně 50a hrdě chopit nabídnutých důstojností kmenového hodnostáře a plnit své povinnosti. Každý pořádný junák musí mít tajnou ctižádost, že také on jednou vezme si své okolí na svědomí a povede je a bude mu sloužit, tak jako kdysi jemu bylo poslouženo. Haló, toto není kárání. To jen tak. Věřím, že to, o čem jsem mluvil, dá se při dobré vůli snadno napravit. Obtíže jsou k tomu, abychom je překonávali a rozptylovali. Co se však nepře- koná a co se nerozptýlí, je základní poměr k mládeži: nevěří-li kdo v generaci, která nyní přichází, aby převzala vládu světa do svých rukou a aby zlepšila a zlidštila tento svět, ten vnáší zmatek do mládeže a zeslabuje vůdce mládeže. Ale kdo sám věří, že i dnešní mládež přes své nedostatky má dobré jádro a sleduje své ideály a kdo ji vidí v správném světle, kdo je a chce být pravým přítelem nového pokolení, ten by neměl otálet a měl by si hned najít své místo mezi námi. Jar. Šimsa (Sůva). O LÁSCE K PŘÍRODĚ Mnoho lidí říká, že „„milují přírodu"". "To znamená, že jsou nakloněni, dáti s1 líbit tu a tam její půvaby, které se samy nabízejí. Vycházejí ven a radují se kráse země, rozšlapávají louky a otrhávají nakonec množství květů a větví, aby je hned zas pohodili anebo se doma dívali, jak pomalu vadnou. Tak milují přírodu. Vzpomínají si na tuto lásku v neděli, když je krásné počasí, a jsou potom dojati svým vlastním dobrým srdcem. Vždyť by toho všeho ani ne- potřebovali, neboť „„člověk jest korunou přírody". Ach, ano, korunou! Ale já jsem vždy hleděl žádostivěji do nitra věcí. Naslouchal jsem, jak vítr hučí v mnoha tóninách korunami stromů, naslouchal jsem, jak potoky zurčí úžlabinami a jak se tiché, jemné proudy valí rovinou; věděl jsem, že tyto zvuky jsou řečí boží a že by to bylo opětným nalezením ráje, kdyby bylo možno, naučit se této tajemné, překrásné řeči. Knihy o tom mluví málo, toliko v bibli jest podivuhodné slovo ,;0 nevýslovném vzdýchání" přírody. Ale já tušil, že ve všech dobách lidé stejně jako dnes já, uchvácení touto záhadou, opouštěli svá zaměstnání a vyhledávali samoty, aby mohli naslou- chat písni tvoření, pozorovat tažení oblaků a rozprostírat v bezútěšné touze, v modlitbě, ruce k Věčnému. To byli poustevníci, kajícníci, svatí... Nyní jsem začínal přírodu osobně milovat, naslouchat jí jako nějakému soudruhu a společníku na cestě, který hovoří cizí řečí. Moje ucho a oko se zbystřilo, naučil jsem se vystihovat jemné tóniny a rozdíly, a pojal jsem touhu, uslyšet tlukot srdce všeho života stále blíž a zřetelněji, a snad jednou mu porozumět a snad jednou se stát účastným toho daru, abych mu dal výraz slovy básnickými tak, aby se k němu přiblížili i jiní a aby s lepším porozumě- ním navštěvovali prameny všeho zotavení, očisty a dětství... Z románu Petr Camenzind. : Hermann Hesse. 5IUČITEL BAKULE MEZI DĚTMI Jak probudím v dětech pro takové chápání a chutnání přírody smysl? Na to není formulky — jako jí není pro individualistní žití. Metoda 1 výsledky jsou tu závislé jen na individualitě učitelově. Moje chování se v přírodě — jak je děti na mně vidí při našich toulkách — otvírá jejich duši krásám přírody. Najdou mě, jak zastaviv se, se zálibou hledím na hru studených svitů, které lesklý kotouč měsíce rozhodil po vlnkách — lehkých obláčků — zahledí se také, a už lije se v žíznivé jejich oči barevné kouzlo pohádkové nálady měsíční; pozoruji, jak s žízní požitkáře zachycují prvky lesních zvuků, jež na konec zkolébají mě slastnou svou symfonií — a už nutí své ucho, aby také ono hledalo a přinášelo, co vnímavou duši příjemně zladí. Netajím se zvláštní intimní láskou k některým předmětům okolí a způso- buji tak, že v krátku i mí chovanci se zamilovávají — ten melancholik je milencem obrovského, deštěm rozedraného pískovcového balvanu, který, zřítiv se s vysoké kupy skal, kostře podoben leží „„čekaje soudného dne" v tichém klínu lesního údolíčka; jiný, romantik, zná a navštěvuje všechna místa horských srázů, kde jaký potok divokými skoky vrhá se s výše proti tvrdým čelům balvanů. A mají stromky své milence mezi svými dětmi a mají je stráně, vršky. Stáváme se někdy sdílnými a svěřujeme se navzájem s předměty svých lásek i obsahem svých citů. Cvrček mluví o tom ve své práci „Po letech": „Slunný den vyláká nás ven. Pan učitel provádí nás milými zákoutími v okolí, šplhá s námi na „rozhledny“, představuje nám své břízky... V hlubokém zdkoutí usedáme. Pan učitel vypravuje nám, co nového bozoroval u. broučků, mušek, ptáčků, co k němu šeptaly háje a bublaly potůčky. My mu oplácíme. Konečně oddáváme se požitku přemýšlivého mlčení, ticha... Není mi nic tak snadného jako naučit děti zajímat se a těšit z živé přírody. — Jdeme po lesní stezce. „Dobrý den," řeknu zdvořile s úklonou k hlemýždi, který leze napříč pěšinky. „Daleko, že račte tak pospíchat ?"' „Furiant ani neodpoví," pokrčí Madla nosem a děti už staví se a sklánějí nad „„nezdvo- řilým“ břichonožcem. „,Však je to boháč, podívejte se, stříbro za ním zůstává, ukazuje Tonča. „„Slintal je, ne boháč, docela obyčejný slintal,"' pošklebuje se Cvrček". „„Kdož ví, jak je pro něj významné slintat,"* poznamenám a Frantík Můillerů hned s vážnou tváří doplňuje: „Snad je to jeho životní úkol" — — A už táboří v kruhu kolem šneka, děláme s ním experimenty, obšťastňujeme ho jménem, které ukládají mi děti ozdobnými literami na jeho „„chalupu" ; někdo vzpomene šnekovy ženy, proti čemuž Nácík neústupně tvrdí, že „Šnek Frantík" je starý mládenec, to vyprovokuje zas jiné k velmi odvážným domyslům o životních osudech hlemýžďových, hovoří se vážně i s humorem, až soumrak nás přiměje pomýšlet na domov. 52Rozsévačovo díloJeště jednu konkretní ukázku z mého života s dětmi, která líčí náš poměr iírodě, Je to úryvek z práce Frantíka Můllera ,,U pana učitele": . . . Do pokoje vklouzl Corčíček. Malá jeho postava oděna byla bílým kabátem, vlasy sčesány měl na jednu stranu, v ruce mačkal čepici. Pousmál se na nás, ale hned oko jeho pohaslo, zvlhlo a rychle odvrátilo se od nás. Bylo divné ticho. Cvrček přešlapoval, prohlížel zhruba hromady knih a několikrát smutně zadíval se na pana učitele. Ten tázavým zrakem ho sledoval. Cvrček přišel ke mně, podíval se do knihy a hned byl zase u druhého konce stolu *.. Konečně pohlédnuv plaše po panu učiteloví : „Naši břízku zvrátili.. " vyhrkl a nemohl dál. Obrátil se stranou, aby sňal slézající slzu. Pana učitele bodlo u srdce. Oči se mu zakalily. Přísně pohlédl oknem na stranu, kde břízka tak dlouho žila. Vzpomíná na její krásné tělo, na dojmy, kterými na ně působila. fak asi zemřela? — Představuje si, kterak do jejího rovného mladého těla zakousává se ničící ocel, jak zdravé piliny smutně odskakují od své matičky, jak náhle naklání svou kadeřavou hlavičku ta kráska okolí a — padá. Tak přemýšlel dlouho a nám také ponechával díl smutného osudu. Po tiché chotli chraptivě pravil: „Zase mám den zkažený" a zamračen odvrátil se od nás. Dlouho zas nepromluvil. Mý také mlčky přemýšleli. Konečně pan učitel obrátil se R nám. „Byla královnou svého okolí. Tak pyšně vypínala své krásné mladé tělo. V zimě, když stříbrolesklá její korunka ozářená chladným sluncem zlehka vlnila se od slabého větru, vzpomínáte, jak usmívala se s tisíci démantovými očky do mrtvého zapadlého kraje. — To byla naše břízka! A oni ji zvrátili. — Zítra už se nebudeme po ní ohlížet a mkdy už! ?? Přestal a zčervenal v celém obličeji. V nás vzbudil se také vztek, teprv za dlouhou chvíli přešel v mlčelivý smutek. Toho dne už jsme nemohli nic dělat. Zvedli jsme se. Pan učitel smutně potřásl nám rukou a my odešli... A abych už byl úplný v stručném svém sdělení, jak učím děti znát a milovat přírodu, kterak v ní vyhledáváme, co hoví našemu uměleckému cítění i nutí nás vyjadřovat rozechvělé naše nitro, povím ještě, že mám při tom pomocníky v dílech literárních umělců. Ukazuji na nich konkretními případy, jak zraková schopnost umělcova je pronikavá, postřehujíc vše intensivněji a umějíc vy- hledávati, co tisícům zůstává skryto, kterak jeho duše dovede jemně a silně cítit krásu a život přírody a jak obsah svého nitra umí vyjadřovat. To v dětech probouzí touhu být podobnými a impulsuje k pokusům po- vědět, co v nich se děje. Uč. Bakule. (Po prvé otištěno ve Sborníku Ú. s. u. j.r. T907.) 54

TŘI DNY SE SETONEM

Před lety, kdy jsem četl první knihy Setonovy, stal jsem se vyznavačem jeho myšlenky — nikdy jsem však nevěděl, že budu moci stisknouti ruku toho, jenž mně a statisícům jiných ukázal moudrost lesa a taje života v přírodě.

A tak, když jsem se přibližoval k jeho obydlí, kráčel lesy, kde nad hlavou nesly se jako na pozdrav divoké kachny a zněl zpěv kosů — tlouklo mi srdce prudčeji a jaksi radostněji; Setona jsem nezastihl v jeho obydlí, ale přímo u táborového ohně.

Vyprávěl právě povídky hochům odkudsi z Jersey; drobný déšť padal na kraj a dubnový vítr nebyl právě nejteplejší, ale všichni, mladí i staří, lpěli jsme na ústech, pohybech a osobě vyprávěče. Poslouchat od Setona povídku, je skutečně ji prožívat — líčí její obsah slovy, pohyby, mimikou, zkušeností a obrazotvorností — mistr vyprávěč ve svém živlu, pedagog, znající psychologii mládí a vnímavost duše, moralista tvořící charaktery a dávající osvěžení dětem těch, kteří ovládli zemi rudého muže, jehož si Seton vyvolil za svůj vzor života v přírodě …

Když mi byl představen, tiskl mi ruku srdečně a hned vyprávěl o svých stycích s Československem a představiteli woodcrafterského hnutí; ve svém domově mi pak ukazoval obrázky, české překlady svých spisů a dary od českých a slovenských chlapců. Všeho si pečlivě váží a nesmírně si na své známosti s námi zakládá. Byl potěšen, když jsem mu sdělil, že jeho spisy pomohly nesmírně nám všem, kdož milujeme přírodu a zaujaly velkou část mládeže pro myšlenku pravého života v přírodě.

Denně jsem od něho získával nové věci; buď při prohlížení jeho musea, neb v rozpravě s ním, v putování po lesích, při lovu potopených loděk a zachraňování tonoucích hnízd, při dělání šípů a j. zálesáckých věcí.

Jeho „indiánská vesnice" stojí na místě, kde před staletími bylo tábořiště Pequotů; jeho táborový oheň stojí přímo tam, kde velký sachem a sagamoři Mohykánů sedávali kol „Ohně Velké Rady” a kde s bolestí viděli, jak „bílý muž” kus po kuse zabral jejich půdu a zavedl podivný život v místa, kde kdysi byla jejich loviště. Dnes jsou jejich cedrové, sosnové a březové háje stejně divoké, ale neslouží vždy zdraví a osvěžení, často jsou jen hrobem plechových krabic a starých automobilů.

Seton má rozdílné lesy od všech amerických; nestrpí, aby tam někdo odhazoval papírů, neb jiné neřesti; je to pohádka lesa; čistota všude vzorná a zvěř krotká, neboť tam není nikoho, kdo by jí ubližoval.

Tři dny utekly jako voda — stisk ruky Setonovy jsem cítil celou cestu a myslím, že nikdy nezapomenu chvil s ním ztrávených. Na cestu kynuly nám pučící stromy, bílé labutě a mohutný orel v oblacích, nejvíc však silueta indiánské vesnice a stříbrovlasá postava Setonova, rýsující se v záři západu.

Joe First.

JUNÁK A KNIHY

10. Sinclair Lewis: Hlavní ulice. Přel. V. A. Jung. Praha, Laichter 1925. Cena Kč 40—. Tímto románem byl k nám uveden pozoruhodný, nový americký autor, který si dobývá Evropy. Hrdinkou románu je jako u Norrise statečné děvče Karola, zprvu studentka, potom žena doktora Kennicotta. Nezapomíná na ideály svého mládí a chce je uskutečňovat i v malém městeč- ku, kam ji osud zanesl a kde má její muž praxi. Jaký junácký zápas podniká! Proti ní stojí tupost a prostřednost maloměšťáctví, těžce na ni doléhá všed- nost života této Gopher Prairie, to pavlastenectví, pokrytectví a chamtivost t. zv. společnosti ji uráží, cítí se strašně osamocena, vždyť ani její muž, prů- měrný Američan, zavalený denní prací, nemá pochopení pro to, več ona věří a co ona chce! Lewis tu nastavil zrcadlo dnešní Americe, která lidi shonem za penězi zplošuje a zpovrchňuje v dav z „„hlavní ulice" a která přímo popírá jakýkoli ideál a jakoukoli společenskou reformu, protože zapomíná na svě- domí a uspává se sebespokojeností a všecko měří jen vnějším úspěchem. Jen Americe? Na každý způsob však tato Karola — nesmiřující se, věřící ve svou věc, vytrvávající, bojující, i když ne hned vítězící — není to obraz života, jak jest uložen každému junáku a junačce ? Říká se, že se básníkova síla nejlépe dá měřit tím, jak nám dovede před oči postavit dívku, mladou ženu. Lewis jest básníkem, i přes některé drobné nedostatky románu. (Vyšel od něho právě v Družstevní Práci ,„Babbitt", o tom příště.) II. John Galsworthy : Útěk. Hra ve 2 částech. Praha, Kuncíř 1928. Cena Kč 15.—. Angličan Galsworthy jest velký spisovatel. V „„Útěku" prchá člověk, ne zcela právem odsouzený, po dvou letech z káznice. Je to sympa- thický člověk tento kapitán Matt. Využil husté mlhy a uniká jí spravedlnosti, která často bývá slepá, nespravedlivá a neobratná, a káznici, která je v Anglii jako jinde dvojnásob těžká člověku nevinně odsouzenému. Lidé, s nimiž se na svém útěku potkává, znají jeho případ z novin a buď sympatisují s uprch- nuvším, nebo stojí na straně „„zákona", „pořádku". A tak se nejen potkává s lidmi, kteří mu chtějí z čistých lidských pohnutek pomoci, nebo kteří by si po případě rádi vydělali nějaký ten krejcar, že by ho pořádně ztloukli a za- drželi a odevzdali pronásledovatelům; ale potkává se zároveň — a v tom je síla hry — s typickými představiteli dnešní společnosti, a zvlášť buržoasie (kterou tak dobře Galsworthy prohlédl) a s jejich soudem. Hra vrcholí ve srážce sedláka a jeho dvou dělníků, kteří Matta štvou, a faráře, který by ho rád zachránil. Na divadle i při četbě jsou divák a čtenář silně vzrušeni: je tu v sázce svoboda a život člověka, na jehož straně stojíte, a víc, jste nuceni uvážit všechny důvody pro a proti a rozhodovat se buď pro Matta afproti společnosti anebo — Matt a farář svou věc sice prohrají, ale jen ve hře. U čtenářů nikoli. — Na Galsworthym vždy něco silně připomíná bývalého soudce: vyzná se skvěle v lidech, má pronikavý pohled do nitra lidí i do 56Karel Boháček : Sbírání klasů (Pastel) složitosti dnešní společnosti a jeho přísnost a radikálnost je tlumena zvlášt- ním soucitem, velkým, lidským, hlubokým soucitem. Galsworthy patří do junákovy knihovny. 12. Dva kalendáře : Kalendář čs. stud. vysokoškolského a abiturientů, roč. I. na rok 1928—29 (vydala Akademická Ymka), podává dobré, praktické rady studentům, přicházejícím na vysoké školy, o všech věcech, studia (nadace, ko- leje, studium samo a pod.) a mimo to jsou tu dobré články o dnešním student- stvu, o studentu a literatuře, o politice, o studiu v cizině,o sportu, hygieně atd.

„Wyřazeno". Bóhnel: „„Rašení" (proč, odůvodnil jsem obšírně v „„Kře- sťanské Revui" I., 10). — Náhodou jsem četl Kočího „„Kouli": jak je to ubohé! — Nebylo by na čase, abychom si řekli, že nebudeme číst ani ze zvěda- vosti „„Večerní list" ? Mám tak silný pocit špinavosti, když si naň sáhnu, že si musím jít umýt ruce. — Jan Vrba: „„Lesáci". Autor je velmi oblíben, víc než 37po mém soudu zaslouží; neubírám mu zásluh, ale tito „„Lesáci" rozhodně nejsou junáckou četbou. — Jar. Novák: „„Skautská srdce"; skautský román, dosud snad jediný u nás. Po těžkém rozhodování jej vyřazuji pro přílišnou prostřednost, pro obrázky, jimiž knihu znešvařil nějaký pan Ulrich, pro mátožnost vůdce, pro nedostatek sociálního cítění (ta za vlasy přitažená hist. s tulákem). Vím, že se kniha může chlapcům líbit, zejména Sylvín. Taková kniha by se měla v kmeni probrat: každý vůdce ji sám pročíst a na ní si uvědomit rozdíl junáctví, velmi náročného, a této beznáročně „,skaut- ské" beletrie. Sůva.

Kritika, realist. měsíč., č. 6—7, přinesla článek J. Šimsy: Scouting a wood- craft, v níž se autor zabývá ideovými rozpory obou dnes u nás známých hnutí. Článek dobře a jasně informuje i ty nejnezasvěcenější do komplikovaných poměrů dnešní mládeže. Ke konci se obírá dnešní situací woodcraftu: Je to malé, stále ještě nepočetné hnuti, jehož st málokdo všímá a které budí pozornost několika učitelů, pedagogických reformátorů a spisovatelů. feho obřady a přísnost požadavků jsou často zesměšňovány jako „zbytečná a nebezpečná romantika" jako ssindiánství", kazící prý fantasu dítěte. Před časem zástupci oficiálního vedení skautského, zpolitisovaní napravo, hleděli upozornit úřady na nebezpečnost pacifistického a prý anarchistického programu této malé společnosti: se strany skautingu zpolitisovaného nalevo se mu vytýká „„buržoasnosť* proto, še vidí neštěstí poválečného života mládeže v přílišném přimknutí k politickým stranám a napodobení politických způsobů a nezpůsobů. Ale síla tohoto woodcraftu u nás i ve světě je v tom, že se neohlíží ani napravo ani nalevo a chce sloužit mládeši a vést ji k tomu, aby pohrdala dnešním polo- šťvotem, živořením a aby poznala cenu života spravedlivého a dobrého, aby na hlavu porazila všecko, co životem není. Neboť „„woodcrafť" jest konec konců vlifecrafť", moudrost lesa jest moudrostí životní. Woodcraftu patří budoucnost.NÁVŠTĚVOU U HARGRAVEA Letos o prázdninách navštívil jsem Hargravův tábor „Kindred“ v Goms- hall. 19. srpna vyjel jsem si do malé vesnice v Surrey. Na „„Kolekitchenfarm", na veliké louce svítilo 60 malých a 5 velkých stanů. Na kraji lesa, 5ó metrů od tábora, sedělo asi ro hochů. Ptal jsem se po Bílé Lišce a brzy nato přišel mladý, asi 32letý muž, který mne přivítal a všem představil. Pak mne pro- vedl táborem. U vchodu stál vysoký kůl s velkou vlajkou, která zobrazovala mapu celého světa. Na veliké kůži, blíže vchodu, byly připevněny vyhlášky. Upro- střed tábora stál velký totemový kůl a ko- lem něho byl zřízen kruh pro táborový oheň. Odtud, asi 20 kroků stojí bílé, pěk- ně malované stany a před každým na tyčce totem jeho obyvatele. Spí se na pouhé zemi. Projdeme táborem kolem stanu Bílé Lišky a zastavujeme se před velkým stanem, na kterém děvčata pletou velký táborový koberec. Vedle pletou hoši rohože z rákosí. Kuchyň je primitivní. Ohniště skládá se ze tří velkých klad, mezi nimiž jsou menší větve. Žhnou žárem. Na ně staví se velké 25 / kotle. Opodál stojí stan se zásobami a dále velký stan pro společná shromáždění. Po čaji besedovali jsme s Hargravem. Vysvětlil mi řád tábora. Na jeho ráboře pracují hoši i děvčata společně po celý den na pracích woodcrafterských. (Děti byly ve věku 3 až 8 let.) Vedení tábora má v rukou Hargrave sám. Pomáhá mu 12 i vůdců a vůdkyň. Vyprávěl o sociálních a politických poměrech V Anglii a 0 tom, =., jak si představuje vývoj anglického wood- craftu. Chce, aby starší hoši se spojili a pracovali společně buď na výchově mlad- ších, nebo na rozšíření woodcraftu. Myslí, že Kindred to bude, který ukáže cestu veškeré dělnické mládeži Anglie k novým ideálům. Zorganisuje-li mlá- dež dělnickou, měl by dosti práce pro starší hochy, neb těch potřebuje, jedná-li se o tak velkou organisaci. „„Prozatím,* pravil, „,je nás ještě málo, ale pracujeme pilně k tomu, aby každý v Anglii věděl, co je Woodcraft, Kibbo Kift a Kindred."Vracíme se k táboru. Hoši právě začínají tanec, který zachycuje fotograf velkého deníku „„Daily Mail". Hoši mají pěkně malované masky, oštěpy a štíty. Po tanci se zase rozcházejí po práci. Jdou plésti, péci, vařiti a uklízeti, neboť dnešek je vyhrazen pouze návštěvám. Je již večer. Bílá Liška vyprovází mne až na kraj tábora, vzkazuje mnoho pozdravů bratřím a sestrám v Československu a podotýká, že si přeje setkati se s našimi vůdci v roce 1929 třeba i v naší mladé republice. Petzo. JUNÁKOVA DÍLNA Poradní ohniště. V zimě v klubovnách se znázorňuje symbol vatry kreslením Tunáckého zákona křídou na zemi. Nebylo by krásné, míti v místech při be- sídkách skutečný oheň ? Pokuste se o vyřešení svítícího a nekouřícího ohně ze skutečné hranice dříví, nepěstujte nevkusné iluse pomocí lucerny, svíčky či červené žárovky. Obrázek představuje poradní ohniště Lučanů (Louny), které vyrobil ohnivec kmene z cihlářské hlíny a které po vypálení v cihelně dávalo krásný, čistý plamen a po ukončení besídky bylo přiklopeno zvonem. Ohniště je celé z hlíny (z hliněných žížal po způsobu primitivním, viz Vatra I. str. 106), jen rošt je ze železné síťky. Obrázek vám poví ostatní, ale nekopírujte a tvořte. Toto je jen námět, na kterém můžete cvičit svůj umělecký smysl a vyna- lézavost. Kolda. Příruční lis jsme objevili pro ty, kdož se seznámili už s vlastnostmi linolea. Kdo chce pěkně a čistě otiskovati obrázky svých linoleořezů, opatří si dvě hladká prkénka z tvrdého dřeva (asi I6X 30 cm), silná asi r cm. V polovině protilehlých kratších stran vyříznou se při okraji otvory pro šrouby tak, aby se otvory obou desek navzájem kryly. Těmi prostrčíme šrouby, jichž závity 60musí jít až k desce, abychom mohli utahováním Ařídlových matek snižovat neb zvyšovat tlak desek. Jsou-li šrouby dlouhé, dá se pod matky podložka. Teď potřebujete jen váleček na nanášení barvy a můžete tisknout. Pošlete nám zdařilé kopie! Klubovna má být čistá a milá. Zabezpečte si její čistotu dříve, než přijdou deštivé dny. Před klubovnu postavte škrabku na bláto z kusu silného plechu, který je vsazen do země dvěma klínovými kolíky. Stačí též prkénko, jehož jedna hrana je pobita plechem. Každý pak má mít vlastní přezůvky, které zůstávají v klubovně. Je-li dost místa, udělejte si z bedny šatnu tím, že ji přepažíte na několik přihrádek. Dřevo namoříte a před otvor urobíte si zá- clonku. Podlahu místnosti chraňte jak nejlépe možno. Buď ji natřete řídkým roztokem hypermanganu draselnatého ve vodě (na dřevo čerstvé, ohoblované) nebo použijte dražší barvy anebo, je-li dost peněz, kupte linoleum nebo koberec. SMRK Uprostřed lesní louky, vklíněné mezi mlýnský náhon a řeku Svratku, roste mohutný smrk. Husté kořeny daleko se rozbíhají, téměř pod povrchem země, aby byly oporou v letních bouřích i jarních větrech a pily rosu letních nocí. V konečcích mohutných kořenů houbové pletivo udržuje vláhu pro dobu sucha. Kora mohutného kmene se odlupuje v oválných lupíncích. To je korek, který chrání vláhu před vypařováním. Na kmeni zeje veliká rána, zalepená pryskyřicí. Tak bránil se strom proti útoku nepřítele člověka; ronil slzy křišťálové pryskyřice, aby zastavil cestu nejhoršímu nepříteli: malým broučkům, kteří žijí v útrobách zdravého kmene a dovedou jej sklátit v hrob. Zdá se mi, jakobych ho viděl před sebou, když byl malý smrček, který rostl každoročně o kus výše, vyrážeje pravidelné větve, které nyní sahají od země až k vrcholku. Byl sám, nezápasil s druhy o světlo, jeho spodní větve ve stínu neumíraly, ale rozložily se do daleka. Kmen sílil, vzdoroval všem bouřím a ssál světlo žití se všech stran. Jenom on, štíhlý jehlanec čerpal sílu k životu ve vzduchu a slunce na všech stranách. Pod příkrovem sněžných peřin třpytí se svěží a teprve tehdy, když jaro zavolalo už vše živé k sladkému probuzení, vzkřísí se i on stále zelený. Jeho listí žilo celých pět let a přece musilo dorůstati nové. Na konci větviček malé pupence kryly se před mrazem rezavými šupinkami. A když už v lese bylo plno života, tu teprve v nich křísil se život. Obaly padly na zem, kterou posypaly podivnými těmi hvězdičkami, a mladistvé útlé jehličí, útlé jako tělo nemluvněte, hřálo se po prvé na slunci. Listí rostlo jako z vody. Co tu bylo radosti a síly! A z této síly vycházela také péče stromu o nový život i potom; až stáří či zloba lidská sklátí ho v hrob. Na konci větví počaly růsti velké nachové šišky, pěkně vzpřímené a vedle nich malé červené šištice, z nichž již v několika dnech vznášely se oblaka zlatého 61 pylu, který se spojil z tisíce květů ve zlatý déšť, zkrápějící celý strom v jarním teplém větru. To bylo tajemství, které činilo strom a zem nesmrtelnou, radostnou a věčně živou. Ony nachové šišky, jichž bylo mnohem méně než oněch, které pyl trousily, měly otevřené plodolisty, aby přijaly pyl, sémě nového života — aby mohl vyrůsti základ nového stromu: křídlaté seménko v šišce ukryté, které vítr daleko zanese. A tak rostou děti mohutného smrku daleko od něj vzdáleny, malé a větší. A v tomto čase zásnub je mi ten strom nejmilejší. Je stár a přec v plné síle života a plodivosti. Neroste jím pouze dřevo užitečné ke stavbě předměstského činžáku. Je v něm tolik krásy! I kdybych jednou měl vidět, jak budou můj smrk porážet, ne — nechtěl bych to vidět. Byla by to velká bolest. Dr. Hůbner. Z NÁČELNICTVA Sdělujeme, že zemřel ve Znojmě ohnivec kmene hraničářů bratr Jaroslav Hrnčíř. Neznali jsme jej osobně, ale chápeme žal jeho blízkých bratrů a sester a slibujeme zachovati mu junáckou vzpomínku. Dne 21. října t. r. konáme v Praze ve Studentském domově raďu důvěrníků. Mimo jiné je na programu otázka sjednocení naší LLM a Ligy pro výchovu přírodou. Chceme tímto způsobem dáti příklad veškeré mládeži k zjedno- dušování našich komplikovaných poměrů. Sloučení obou lig woodcrafter- ských je naší věcí vnitřní. Abychom mohli s dobrým svědomím promluvit k junácké veřejnosti o tom, co my považujeme za úkoly čs. junáctví, chceme napřed zamést před svým prahem a uklidit doma. Tolik na vysvětlenou! Bližší v hlasateli. — Vatra VII. ročník bude zahájena asi v zimě, dopadne-li dobře jednání s nakladatelem. Získávejte zatím Vatře nové odběratele. Malíř Karel Boháček, jehož obrázek přinášíme, byl typickým českým uměl- cem, který zemřel takřka neznám a zapadlý na našem venkově 2I. srpna t. r. ve věku 42 let. Doporučujeme Vám výstavu jeho prací v Uměl. Besedě v Praze. Linolea do tohoto čísla řezal b. Crtomir Zorec.ZE SVĚTA Starosta města New Yorku Mayor Hylan poslal předsedovi školní rady dopis, v němž praví: „Bez ohledu na to, co bylo po mnohá léta zvyklostí, prosím, hleďte k tomu, aby všechny školní dvory a školní hřiště měly otevřeny brány v letních měsících. Buďte otevřena okamžitě, když školní rok se ofici- álně ukončí. Je daleko lépe míti děti na těchto hřištích než na ulicích, kde jsou vydány stálému nebezpečí od automobilů všech kategorií. Otevřte školní hřiště a nebudete musit otvírat tak často dveře nemocnic, jimiž vnášíme každodenně poraněné děti. Dejte na některá místa, kde toho bude třeba, instruktory, kteří však mají zůstati neviditelnými asistenty a ochránci dětí. Ať se nevměšují do hry dětem, protože děti nepotřebují, aby se jim vykládalo, jak si hráti." Kibbo Rift v Anglii měl letos několik táborů. Děti, chlapci a dospělí táboří odděleně. Dětský tábor navštívil br. Petzo. Rád lesního vytířstva v Anglii O. W. Ch. konal výroční sněm po táborech, na němž rada vůdců zaujala kritické stanovisko k výchovnému systému ame- rické Ligy I. m. Mírový kongres mládeže. Ve dnech 17.—26. srpna sjeli se zástupci mládeže celého světa do Eerde u Ommen v Holandsku. Kongres soustředil mnoho mladých idealistů nejrůznějších názorů, kteří ostře kritisovali dnešní spo- lečenský pořádek a jichž společným úsilím byla opravdová práce pro světový mír. Práce kongresová byla prováděna v sekcích, které řešily problém svě- tového míru s hlediska hospodářského, politického, výchovného, nábožen- ského, mravního a rasového. Pohotovostí a bystrostí vynikli komunisté, věcností a zevrubnou propracovaností Němci. Poselství z Indie pronesl zá- stupce Gandhiho. Byl to výmluvný obraz myšlenkového vření v mládeži dnešního světa. V SHS tábořili bratři ve dvou táborech. Kmen Lublaňský tábořil v údolí Sávy v Julských Alpách 3 neděle. Vedl br. Zorec. Kmen Mariborský tábořil pod horou Stolem (2239 m) v Karavankách, v krásném a malebném údolí za vedení br. Cejana. Sdílíme upřímnou radost z těchto zdařilých táborů s našimi bratry ZST. Hosty byli bratři Deutsche Freischar z Berlína a z Augsburgu. Deutsche Freischar rozjela se tentokráte všemi směry. Pokud máme zprávy, byla to Anglie, Československo, Jugoslavie a Bulharsko. Skauting v Bul- harsku podle mínění br. Raupacha jest bez imaginace a naprosto neoriginelní. Měsíc tábořili v balkánských roklích malí chlapci D. F. se svými mladými vůdci, další měsíc 34 slezských studentů podjalo se povinné práce, což bylo, jak sami přiznávají, neobyčejně zajímavé, ale také vyčerpávající. Tiskem Lidové knihtiskárny A. Němec a spol. v Praze II., Hybernská 7. — Užívání novin. známek povoleno pod č. 241.769-VI-22.OBSAH Ročník tento vyšel nákladem Čsl. ligy lesní moudrosti řízením Miloslava Vavrdy. BÁSNĚ Antonín Hora : Druzi 1; Antonín Sova : Já věřím slunci 17, Stan. K. Neu- mann : Píseň 33, Viktor Palivec : Pozdrav 49. PÍSNĚ K. Kuzmány : Kto za pravdu horí 18. CESTOU K WOODCRAFTU Franta: Předjaří 3, Keř šípkový 18, Šedý Vlk: Soví hnízdo 34, Sůva : Les jako lék 38, Vrabčák : Pozorování 40, H. Hesse: O lásce k přírodě 51 Šimsa : Woodcraft 58. JUNÁCTVÍ Patnáct let Ligy 2, R. Robovská : Našim děvčatům ro, Šímsa : Předpoklady sjednocení junáctví 20, Hůbner : Obdivuhodný svět 22, Smrk 61, Raupach : Deutsche Freischar 27, Sůva : Knihovnička v táboře 41, Jiří Mahen o mlá- deži 48, Náš symbol 37, Sůva : Spolupráce 50. ZA NAŠIMI VŮDCI Míla : Janošík 4, Ernest Th. Seton 7, John Hargrave-ovo poselství II, 32, 47, Črtomir Zorec : Sochař Ivan Meštrovič 26, Rádl: Obraz vědce 15. RADOSTNÁ PRÁCE A ZÁBAVA Sůva a Míla: Veletucet her 6, 31, 46, Sůva : Junákova četba 29, 45, 56, Míla : Myslící ruka 13, Walter Camp : Péče o tělo 38, Junákova dílna. DIVADLO jiří Mahen : Janošík 24. VYPRÁVĚNÍ Zdeněk Fantl: Poslední táborový oheň 5, Zdeněk Navara : Akát a smrček 6, Julo Kozmačuk : Rok našého trvanja 15, Z. I. Trnková : Indiánské léto 36, Učitel Bakule na Malé Skále 42, 52, 7. First : Tři dny se Setonem 55, Petzo : U Hargravea 59. ORGANISAČNÍ ZPRÁVY O činnosti 14, 47, Z náčelnictva 16, 32, 48, 62. Z ciziny 2, I6, 47, 63.

---