Kategorie:kmen Tussilago (Praha)

Tussilago farfara je latinský název pro Podběl lékařský, něžnou květinku se žlutým kvítkem, která vyrůstá i v těch nejtěžších podmínkách vždy hrdě vzpřímená směrem ke slunci.

Snad taková byla původní myšlenka zakladatelky dívčího kmene Evy Jedelské – Kaničky, když po letním táboře 1984 odchází spolu s šesti bojovnicemi klanu starších dívek Gatagéwa z kmene Meherin. Kanička měla přesnou představu o tom, co jí v Meherinu chybělo, a tak 6.září na první schůzce kmene uvádí v činnost spoustu novinek, které děvčata uvítají s nadšením. Netrvá dlouho – a z Meherinu do Tussilaga přechází dalších devět děvčat – zbytek klanu Gatagéwa a téměř kompletní klan Vyder.

Kanička byla na prvním sněmu zvolena první náčelnicí a po tři roky vytvářela tradice kmene, na kterých poté stála existence dalších dvacet let, za to byla vyslána na vigílie a vrátila se jako Činkapi. V roce 1987 byla 2. náčelnicí zvolena Amazonka, která po 14 dnech z kmene odchází z náboženských důvodů. Kmen převzala Irena Hrubá - Irí a rok a půl ho vedla jako degandawida, teprve v dubnu 1989 byla na Sněmu zvolena 3. náčelnicí. Spolu s náčelnictvem (Riki - Tawasentha, Tawiyela, Gábina) vedly kmen další rok. Čtvrtou náčelnicí se na Sněmu na letním táboře stala Tawasentha, která spolu s Unčidou, Gábinou, Anpao a Culdou, kmen vedla další dva roky. Poté Tussilago na jaře 1992 převzala Hláska, ale během bouřlivého letního tábora „Rozcestí“ původní náčelnictvo předalo vedení bývalým členkám kmene (Anpao, Gábině, Lasíkovi). Anpao podmínila svou kandidaturu na náčelnici vstupem kmene do Ligy Lesní moudrosti, byla zvolena a byly uskutečněny radikální změny směřující k přizpůsobení Tussilaga v LLM (přechod na Ligový systém Orlích per) – Tussilago se tak stává prvním kmenem Midewiwinu, který vstoupil do LLM.

Na jarním sněmu 1993 byla 7. náčelnicí zvolena Říčka, která kmen vedla rok a po té odešla z náboženských důvodů a zanechala kmen Wičanhpi a Ráčkovi (Awačin), ani jedna s nich však nebyla plnoletá. Nebyla to jednoduchá situace a tak jim na jaře 1995 přichází na pomoc Wanigiska z Konestogy a dělá tzv. papírově kmeni náčelníka, dokud na podzim 1996 nebylo Ráčkovi (Awačin) 18 let a mohla se tak stát 8. náčelnicí kmene. Ještě dva roky kmen společně vede Awačin a Wičanhpi, až na letním táboře 1998 byla 9. náčelnicí zvolena Olowan Tate, a vedou kmen společně s Méďou, Maškatečou a Peckou. Od roku 1999 byla Olowan Tate víceméně papírový náčelník a o program se starají Wičanhpi, Awačin a Pecka. Situace to byla dost zvláštní a tak nakonec kmen v roce 2000 převzala Wičanhpi, která se stala 10. náčelnicí. Po roce ale už byla situace v kmeni neúnosná (odrostlé členky, žádní nováčci), takže v roce 2001 Tussilago končí svou 17-ti letou existenci. Ještě pár měsíců funguje rod Tussilago u kmene Oswego, ale ani to již není udržitelné.

Náčelnice: 1. Eva Jedelská – Činkapi (1984-1987), 2. Eva Bradnová – Amazonka (1987), 3. Irena Hrubá - Irí (1987–1990), 4. Pavlína Hrdličková – Tawasentha (1990-1992), 5. Sylvie Zelenková – Hláska (1992), 6. Hana Šťávová – Anpao (1992-1993), 7. Eva Pavlíková – Říčka (1993-1996), 8. Iva Hőnigová - Awačin (1996-1998), 9. Gábina Majerová - Olowan Tate (1998-2000), 9. Katka Benešová - Wičanhpi (2000–2001),

Šamani: Susquehanna, Tawiyela, Anpao, Wičanhpi

Clany: Černý Kondor, Modrý Rosomák, Zelená Želva, Hnědý Bobr^[1]

V LLM v letech 1994–1998 existoval kmen Sagitta složený ze starších členů Tussilaga a Neskenonu.

Nyní v LLM funguje kmen Drum Bun (v rumunštině: šťastnou cestu), kde můžeme sledovat pokračování zaniklých kmenů Tussilago a Konestoga.

Počátky ohnivectví se dají vysledovat od roku 1986 kdy na IV. Sněmu v dubnu byla do kmene přijata Susquehanna (byla členkou kmene v letech 1986 – 1988, v době útlumu Konestogy) a hned začala Ohnivecký kurs a již na 6. Sněmu na podzim 1986 byla vysvěcena 1. ohnivcem kmene Pěnice (Tawiyela), která se stala i 1. šamankou kmene na jaře 1990. Hned na podzim ji následovala 2. šamanka Anpao (v letech 1999-2001 byla ohnivcem LLM). Třetím šamanem kmene se na jaře 1996 stala Wičanhpi. Od svého založení v roce 1989 v kmeni aktivně působilo sdružení ohnivců Watehan a nedílnou součástí činnosti bylo plnění OP podle Zápisníku OP Midewiwinu (posléze podle Ligové Knihy OP).

Protože doba nebyla zcela nakloněna indiánským kmenům, Tussilago za svou existenci prošlo mnoha organizacemi (Pionýr, ČsČK, TOM), po obnovení Junáka bylo společně s ostatními kmeny Midewiwinu sdruženo ve středisku Tecumtha, ale ani skautská organizace jim nesplnila očekávání a tak došlo ke kontaktům s rodící se LLM.

Tradičními podniky kmene byly kromě Sněmování, letního a zimního táboření, také Boj o pero ducha Mondamina (meziclanový souboj), Vánoční nadílka, Mikulášská, Tříkrálový pochod (známá akce KČT), Bílý kojot (soutěž ve zpěvu), Vítání jara, Májový Puťák, Legenda o daleké cestě (soutěž pořádaná Watehanem) či Pouštění kapra Farfíka do Vltavy. Přijímací zkouškou byl tzv. Zelenáč, kterého musel nováček splnit do tří měsíců. Kmen také vydával svůj časopis Mondamin.

Rodinný kmen

V roce 2003 se začínají scházet některé bývalé členky i se svými rodinami a společná činnost, která vychází z kořenů kmene, kde vyrůstaly, vyústila 20. 3. 2005 ve znovu založení kmene Tussilago. Kmen má deset zakládajících členů, v čele stojí Anpao a kmen se přihlásil jako rodinný kmen do LLM.

První akcí bylo Vítání jara. Nově obnovený kmen stojí před vybudováním nových tradic a nového programu vzhledem k rodinnému složení členstva – je to opravdu kmen složený z rodů!

10. Hana Stegbauerová - Anpao (2005-)