Stránka:duchlesu1922.djvu/23

Z thewoodcraft.org
Verze z 17. 7. 2020, 12:27, kterou vytvořil Keny (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Tato stránka byla ověřena


Pokračování textu ze strany 22

»Dostalo-li se člověku výchovy, zachoval-li si ji, založil a vychoval rodinu, která šla jeho cestou, hlasoval poctivě při volbách, byl jeho život zdárný.« 

»Jestliže,« řekl Lindsey, »stavíte měřítko tak vysoké jako toto, pak sedm set a padesát z jednoho tisíce jich klesne.« 

»Bojím se, že jste pesimista, poněvadž vidíte jenom stinnou stránku života ve své práci soudnické,« byla moje námitka.

»Nikoli,« řekl, »vidím všechny stránky a vím, že mám pravdu.« 

Pomyslete, polovička mladých našich lidí je odsouzena ke zkáze svého opravdu dobrého občanství. Proč? Bylo jejich zrození špatné? Věda nám říká, že pouze jeden ze dvou tisíc jest narozením perversní, degenerovaný, černou ovcí, zrozený pro obtíž svého lidu; a přece pět set z tisíce se pokazí. Proč? Bezpochyby porušením zdravých jejich pudů, skoro vždy zakřiknutím přirozené jejich touhy po trochu radostech, tím že na Bohem vštípené budující pudy plemenné razí se pečeť zločinu.

Dávno Rousseau již vyhlásil tuto útočnou a bezbožnou nauku: »Co jest přirozené, jest správné.« Ale věda a dějiny více než ospravedlnily jej od té doby.

Pouze jest opravdu těžko někdy věděti, co jest přirozeno. Jsme tak překrmeni, přešaceni a převychováni, že často se to lépe dovíme obrátíme-li se k prostým divochům, kteří nemají ani bláznovství katechismu ani oděvu. ..text pokračuje