Pokračování textu ze strany 108
… slyše hrozné svištění kulí z pušek přímo nad svou hlavou z bojujících řad na hřebenu — zaražen opravdu, poněvadž jsem měl za to, že Indiáni jsou na hřebenu svahu dále na jih.
Skočiv za strom a dívaje se dolů, viděl jsem jemné obláčky kouře, stoupajícího z malé mýtiny, sto yardů pode mnou a u zvedajícího se kouře schouleného Indiána.
Boj a smrt tohoto bojovníka byl důkazem skvělého ducha, který ovládal tlupu od počátku tábora v San Remo.
Uprostřed odpoledne, sleduje stopu na jih od kasáren, objevil plukovník Baxter tento táborový oheň a docela přirozeně usuzuje, že nikdo jiný než smělá tlupa Indiánů by se neodvážil rozdělati oheň tak blízko posádky, poslal ihned posla k posádce, aby oznámil svůj objev.
Pak rozkázal svému oddílu slézti s koní a blížiti se táborovému ohni v útočném sestavení, až bylo jasno, že oheň je opuštěn. Stopa jediného Indiána vedla do mýtiny a otisky ve sněhu ukazovaly, že seděl podle všeho celé hodiny vedle ohně. Ale dále žádná stopa tohoto přechodního držitele mýtiny nemohla býti nalezena, žádná stopa, jež by ukazovala cestu odchodu. V jednom směru podle ostrého hřbetu, vedoucího na „Sviňský hřbet“, byl sníh svát, půda odkryta a toto místo zdálo se býti přirozenou čarou jeho útěku před Baxterovou četou.
Všichni měli za to, že bude třeba důkladně prohlédnouti okolí ohně, i nechal plukovník Baxter kaprála Everetta a jednoho muže u ohně a vskočiv opět na koně, vedl řady svých mužů vzhůru po svahu s nadějí, že přijdou na stopu Cheyennů, kde tito opět vkročili do sněhu.
