Pokračování textu ze strany 27
… hned při narození J.J.Rousseaua. V řadě spisů, například O původu nerovnosti mezi lidmi, O společenské smlouvě nebo ve svých Konfesích vyslovil Rousseau zajímavé i revolucionářské myšlenky, z nichž některé přispěly k novému oceňování života v přírodě, k návratu lidí k přirozenějšímu životu; jeho dílo obsahuje tedy některé podněty i pro pozdější woodcraft. Sám tak nežil. Jeho bouřlivý a ne vždy mravný život je důvodem, proč ho nelze akceptovat jako vzor plněji: všech svých pět dětí ihned po jejich narození odevzdal do nalezinců, vystřídal řadu milostných vztahů, po vydání rozpravy Emil mu hrozilo zatčení, jemuž unikl útěkem do Švýcarska, v osobním náboženském životě dvakrát konvertoval. Jako krajní egoista a autor Společenské úmluvy, v níž vystoupil jako přítel lidstva, nebyl ve skutečnosti ani trochu přítelem lidí. Rozprava Emil sice přináší řadu podnětů k výchově dětí v přírodě – jako autor tohoto díla však sám žádný příklad nedal. Rousseau se řadí k tvůrcům, kteří obšťastňují jako svůdci lidské masy a celé národy nejrůznějšími populistickými hesly a teoriemi a přitom jejich záměry a pravdivá tvář svědčí o jejich arbitrálně vyhlášeném morálním právu osobovat si poučování lidského rodu. Zůstane tedy jen doplňujícím literárním vzorem; ocenit lze jistě i odvahu, s níž ve své době publikoval revoluční myšlenky, kterými předznamenal francouzskou revoluci roku 1789 a svými díly podnítil sociální myšlení v pozdějším 19. století.
HENRY DAVID THOREAU patří bezesporu k nejvýznamnějším předchůdcům i vzorům woodcraftu. Pro nás má základní důležitost i fakt, že Miloš Seifert sám znovu pečlivě přeložil Thoreauovu stěžejní knihu WALDEN, aneb život v lesích z roku 1854, jakkoliv už existoval starší český překlad Zd. Franty z roku 1902 (a dodejme hned, že Walden má v české překladové literatuře ojedinělé místo – dočkal se ještě třetího moderního převodu Josefa Schwarze v celkově pátém vydání v roce 1991).
Jakkoliv ho Seton ve svém díle nikde nezmiňuje, je jisté, že Thoreau ztělesňuje přímo mistrovství života, naplněného Lesní moudrosti jak svým dílem, tak nedlouhým životem (zemřel na tehdy velmi rozšířenou tuberkulózu ve svých 45 letech).
O Thoreauovi máme velmi dobrou esej přímo od Miloše Seiferta, napsanou jako úvod pro jeho překlad knihy Walden, vydaný roku 1924. Tamtéž najdeme i dobovou studii o Thoreauovi, sepsanou krátce po jeho smrti jeho starším přítelem Emersonem, rovněž filosofem ze skupiny tzv. transcendentalistů, žijících vesměs v Concordu v severoamerickém státě Massachusetts. Tato zajímavá literárně filosofická společnost hlásala nutnost zduchovnění lidského života a sám Ralph Waldo Emerson, jehož otec byl unitářským duchovním, byl po určitou dobu pastorem, než přešel k volnějšímu pojetí křesťanství. Transcendentalisté se pokoušeli spojovat aspekty sociální a křesťanské a doporučovali i návrat k přírodě, což našlo právě v Thoreauovi jedinečného proroka. Sám realizoval víc než dvouletý osamělý život ve vlastnoručně zbudované skromné chatce na břehu jezera Walden na pozemcích, patřících příteli Emersonovi. Kniha zápisků a úvah, kterou vydal po skončení dvouletého experimentu, při němž dokázal žít spokojeně s minimálním vydáním i s nepatrnou námahou při obdělávání malého políčka, které ho stačilo obživit, stala se světově proslulou, ačkoliv mnohé její pasáže jsou filosoficky velmi náročné a nejsou určeny příliš prostému, nebo málo hloubavému čtenáři. Také Thoreauova esej Toulky přírodou je dodnes živá, stejně jako podnětná Občanská neposlušnost. ..text pokračuje
