Pokračování textu ze strany 64
Tehdy je Valovič s přáteli odhodlán nekompromisně prosazovat Setonův woodcraft a být jeho obhájcem. Na táboře 1928 jsou nemile zaskočeni zprávou o spojení s LPVP s LLM, do té doby jim líčenou jako nehodnou toho názvu.
20. a 30. léta – woodcrafterský “vedlejší proud“
Sledovat vývoj a historii českého (i světového) woodcraftu lze z různých hledisek. Dvě jsou základní: Buď lze pojímat woodcraft pouze jako stroze definovaný systém, reprezentovaný jednou organizací. Nebo jako obecnější, hlouběji výchovně založený směr s některými specifickými prvky a metodami, který se může v praxi projevovat různorodými formami a nalézt různorodé uplatnění – takže lépe hovořit o hnutí.
Prvé hledisko znamená zaměřit se na jednu organizaci, která většinou přijala termín “woodcraft” i do svého názvu a programově se k Setonově modelu hlásila, i když nelze vždy hovořit o přesně definovaném výchovném systému – přístup se v průběhu doby měnil podle povahy a zaměření vůdců, podle společenské situace a dalších podmínek a v neposlední řadě i podle dostupnosti původních Setonových pramenů. Za představitele tohoto směru u nás nutno označit právě LLM (později LČSW).
Vedle Ligy se však k Setonovi a jeho zálesáckému výchovnému programu hlásila řada dalších organizací a spolků, a to do různé hloubky a po různě dlouhou dobu. Přesto tento, můžeme ho nazvat “vedlejší”, proud u nás zvláště ve 20. a 30. letech zmohutněl natolik, že ho nelze opominout a aspoň stručně se o hlavních představitelích nezmínit.
Metody woodcraftu totiž nalezly u nás nejen uplatnění, byť v různé míře, ale v některých případech doznaly i svébytného a přínosného prohloubení. Na druhou stranu nutno připomenout, že jindy šlo jen o přístup povrchní, ba i deformující původní ušlechtilé záměry, a přihlášení se k Setonově programu bylo více proklamativní než skutečné a uplatněné v praxi. Následující výčet organizací nečiní si nárok na úplnost a pořadí nevyjadřuje jejich význam.
Federace československých skautů. Na jejím ustavení jako volném sdružení, které mělo tvořit protiváhu ke Svazu skautů RČS, se koncem roku 1919 dohodli zástupci hlavních junáckých organizací, stojících mimo Svaz. Ustavující valná hromada se konala 2. 6. 1920 v Praze. Předsedou byl zvolen Ing. Jaroslav Štych (po roce 1925 ho postupně vystřídali J. Hladík[1], B. Vrbenský[2] a K. Kredvík[3]). Od roku 1921 vydávala Federace vlastní časopis Průkopník. Od roku 1925 (do roku 1932) pokračovalo v jeho vydávání, pod názvem Skaut-Průkopník, Sdružení socialistických skautů a skautek, které bylo v tu dobu, díky Ing. Štychovi, vůdčí složkou Federace. Koncem roku 1923 sdružovala Federace tyto organizace: Sdružení skautů socialistů, Skauti práce, Obec Psohlavců (LLM), Sdružení zálesáků. V roce 1930 pak např. sdružovala: Spojené sbory junáků skautů RČS, Čsl. obec skautů Psohlavců, Sdružení socialistických skautů a skautek v ČSR, ISAW, Techelet-Lawan (sdružení židovských skautů); v kooperaci s: Liga čs. woodcrafterů, Čsl. obec junáků volnosti, Skauti DTJ (Svazu Dělnických tělocvičných jednot československých), Sdružení skautů "Svornost“, Prager Pfadfinder. V prvních stanovách Federace byl její účel definován následovně:
“Federace čsl. skautů má za účel spojiti v jedinou organisaci, podporovati a podněcovati v práci různá sdružení ..text pokračuje
- ↑ Zemřel 7.6.1927. Info o jeho úmrtí naleznete ve 3. čísle VI. ročníku Vatry.
- ↑ Patřil k hlavním představitelům krajně levicového proudu České strany socialistické (která po roce 1926 změnila název na Českou stranu národně sociální), se kterou se po říjnovém převratu dostal do vlády, kde od 14.11.1918 do 8.7.1919 zastával post Ministra výživy ve vládě Karla Kramáře. Po volbách se stal opět členem vlády. Od 25.5.1920 do 15.9.1920 Ministrem veřejných prací v ve druhé vládě Vlastimila Tusara, která skončila Tusarovou demisí. A nakonec, od 26.9.1921 do 7.10.1922 zastával post Ministra zdravotnictví a tělovýchovy v poloúřednické vládě Edwarda Benešově, kdy si zřejmě nadělal vlivné nepřátele tím že jmenoval Miloše Seiferta na místo referenta pro skauting, takže do nástupnické vlády Antonína Švehly, na níž se domluvili zástupci tzv. Všenárodní koalice se již nedostal. Byť jeho strana ve vládě byla zastoupena. To zřejmě přispělo k jeho radikalizaci a poté co v následujícím roce 1923 hlasoval spolu s komunisty proti Zákonu na ochranu republiky, kterým byla de fakto obnovena možnost persekuce za urážku majestátu, byl se strany socialistické vyloučen. Načež spojil (od roku 1925) svůj další osud s KSČ. (Poznamenal Keny)
- ↑ Karel G. Kredvík byl vedoucím skautů v Jičíně, který zorganizoval letní tábor v Jugoslávii, jenž se stal trnem v oku náčelnictvu Svazových skautů, takže se neváhalo do něj pěkně z ostra opřít v pamfletu, který vyšel pod názvem Na obranu českého skautinu. Ve vedení Federace byl zřejmě jen velice krátce, protože se o něm nikde moc nepíše. O tom, že byl náčelníkem a jednatelem Federace však zmiňuje Ludvík Vincenc, v almanachu 80. let skautingu na Opavsku 1921 – 2001 (na str. 38) Je tedy možné, že informace uvedená zde pochází ze stejného zdroje. (Poznamenal Keny)
