Pokračování textu ze strany 92
… táborové školy (Camp of Schools) v přírodě. Potřebám zdárného tělesného a duševního vývoje vyhovuje nejlépe vesnický život – pobyt na svěžím vzduchu, chov domácích zvířat, jako králíků a rybolov spolu s táborovými pracemi a výlety do okolí napodobují podle hledisek OWC rané stupně kultury, jimiž byl lov, pastevectví a rolnictví.
Výchovné předpoklady OWC a cesta k jejich realizaci jsou příbuzné s výchovnými předpoklady Setonova woodcraftu. Jejich podstatou je v obou případech vlastní prožitek a vlastní zkušenost. Základem systému OWC je sedm primitivních oborů činnosti, dovedností a znalostí (crafts), a to lov, hornictví, lesnictví, pastevectví, zahradnictví, rolnictví a rybolov. Tři z nich jsou uznávány za typicky prvotní: lov, pastevectví a zahradnictví, a jsou v OWC pěstovány ve zmodernizované formě jako scoutcraft neboli backwoodsmanship, lifecraft a hand- and homecraft. V úvahu přichází tu ještě instinkt hravosti, který má značný význam ve výchově dětí, když svým emocionálním obsahem rozvíjí duševní síly, nezbytné pro budoucí zaměstnání člověka. Doplňkem výchovy jsou školní předměty, jako přírodopis, zeměpis, astronomie, meteorologie a folkloristika. Woodcrafterská výchova v OWC nejen napomáhá fyzickému a intelektuálnímu rozvoji, ale vede rovněž k jistému druhu rytířského chování. Obraz odchovance woodcraftem v rytířském duchu, připraveného k ochotně poskytované službě, odpovídá zcela Setonovu výchovnému ideálu, vyjádřenému v knize The Birch Bark Roll of Woodcraft. Probuzení tohoto rytířského ducha závisí na sociálním okolí, jež v organizaci OWC zajišťuje život v určité skupině (kindred).
Teorie rekapitulace říká, že vývoj dítěte (babe) ve věku do 5 let odpovídá rané éře kamenné, skřítka (elf) ve věku 5 až 8 let období střední doby kamenné a lesního šotka (woodling) ve věku 8 až 12 let období pozdní éry kamenné. Mentalita průkopníka (pathfinder) ve věku 12 až 15 let odpovídá mentalitě člověka rané doby železné, strážci cest (waywarden) ve věku 15 až 18 let dosáhli prahu novodobého, individualistického světa. Obdobně stopařům (tracker) ve věku 18 až 25 let a poutníkům (wayfarer) ve věku nad 25 let odpovídají určitá raná kulturní období. Když už jsme u rozdělení věkových skupin (které sice platí v OWC dodnes, ale nedostatek členů neumožňuje naplnit všechny věkové skupiny), připomeňme, že ještě existuje nejvyšší kategorie – členové poctění titulem Witana (moudrý).
Jedna z čelných představitelek OWC, Dorothy Revel, věnuje ve své knize Prostředky woodcrafterské výchovy (Woodcraft Discipline, 1930) zevrubnou pozornost průkopníkům (pathfinders) ve věku 12 až 15 let. Naši předkové v rané době železné žili v kmenech, zabývajíce se obděláváním poli, chovem dobytka a domácími pracemi, přičemž vykazovali emocionální vztah k lovu a válce. Oceňovali vysoko dobré vlastnosti zdatných lovců a odvážných bojovníků. Podobně jako Seton, Baden-Powell a teoretici woodcraftu, autorka soudí, že školy příliš málo pečují o uspokojování dětské touhy po dobrodružství.
Prázdninové příhody a kolektivní hry jsou nedostatečnou náhražkou a nijak neuspokojují hlad po dobrodružných prožitcích. Východisko z této situace nalezly školy, vedené činovníky OWC, kde vznikaly první skupiny organizace. Tak například ve škole Priory Gate žáci uvedeného věku zabalili počátkem léta své batohy a vyráželi do světa, aby se přesvědčili, jak tento svět vlastně vypadá. Provázející je dospělí sloužili jako “druhové v dobrodružství” a “chodící encyklopedie”. Během ..text pokračuje
