Pokračování textu ze strany 85
… pravidlene každú nedelu, keď to počasie a P. T. rodičia dovolia.“
V tomtéž čísle Hlasatele oje také podrobnější zpráva o činnosti kmene “Ranné Svitanie”. Kmen měl tehdy 4 rody chlapecké a 2 dívčí, kromě toho 3 stráže v B.Bystrici a jednu n Levicích. Od počátku roku 1936 vydával zvolenský kmen vlastní časopis Brezový háj. Náčelníkem byl tehdy Ludovít Klibáni - Wapiton, další výrazná postava slovenského woodcraftu.
Na jaře 1938 se do Ligy přihlásil nový rod z Budči (Juraj István, Oskar Beer, Jan Halát, Kornel Halát).
V roce 1939 byla vydána příručka Vudkraft (ze Setona přeložili Šíp a Veverka, upravili Manoki a Sagaweesi), která je výsledkem krystalizace všech snah “waldenské” školy. Manoki byl v té době přesvědčen, že bude-li mít Liga pevné stanovy a orientaci, nebude docházet ke krizím a Liga se upevní. Pracoval na stanovách (ústavě) Ligy, které měly být předloženy velkému sněmu Ligy v červnu 1939. Ale sněm se již nesešel.
Za války
Po vyhlášení samostatného Slovenského štátu je činnost LČSW zakázána. Na území protektorátu se 24.3.1940 ustavuje Liga českých woodcrafterů, která byla zakázána až v lednu 1944. Náčelníkem je zvolen F. Dvořák - Wajikani. V. Valovičovi je uděleno čestné členství.
Na Slovensku se liga už neustavila. O woodcrafterské činnosti zde za války je velmi málo zpráv. V Bratislavě se v roce 1941 utvořilo Bratrstvo Bílého bobra. Tvořili ho mladší woodcrafteři, kterým pomáhal Sagaweesi. Vydávali si ručně psaný časopis o 35 stranách Zálesák. Po válce se Bratrstvo rozštěpilo a vznikl čistě woodcrafterský kmen Ojibway, který měl počátkem roku 1946 sedm členů, hochů od 15 do 20 let. Na Slovensku dále existoval (ač nevíme kde) – určitě na počátku války – rod Nisaki. Činnost kmene Ranné Svitanie prakticky ustala – šířil se strach (brutální zavraždění bývalého náčelníka Maťo Hronce atd.).
Za války se někteří woodcrafteři na Slovensku zapojují do odbojové činnosti. Manoki o tom píše:
“Odchovanci vúdkrafterskej školy sú medzi prvými! A nielen pri zelenom stole! Od septembra 1943 organizuje jeden z našich bojovníkov Jánošíkove družiny na východnom Slovensku. V októbri tohože roku zakladá prvý partizánsky odriad v našej vlasti. (Jde o samotného Manokiho.) Druhý z našich bojovníkov vykonáva hospodársku sabotáž[1]. Naši junáci a bojovníci vedú spravodlivý boj za víťazstvo dobra a pravdy, za blaho celku, za ideály Masarykove, za silnú jednotnú čs. republiku. Bojujú za všeludské práva a ideály!” (M. Vavrda – Dějiny Ligy. Str. 27 strojopisu.)
Koncem války lehl popelem waldenský srub ve Svatojánské dolině.
Po válce
Ihned po válce je činnost LČSW obnovena (22.5.1945). Na sněmu v Praze (28. – 30.9.1945) je náčelníkem (od roku 1947 starostou) opět zvolen V. Valovič. Ale je to již víceméně čestná funkce, protože nyní se již Manoki neangažuje na poli woodcrafterském. Těžiště činnosti a ústředí LČSW se opět přesouvá ..text pokračuje
- ↑ Felix Dvořák - Wajikani, povoláním chemik zajišťoval chemikálie, ze kterých se vyráběly, nástražné bomby – navrtáním kusu uhlí, který se pak přihodil do tendru lokomotivy. Během jízdy následná exploze poškodila trubky kotle a tím vyřadila lokomotivu z provozu. (Poznamenal Keny)
