Pokračování textu ze strany 18
Podobně jako s antimilitarismem je to i s další otázkou, která byla tehdy E. Th. Setonovi položena:
- Někteří se posmívali Bibli.
- Seton:
- Nesprávně! Vždyť již prostý Indián věděl, že je třeba ctít přesvědčení druhého.
- Byli mezi námi, kdo tvrdili, že církve jsou největším zlem. Že woodcrafteři musí, nebo mají z nich vystoupit.
- Seton:
- Ó, naprosto nesprávně! Vždyť již z čistě humánních důvodů není přípustné činit jinému potíže. Musíme být tolerantní. A je správné říci lidem, aby chodili do svého kostela.
Víme, jakým vnitřním procesem prošlo Psohlavectví, jak to v jedinečné zkratce vyjádřil prof. Václav Živec (“Brázda Prokopa Koudely“, UD ISAW, Praha 1928) na straně 5 a 6. Přišla jiná doba, než doba Preislerovských jinochů. Netušili jsme, jaký vliv měla ruská revoluce na naše dělnické vrstvy. Psohlavecká členská základna byla v Plzni a Praze. Učni. Dělníci. Levicově orientovaná inteligence – učitelé, profesoři. Zračilo se to v “Přírodou a životem k čistému lidství“. Pokus, ještě nějak spojit, co vedlo k vzniku “Dětí Živeny”, s revolučním socialismem – komunismem. Ostrá kritika církve – odmítnutí církve – boj proti církvi, – v tomto prostředí to patřilo k chlebu vezdejšímu, a mělo svou tradici. (Ovšem, co odpovídalo radikálně socialistickému prostředí v Plzni a Praze – to málo odpovídalo prostředí moravskému a slovenskému). Federace čs. skautů byla socialistická. Požadavek, aby se junák v určitém věku “vypořádal s církví” byl v tomto prostředí samozřejmý. Věděl to E. Th. Seton, který si utvářel svou představu o československé The Woodcraft League na základě Seifertových dopisů? Mohl profesor M. Seifert věřit, že je i v této důležité věci s E. Th. Setonem zajedno? Týká se to minulosti, ale je to stále zajímavé a důležité.
V “Duchu lesů” (svazek I. knihovny Federace čs. skautů v Praze, 1922) říká E. Th. Seton:
- Obsahem mé prvé náboženské výchovy bylo, že vše lidské je zlé a zrozeno z ďábla. Oblíbený výklad byl: “Srdce je plno klamu o všech věcech a beznadějně svévolné” a naprostá zkaženost lidské přirozenosti byla logickým a přiznaným závěrem.
- O nedělích byly tyto nauky předváděny nejúčinněji. Nedělní řád prvních let mého chlapectví, když jsme žili v Torontu, byl: vstávati jak se dalo nejpozději, někdy ve tři čtvrti na osm, čísti kapitolu z bible a nějaký žalm, pak říkati své modlitbičky, každý z nás ve své posteli, než jsme směli slézti.
