Stránka:wo1991.djvu/44

Z thewoodcraft.org
Verze z 9. 5. 2022, 13:52, kterou vytvořil Keny (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Tato stránka byla ověřena

Walden – co je to?

Tak se mne před časem ptala v dopise jedna dobrá žena. Prý, když se sejde pár pamětníků, mluví o Waldenu. Co je to? Také jsi tam nebyl – budu Ti o Waldenu vyprávět. Měj trpělivost, budu-li se opakovat. A ptej se, bude-li Tě něco zajímat.

Ze byl profesor M.Seifert “zamilovaný do H. D. Thoreau”, to víme. Henry David Thoreau, americký transcendentalista, druh R. W. Emersona, patřil mezi Seifertovy myslitele, jimiž se v duchovním slova smyslu obklopoval. Ruskin, Emerson, Carlyle, Thoreau. A k tomu L. N. Tolstoj. V knize “Přírodou a životem k čistému lidství“ str. 24–30, dává H. D. Thoreaua za vzor junákům. Byl to “průkopník našeho ideálu“. Thoreau je známý knihou “Walden čili život v lesích“ – vyšla u nás poprvé 1902 v překladu Zdeňka Franty, u Jana Laichtera v Praze. Potom, 1924, v Seifertově překladu, nákladem knihovny Walden. A znovu 1949, ve Frantově překladu, u Jana Laichtera v Praze, s nádhernými “snovými” ilustracemi. Rudolf Růžička, Čechoameričan, nar. 1883 v Kouřimi, se po ilustrování “Waldenu” trvale usadil v Concordu – tak se zamiloval do krajiny, kterou kdysi procházel filosof lesů. “Walden” s Růžičkovými ilustracemi – to je skvost. Máš-li, nedávej z ruky! 1925 vydal Jan Laichter další spis H. D. Thoreau: Toulky přírodou a výhledy do společnosti, v překladu Zdeňka Franty a Čeňka Kočího.

Rok 1922. Doba Psohlavců a Horních chlapců. Prof. MS táboří s chlapci v Nízkých Tatrách, nedaleko obce Liptovský sv. Ján, pod Ďumbírem. Červenec. Přichází tam i jeho mladší přítel, prof. Karel Langer, také se svými chlapci. Shodují se v úsudku: zde je ideální místo pro táboření. Vhodná louka, dva potoky (Belá a Bystrá), u paty mohutné hory Smrekovica. Vrací se tam. Prof. MS se podaří koupit chatu-srub na kraji louky. Walden bylo jméno rybníka, u kterého si Thoreau postavil chatu. Jméno “Walden” dává nyní prof. MS srubu, který byl naším domovem. Tábořilo se “u Waldenu” nebo “ve Waldenu” – a vždy se myslelo na louku, kde byly stany, a na chatu, kde jsme měli věci, kde byla knihovnička; kde byl krb, na kterém jsme vařili a kde jsme prožívali krásné chvíle, když pršelo. Tam bylo sucho – tam nám bylo pěkně. Prof. MS nemohl ..text pokračuje