Stránka:wo1991.djvu/43

Z thewoodcraft.org
Tato stránka byla ověřena

Věříš na náhody?

Stanou se věci, že si to nemůžeš vysvětlit. Ale nejdřív Ti musím říct, že jsem měl štěstí na tatínka. Již jsem Ti o něm vyprávěl, jaký byl Sokol, a Klofáčův národní socialista. Jak se mnou jezdil do Příbramě k prof. MS a měl porozumění pro mé nadšení. Měl mne k tomu, abych se pokusil psát o woodcraftu do novin. Poslechl jsem. V Masarykově lidu mi vyšel první článek – a následovaly další. Ovšem, někdy se to nedařilo a články šly do koše. Tatínek mne povzbuzoval, jen abych to nevzdal. Věděl, že těžce nesu zánik našeho kmene. Piš! O to víc piš! Uvidíš, že se někdo najde, koho to chytne.

Po delší době mi vyšel článek. A za několik dní mi redakce předala dopis nějakého studenta, který se zajímal o woodcraft.

Sešli jsme se. Byl to Stanislav Kříž - Šíp z Dejvic, z Kamenické ulice. Rodiče měli autodopravu. Zatímco jsme se pomalu chystali na přestěhování do Hradce Králové, se Standou jsme si vyprávěli a nebralo to konce. Toho roku byl již na táboře ve Waldenu v Tatrách, kde dostal táborové jméno Šíp. Měl kamarády, studenty, angličtina jim nedělala potíže. V Praze vzniká kmen Wahpeton, který navazuje přímý styk s E. Th. Setonem a je od něho zásobován literaturou. Nepotřebuje prof. MS a jeho překlady. Neohlíží se po Psohlavcích a ideových zápasech v Lize. Je orientován přímo na Setona – a praktikuje woodcraft včetně indiánství, do něhož jej Seton – jako do roucha – oděl. V té době prosazuje v Lize náčelník MUDr. V. Valovič orientaci přímo na Setona, a uznání Setonovy duchovní autority. Když [[ETS|E. Th. Seton v prosinci 1936 přijíždí do Prahy, vítá jej v Chebu Stanislav Kříž - Šíp svou bezvadnou angličtinou. Seton jej zve, ať přijede do USA, že může pro začátek bydlet u nich. Po rodinné poradě odjíždí Šíp do USA, bydlí nějaký čas u Setonů, – a přijímá místo jako průzkumník u Standard Oil Company. Přátelům posílá pozdravy z And, kde provázen Indiány, hledá nové prameny. Dnes, pamatuji-li si dobře, žije v Kostarice, a je v písemném styku s obnovenou Ligou v Československu. – To je krátké vyprávění, viď? Ale často si to připomínám pro povzbuzení. Je čas předat štafetu. Komu? Kmen se nám rozpadl. Zbyl jsem sám. Psal jsem články do novin – něco vyšlo, něco nevyšlo. A najednou je tu student Standa, jsou tu jeho přátelé – vzniká kmen, který má, o čem se nám nesnilo. Jeho členové tu dosud jsou. Mým úkolem bylo předat štafetu. Ale že jsem ji mohl předat, to nebyla má zásluha. Věříš na náhody?