Pokračování textu ze strany 13
Mučednictví, jež Indiánům běloši způsobili, — i my neseme tu vinu krvavou v sobě — mělo by vzdělaného člověka hlouběji se dotknout, než se dosud děje.
Nechal jsem proto důsledně v celé knize to, co bylo čistě indiánské, ty legendy a ta jména božstev a pod. To jest majetkem celého lidstva a to nebude dětem našim cizí!
Jinak nebylo možno knihu doslova překládati. Ba, musel jsem mnohé články nahraditi jinými. Neboť je jasno, že kniha pro děti české psaná může jednati jen o české květeně a zvířeně, nikoli americké. Články, které jsem psal sám, označeny jsou hvězdičkou. Při některých zachoval jsem se dle vzoru Setonova článku a jen jej přizpůsobil, jinde psal jsem úplně samostatně. Prvé označuji jednou, druhé dvěma hvězdičkami. Podobně i obrázky bylo nutno přizpůsobit a překreslit. E. Th. Seton je skoro všude na svých kresbách podepsán, takže illustrace jeho jsou dobře odlišny od obrázků druhých, jež kreslil většinou učitel Karel Langr. Básničky přeložil ochotně básník Jaroslav Nauman, jemuž též tímto vzdávám díky.
Nevím, podařilo-li se mi dobře knihu počeštiti. Byla to práce těžká. Bylo by třeba k takovému dílu let pilného studia přírody, zajímajícího se o denní život rostliny a zvířete, jenž v knihách popsán není a jehož mistrným a jedinečným pozorovatelem je právě Ernest Thompson Seton sám. A i jemu při sepsání knihy této pomáhala radou řada vynikajících amerických přírodopisců, jichž jména v úvodu uvádí. Já neměl rádců, a proto jsem se neodvážil příliš odbočiti od Setonova originálu.
A vím, že tím kniha trpí. Není někde tak čistě dětská, nevšímá si tolik všedních zjevů, zaběhla někde mezi úkazy dětem málo známé a přístupné. Ale jen někde — a pak je ..text pokračuje
