Stránka:vatra-23-3.djvu/11

Z thewoodcraft.org
Verze z 8. 3. 2023, 00:36, kterou vytvořil Keny (diskuse | příspěvky) (Posun nadpisu o řádek níž, aby se generoval nadpis i na singlepage stránce)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Tato stránka byla ověřena

SLAVNOST PROBUZENÍ.

Velikonoce buďtež naším „svátkem probuzení“. Probuzení Přírody a probuzení Člověka v nás. Jaro není slabé. rozněžnělé dítě: je to jinoch nejkrásnější ze všech jinochů a také nejsilnější. Rozbíjel ledy a očistil zemi. Avšak síla jeho není jen v pažích, je v mohutnosti jeho rozmachu, v širokém jeho zasáhnutí, nespoutaném jeho rozpětí svobody, jeho čisté, hluboké, vše si podmaňující lásce a víře v krásno. A tak se probouzí člověk: když strhne pouta, jimiž ukoval ho druhý člověk, ať již rodina, ať škola, ať církev nebo vůbec společnost lidská, půjde do přírody, zajásá si se skřivánkem a stane se synem Matky, jež v pravdě ho zrodila, synem luk, lesů, širého svěžího vzduchu a daleké, daleké nekonečnosti. Probudí se k souzvuku s nehynoucím hlasem uvnitř nás, hlasem božím, v plné Síle, Kráse, Pravdě a Lásce — zdaž to není hlavním cílem výchovy každého junáka? Je málo probuzených lidí – jdou jako stádo zmítáni vlnami, jímž se říká „moda“, „veřejné mínění“, „vlastenectví“, „mamonářství“, „církev a stát“ a kdo ví jak ještě – ale to hlavní je nikdy nevzrušilo – aby v sobě poznali, jak mluví Příroda k nim a co chce od nich vlastní jejich krev, instinkt a intelekt, neporušený tradicí. Je nutno postaviti se sám do prostřed zpívajících luk neb pod kvetoucí třešeň pod azurovou klenbou věčnosti – a otevřít se, nahý, čistý, jásající a vděčný! Probuzení vlastní přijde každému, kdo o ně žádá, jako přišlo Indiánovi na vigiliích. Přijde nečekaně.

Aby všichni junáci si to uvědomili, kmeny pořádají Slavnosti Probuzení, či Vítání jara – Příchodu Vesny – Otevření Země – Procitnutí – Slavnost Mládí atd.

Slavnost Probuzení. Hlasatel už několik dní obíhá své bratry. Co to přináší ssebou? Vlašťovičku, dřevěnou, hezoučkou vlašťovičku, tu asi některý junák vyřezal s touhou očekávání jara ještě za zimních sněhových večerů. V zobáčku nese svitek březové kůry. To je asi psaníčko pro tebe, junáku! A skutečně. Stojí tam obrázkovým písmem, které ty dobře dovedeš čísti: „jaro přišlo. 20. slunce měsíce trávy v osadě Kvetoucích Jabloní pod Velkým Vrchem slavnost Probuzení. Všichni „Vlci“ přijďte! Svolává Bílý Tesák. S modrou oblohou!“

V předvečer 20. slunce měsíce trávy. Na stráni kvetoucích jabloní je horečný ruch. To tlupa pionýrů „smečky Vlků“ staví tábor. Totem nemůže chybět v čele velikého sněmovního kruhu, uzavřeného patnácti kamennými sedadly pro všechny „Vlky“ z města. Náčelníkovo sedadlo jest u totemového kůlu. Uprostřed upraveno je ohniště pro sněmování.

Druhý den. Junáci brzo vstávali, Chtějí Slunce pozdravit na stráni, až žhavá jeho koule zaplaví obzor polibky svých paprsků. Sešli se již všichni ve svém táboře a oblékli se ve svůj „lesní" úbor — vlastnoručně..text pokračuje